Kniha Dcery: O vztazích otců a dcer, poslední cestě a loučení

Kniha Dcery: O vztazích otců a dcer, poslední cestě a loučení

dceryKdyby byla tato kniha film, dozajista by šlo o road movie, jízdu plnou emocí a humoru, tragických i tragikomických situací, dialogů dvou žen, které možná trochu připomínají Thelmu a Louisu, avšak mají zcela jiný úkol a cíl své cesty. Román nakladatelství Akropolis napsala německá autorka Lucy Fricke.

Kniha Dcery pojednává o cestě dvou přítelkyň - Marthy a Betty, které vyrážejí do Švýcarska. Vezou Kurta - smrtelně nemocného otce Marthy - a doprovázejí ho na jeho poslední cestě životem. Kurt totiž hodlá ve Švýcarském sanatoriu podstoupit eutanázii. Cesta se ale všem trochu zkomplikuje a protáhne. Namísto přímé cesty do Švýcarska společně procestují také Itálii i osamělý řecký ostrov, protože se pořád něco děje. Řeší se vztahy, staré lásky, minulost, narozené i ještě nenarozené děti. Ústředním motivem knihy je vztah otců a dcer - hledání, smíření, odpuštění a loučení.

Kniha je introspektivní, příběh je vyprávěn z pohledu Betty, najdeme v ní dobrou psychologii postav a poutavý emotivní příběh každé z postav. Román je psán čtivým jazykem a rozhodně vás bude bavit. 

O autorce:

Lucy Fricke (*1974 Hamburk) je německá spisovatelka. Vystudovala Německý literární institut v Lipsku. Dlouhá léta se pohybovala ve filmové branži a během posledních deseti let vydala čtyři romány. Její kniha „Dcery“ získala Bavorskou knižní cenu za rok 2018. Od roku 2010 pořádá HAM.LIT, první hamburský literární festival věnovaný mladé literatuře a hudbě. Žije v Berlíně.

Ukázka z knihy:

Přede mnou ležela hromádka nasekaných chapadel černých jako uhlí. Servíroval k nim citron a den se ponořil do nervózní bezútěšnosti. Kolem chlastali Švédové a jogíni sbírali bylinky.  Široko daleko žádný otec, žádná slunečnicová semínka. Čekala jsem, a on nepřišel. Znala jsem to až moc dobře. Všechno se opakovalo, byla bych mohla na základě čekání odvyprávět svůj život. Čekání na něčí návrat a nakonec si člověk v jakémsi záchvatu sbalil věci a zmizel. Ocucávala jsem spálené chapadlo, které mezitím vypadlo.

(...)

Nebylo to tak, že by náš roadtrip byl neodvratně plný překvapení, že by na každém odpočívadle čekal příslib lásky, sexu, nebo zločinu. Tak to bývá ve filmech, románech, příběh v předjíděcím pruhu. Život je naopak pomalý. Dokázaly jsme léta trpět jedninou nešťastnou láskou, zatímco na plátně každá nula, každý hlupák během několika dní zachrání nebo zničí svět, stačí jen, aby věřil ve vlastní schopnosti.

Možná to bylo věkem, ve čtyřiceti už jsme na překvapení nebyly tak žhavé. Byly jsme příliš unavené, než abychom hledaly dobrodružství. V minulosti jsme zažily dobrodružství, která nám přinesla katastrofy, chudobu, někdy dokonce okamžik štěstí, ničeho jsme nelitovaly, ale už jsme toho nemusely tolik dělat jenom proto, abychom to udělaly. Zvykly jsme si na drobný pocit smutku, který se s touto únavou pojil. Jely jsme zkrátka dál a průběžně jsme tankovaly. Takový je život. Tankování je pro většinu lidí paušální dovolená, okružní plavba, zamilování. Nakonec možná člověk umře během ájurvédské kúry na hadí uštknutí, v Londýně při dopravní nehodě, při teroristickém útoku na rajské pláži, a neudělal v žviotě nic doopravdy špatně. 

dcery


Název: Dcery
Autor: Lucy Fricke
Překlad: Michaela Škultéty
Žánr: román
Vydáno: 2020
Stran: 176
Vydalo nakladatelství: Akropolis
Hodnocení: 90 %

https://akropolis.info/kniha/dcery/


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Banner

Rozhovor

Kolikrát si připadám jak na houpačce, říká herec Martin Vrtáček

vrtacek 200Za dvacet let ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti toho získal herec Martin Vrtáček požehnaně. A nejsou to jen ceny publika i kritiky a ovace. Početná plejáda rozmanitých postav a charakterů z něj vybrousily osobnost, které nechybí pokora i sc...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Z archivu...

Čtěte také...

Máte rádi krimi a povídky? Pak si nenechte ujít Tři opice

tri opice 200V nakladatelství Kalibr vyšla sbírka kriminálních povídek s názvem Tři opice od Davida Urbana. Rozhodně se po této útlé knize podívejte!

 

...

Literatura

Lidí, kteří se nebojí být výjimeční, je mnoho

pribehy-pro-deti-ktere-se-neboji-byt-vyjimecne 200Ve vydavatelství Presco Group jedou na oblíbené vlně a přináší tak další knihu s Příběhy pro děti, které se nebojí být výjimečné s podtitulem Osudy skutečných kluků a ho...

Divadlo

Záchranná mise Ferdy Mravence

ferda mravenec mala scena zlinZlínské divadlo Malá scéna uvedlo poslední zářijový den pohádku z pera Ondřeje Sekory Ferda Mravenec aneb Škola jízdy na kolečkových bruslích. Tu si otevřel Ferda Mravenec, sympatick...

Film

Popelka se vrací v lepším

pop200Film Popelka (2015) je možná nejpropracovanější a nejlepší zpracování známé pohádky o umouněné popelce a princi. Nic zde nechybí, nic nepřebývá a kromě toho, že je pohádka i vtipná, nechává si svůj drsný a tvrdý charakter.

...