Silně komorní novela Rybářská chata má jen dvě postavy, ty ostatní se v příběhu mihnou spíše jen v jejich vyprávění a myšlenkách. Jedná se o autobiografii Steina Torleifa Bjella, norského hudebníka a básníka. Rybářská chata je jeho prozaická prvotina. Za toto malé dílko dostal cenu za literaturu psanou variantou norštiny nynorsk*.
Naše osobnosti jsou výslednicí nás samých a těch druhých
V novele se setkávají dva muži dvou odlišných generací, aby spolu strávili týden. V něm se mladší Jon má naučit péči o jezero Storsenn a rybařit. Vědomosti a zkušenosti mu předává strýček Ivar. Příběh se však záhy stává také průřezem do rodinné historie a náhledů na hudbu, rodinu a životní filosofii obou postav. Především jde však o rozdílné pohledy na život a svět, které se nakonec setkávají a tvoří určitou syntézu. Ukazuje, jak nás mohou lidé, s nimiž se setkáváme a postupně poznáváme, měnit. Až nakonec mohou změnit i naši životní cestu.
„Myslet jako ryba znamená, že máš dvě možnosti, Jone. Buď se můžeš vytřít a potěr nechat až do jednoho roku nebo dvou let v potoce, nebo můžeš plavat daleko do velkýho světa, doprostřed jezera Storsenn. V potoce jseš v bezpečí, na hloubce je to naopak nebezpečný, můžeš skončit jako něčí potrava. Jestli to ale ve velkým světe zvládneš, vrátíš se domů jako dospělý a budeš mít spoustu potomků.“
Číst knihu a lovit její myšlenky s trpělivostí rybáře
Rybářská chata, byť krátká, rozhodně nebude pro každého. Měla by se číst s trpělivostí rybáře a lidskou vnímavostí. Navíc byste asi měli mít rádi rybolov, popisy přírody či obyčejnou každodennost, jinak pro vás kniha nejspíš nebude ta pravá.
I postava Jona je zpočátku v očekávání, co jej strýc Ivar naučí. Postupně poznává, že strýček je občasně nevrlý, má tendenci svého synovce neustále poučovat a ani na okamžik jej nenechá udělat věci po svém. Nicméně vše má svůj smysl a později se tak v kontrastu této zkušenosti může Jon spolehnout na vlastní cestu, kterou si k odkázanému jezeru vybudoval. A nakonec i ty ryby může lovit svým vlastním způsobem.
Jen mrtvé ryby plavou s proudem
Příběh je o určité transformaci mladého muže, který je průměrným a ne moc úspěšným hudebníkem, pokoušejícím se prorazit na různorodé hudební scéně. Je také nepříliš úspěšný ve svém intimním životě a vztahy se ženami se mu podivně vzdalují. Nabídka, že by mu měla být odkázána chata s jezerem se tak zdá jako zvláštní nápad a navíc to s sebou nese zodpovědnost, kterou neví, zda je Jon ochoten dát výměnou za příjemně neurčitou budoucnost.
Na konci dochází k jisté katarzi, avšak nečekejte nic s velkým přerodem. Podobně jako celá kniha i konec se nese v poklidném duchu, který v nás probouzí smířlivost. Nálada celé knihy je podobna plavbě po poklidné hladině jezera. Občas na čtenáře stejně jako na Jona šplouchne vlna, občas celý den proprší. Ale nakonec se v jezeru zaleskne odraz slunce vykukujícího skrze podmračenou norskou oblohu.
O nepřekonatelných hranicích překladu
Norštiny neznalého čtenáře až zamrzí, že si příběh nemůže přečíst v originále. Netroufám si hodnotit, do jaké míry lze vůbec specifika norštiny a navíc té archaické převést do čestiny, bez toho, aniž by to vyznělo počeštěle či jinak absurdně, a zároveň, aby si příběh zachoval jazykové zvláštnosti. Člověka totiž zajisté tvoří i jazyk, kterým mluví a v němž přemýšlí. V tom však tkví i slabina celé knihy českého překladu – ochuzujeme se totiž o lingvistický rozměr a jednu z dimenzí postav. Zvláště pokud sám autor dbal na vyjádření charakterů pomocí jejich dialektů a specifické formy jazyka. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se zaměřit na samotný příběh.
*Nynorsk je variantou norštiny ze severogermánské jazykové větve, kterou používá asi 20% obyvatel země, především lidé na venkově. Jedná se v podstatě o staronorštinu.
Rybářská chata
Autor: Stein Torleif Bjella
Originál: Fiskehuset
Překladatelka: Jarka Vrbová
Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2023
Počet stran: 160
https://eprostor.com/kniha/rybarska-chata
< Předchozí | Další > |
---|