Když kvůli péči o bratra musíte podvádět a krást

Úterý, 22 Listopad 2022 05:00 Eva Mašková

Vzdycky prijde noc perex Ve svém šestém románu Willy Vlautin vypráví příběh třicetileté Lynette, žijící se svou matkou a mentálně postiženým bratrem v Portlandu. Hrdinka pracuje do roztrhání těla, chce ušetřit dost peněz, aby rodina získala půjčku na koupi zpustlého domku, který mají desetiletí v nájmu. Když tento plán díky nezodpovědnosti matky selže, Lynette se během jedné noci pokusí získat chybějící peníze. Ve starém autě křižuje město, aby vymohla svoje pohledávky.

Oduševnělý thriller o bezduché gentrifikaci
Hlavní hrdinka zápasí se změnami, které vytlačují pracující třídu z města, chudé dělnické čtvrti se přeměňují na bydlení pro bohaté. Lynette se snaží získat vládu nad svým osudem, chce si zajistit klid a bezpečí, urvat pro sebe kousek amerického snu. Ocitá se v paradoxní situaci – aby se stala zodpovědným vlastníkem nemovitosti a mohla pečovat o bratra, musí podvádět a krást. Během divoké noci se setkává s lidmi, kteří žijí na hraně, někteří za hranou zákona. Vlautin přes vedlejší postavy kritizuje krutý společenský systém, jež na mnoho lidí úplně zapomíná a ve kterém jeden chybný krok může znamenat osobní bankrot, vězení nebo smrt.

Lynettino noční dobrodružství je napínavé a plné působivých zvratů, ale sílu jejího příběhu více vystihují běžné denní starosti. Dostanu půjčku, abych zaplatila zálohu? Udržím si obě zaměstnání, abych utáhla splátky? Nastartuje auto? Co se to děje s mým městem? „Připadá mi, že mě město pronásleduje,“ říká Lynette přítelkyni. „A všechna ta nová místa, ty velké budovy mi jen připomínají, že jsem nic, že jsem nikdo.“

Klopýtavé tempo, mělké charakteristiky
Závratnému tempu nočních událostí protiřečí dlouhé a těžkopádné monology, ve kterých postavy sdělují, co přesně si myslí. Všichni protagonisté mluví stejně, jeden každý říká druhému „prostě poslouchej“ a pak celou stránku, někdy i víc, rozebírá svůj životní příběh stále dokola. Postavy, s výjimkou hlavní hrdinky, jsou vykresleny mělce, nemají vnitřní život. Obzvlášť patrné je to u Lynettiny matky, těkající s věčně zapálenou cigaretou mezi elektrickou dečkou a sklenicí čokoládového mléka. Lynettin bratr postrádá životnost, v příběhu slouží jen jako další balvan na krku hrdinky.

Pro Vlautina typické pomalejší tempo a melancholické vyznění najdeme především v návratech do hrdinčiny temné minulosti. Autorův jazyk je živý, popisy vtahující. Přes všechny výhrady se Vlautinův román plný akce čte dobře. Budete dychtivě obracet stránky v naději, že nakonec se dobrá věc podaří. Lynette, dojemně věrná svým etickým zásadám, je hrdinka, na kterou jen tak nezapomenete.

Vzdycky prijde noc