Vlastimil Hela: Návrat žítkovských bohyní

Sobota, 02 Říjen 2021 06:00 Renata Petříčková

navrat zitkovskych bohyni 200 Z některých knih je cítit, že autor čekal, až přijde správný čas a pak veškerý čas šel stranou. Důležité bylo psaní, které šlo samo. Dokonale zpracovaná kniha, to ovšem čtenáři Vlastimila Hely již vědí. Jeho druhá kniha o žítkovských bohyních je velmi čtivá, nenechá vás vydechnout a na každé stránce se dozvídáte mnoho nového a vzrušujícícho. Je to jako kombinace přemýšlivého textu, dokumentárního putování a velkého množství obrázků a listování v kronikách. Jste chvíli v našem moderním světě a chvíli jste tam kdysi v těch nehostinných krajích, kde příroda je tím, kdo vládne. Kde jinou než duchovní silou nelze udržet lidský život v rovnováze.

Možná text osloví vaši zvědavost ohledně historie nebo magie.

Možná text osloví vaši touhu po jednoduchosti světa, jaký kdysi byl.

Možná cokoliv jiného.

„Ticho. Posvátné vibrace přírody tu a tam posilované skromnými osamělými dřevěnými kostelíky i byzantskou vznešeností nedávno opraveného stakčínského pravoslavného chrámu Svaté trojice. Postavili ho při poválečné obnově obce, boji zcela zdevastované. Uvnitř jsem se dal do řeči s popem, knězem, který při mém příchodu promlouval ke dvojici mladých lidí. Připravoval je na svatbu. Po krátkém oťukávání odkud jsem a co tu dělám, i pochvale vskutku krásného chrámu, jsem se docela drze zeptal, jestli se u místních lidí setkává s projevy lidové magie. Zatvářil se tajemně a obratně odvedl řeč na jiné téma. Ten určitě věděl, napadlo mě, nejenom jak se odrába, zbavuje uhranutuí. Později mi řekli, že tu na východě umí každý desiatý člověk vzít na špičku nože žhavé uhlíky, hodit je do studené vody. Když se uhlíky ponoří, je uhranutí potvrzeno. Zůstanou-li na hladině, je všechno v pořádku. To doprovází překřížená stébla čiroku obecného, mohutné stébelnaté trávy, která se u nás pěstuje jako okrasná rostlina. A také vhodné k zaříkáváním.

Keď od chlopa, iď pod klobúk, keď od ženy, iď pod čepec, keď od dievky, iď pod vrkoč…

Potom si tou vodou bylo třeba potírat mimo jiné ruce i čelo, trochu ji vypít – a uhranutí zmizelo, choroba se vyléčila. Snad. V Čechách se doporučovalo mytí ve studené vodě a osušení se vlastní košilí. Otec to po práci v parném dnu dělával stejně. Že by vědomě, jako ochranu?“

Vydejme se na putování krajinami, které stále ještě umí vydat své tajemství, ponořit do něj vnímavé cestovatele a poutníky. Jak dlouho to ale ještě bude trvat? Jsme v křehkých dobách, kdy žítkovské bohyně jen tak tak zmizely ze světa a kdoví, kam se svět nyní posune. A kde skončí jejich tajemství.

A tím víc si ráda uvědomuji fakt, že třeba v knihách a vyprávění Vlastmila Hely budou žít dál, bude tu na ně vzpomínka. A přeji si, aby i za sto let těmto vzpomínkám lidé rozuměli a přistupovali k nim jako ke vzácným pokladům historie.

O autorovi:

Vlastimil Hela (1956) pochází z Bojkovic poblíž Moravských Kopanic, kde se na Žítkové narodil jeho pradědeček. Příběhy z moravsko-slovenského pomezí i tamní bohyně ho přitahovaly od mládí a jeho prvními nesmělými literárními díly byly povídky o kopaničářích. Je autorem řady regionálních historických monografií a také publikací Tajemství bohyní na Žítkové, Ty jsi moje vstupenka do nirvány, umírali i za naši svobodu, Nezapomínáme a Hey Joe! Působí jako mentální kouč a lektor, vede semináře o leadershipu, zvládání času a stresu a komunikaci se zákazníky. Využívá při tom nových poznatků z psychologie, výzkumů lidského mozku a dlouholetých osobních zkušeností. Publikuje v časopise Regenerace a je hlavním koordinátorem Kelského telegrafu.

navrat zitkovskych bohyni