Kultura21.cz

Proti systému! Takový název nese kniha Jana Rataje, Miloše Dlouhého a Antonína Háky, kteří věcně mapují a analyzují tuzemskou antisystémovou krajní pravici i její aktéry. Už samotný podtitul „Český radikální konzervatismus, fašismus a nacionální socialismus 20. a 21. století“ dává znát, že poctivě diferencují.

Autoři pochopili, že házení do jednoho pytle žádný efekt nepřináší, nanejvýš tak uleví člověku v emotivní diskusi na sociální síti. Jejich práce je hodnotná i tím, že je chronologická a hledá souvislosti. „Tato kniha se zabývá postojem české krajní pravice k demokratickému zřízení a československé a české státnosti od vzniku Republiky československé roku 1918 do jejího jubilejního roku 2018. Detailní analytická pozornost je také věnována odlišení různých nacionalismů krajně pravicových proudů, které mají často nesmiřitelně protikladný obsah i zahraniční inspiraci. Zde je také jedna z odpovědí, proč krajní pravice v České republice zůstává roztříštěna a není schopna vytvořit stabilní homogenní celek,“ píše úvodem mimo jiné Jan Rataj.

Historická kontinuita

Dodává, že v práci lze zachytit myšlenkovou kontinuitu dnešní krajní pravice 21. století s jejími historickými předchůdci z období před rokem 1945. První část knihy se věnuje historickým kořenům české a slovenské krajní pravice právě v letech 1918-1945, druhá část znovuzrození české krajní pravice v obnovené liberální demokracii po roce 1989. Z významnějších politických stran je kapitola věnována především Sdružení pro republiku-Republikánské straně Československa, které se v 90. letech podařilo opakovaně dostat se na parlamentní půdu. Pozdější comeback už nevyšel, přičemž někteří její činovníci zakotvili v Dělnické straně, později Dělnické straně sociální spravedlnosti.

Chyby liberálních demokratů

Kniha zachycuje i profily některých krajně pravicových činovníků a poměrně podrobně popisuje, na co kladou důraz, v čem se jejich myšleny shodují a v čem liší. Zajímavou a cennou je linka, kdy autoři upozorňují, čím demokratické liberální prostředí krajní pravici nechtěně nahrává. Byť se čtenář nemusí s autory vždy shodovat, a ani oni to nepředkládají jako dogma, je to přinejmenším k zamyšlení. V knize je například popisována silná antiněmecká struna části krajní pravice (rozhodně nikoli celé, část naopak staví na symbolech nacistického Německa), což podle autorů může v některých utvrzovat to, že složité poválečné události jsou nezřídka interpretovány výhradně optikou odsunutých německy mluvících obyvatel.

Schopnost recyklace

V závěru Jan Rataj a Miloš Dlouhý píší, že „v České republice nepředstavuje doposud antisystémová krajní pravice jednu z hlavních určujících politických sil dneška“. Zároveň však upozorňují, že historické zkušenosti „ukazují, že někdejší dlouhodobá minimalizace nevylučuje v hlubokých krizích pozdější maximalizaci“. V této souvislosti citují slovenskou historičku Marinu Zavackou, podle které „myšlenky odsunuté jako odpad na smetiště dějin, mají často neuvěřitelnou schopnost recyklace“. Důležité poselství, neboť v historii se už nejednou stalo, že v mezních situacích z lidí vyplulo to, co v běžných nebylo znát. Důsledek byl často ten, že lidské osudy semlely „velké dějiny“ poskládané z „malých lidí“. Není třeba paniky, že to nyní hrozí, zároveň je důležité

Proti systému! 
Český radikální konzervatismus, fašismus a nacionální socialismus 20. a 21. století
Autoři: Jan Rataj, Miloš Dlouhý, Antonín Háka
Recenzenti: Miroslav Mareš, Vladimíra Dvořáková
Redakce: Petr Bělovský
Grafika a sazba: Auditorium
Praha 2020
Vydalo. Audotorium s. r. o.

ISBN 978-80-87284-84-1

Hodnocení: 90 %