Vazba mezi matkou a dítětem pomáhá zabránit deprivaci a následkům v podobě zpackaného života

Čtvrtek, 01 Červen 2023 06:00 Taťána Kročková

vazba (2)

Je jen dobře, že nakladatelství Portál znovu vydalo známou knihu Vazba od amerického psychiatra a psychoanalytika Johna Bowlbyho. Takových knih není nikdy dost. Autor zaujal svou převratnou trilogií Vazba, Odloučení a Ztráta, které jednoznačně hovoří o obrovském vlivu pevného pouta mezi dítětem a matkou na celý další vývoj člověka. Knihu považuji za základ vzdělání nejen pro každého pracovníka v oblasti pedagogiky, sociologie, psychologie a medicíny, ale rovněž pro každého rodiče.

I když je kniha primárně odborná a má spíše vzdělávací charakter, je v ní spousta zajímavých informací i pro nejednoho rodiče. Publikace přibližuje teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem. Dozvíte se něco o separační úzkosti, bezpečné vazbě, deprivaci a chování batolat odloučených od matky, vlivu prostředí a dědičnosti, spoustu informací z oblasti biologie, antropologie, psychologie, vývojové psychologie, sociologie, psychiatrie i psychoanalýzy. A kde jinde začít, než u Freuda. To, jaké vztahy prožívají děti se svými rodiči ovlivňuje to, jaké vztahy s ostatními lidmi budou prožívat v dospělosti.

„Ukázalo se, že vztah ke každému z obou rodičů má vliv na to, jak dítě přistupuje k novým lidem a novým úkolům. Děti prožívající jistotu ve vztahu k oběma rodičům byly nejvíce sebejisté a nejvíce kompetentní. Děti bez jistoty ve vztahu k oběma rodičům byly nejméně sebejisté a kompetentní a ty s jistotou ve vztahu k jednomu rodiči, ale ne ke druhému, byly někde uprostřed. Je jasné, že důkazy jako tyto ohledně vzorce citové vazby dítěte potvrzují důležitou úlohu pečující osoby.”

„Silné účinky raných prožitků dítěte na vzorec citové vazby a tudíž na vzorec osobnosti nejsou nikde vidět lépe než na hluboce narušeném sociálním chování dětí, které byly fyzicky týrány rodičem nebo které strávily své první roky v nějakém ústavu. Georgeová a Mainová (1979) uvádějí pozorování batolat ve věku mezi jedním až třemi roky, která byla tělesně týrána a porovnávají jejich chování v denním zařízení pro děti s chováním deseti batolat z rodin, která prožívala stres. K chování, které se významně častěji objevovalo u týraných dětí, patřily útoky na vrstevníky, vydírání pečovatelů a vyhrožování jim a dále takové reakce na přátelské nabídky, kdy se dítě buď interakci vyhýbalo, anebo střídalo pohyby úniku a přibližování. Tímto způsobem mají děti tendenci odcizovat se i dospělým, kteří by jim mohli pomoci, což vede do bludného kruhu.”

Teorie vazby Johna Bowlbyho je považována za jednu z nejvlivnějších teorií 20. století vůbec. Už v roce 1951 na základě klinické práce s duševně narušenými dětmi a výzkumu jejich rodinného zázemí formuloval Bowlby základní myšlenku: „Pro duševní zdraví kojence a malého dítěte považujeme za nezbytné, aby dítě prožívalo vřelý, blízký a nepřerušovaný vztah s matkou (nebo s její trvalou náhradou), v němž oba nacházejí uspokojení a radost.“ Na podporu tohoto tvrzení předložil důkazy, podle nichž je možné mnohé formy neuróz a poruch osobnosti připisovat buď absenci mateřské péče, anebo přerušení vztahu dítěte a mateřské postavy. „Ztráta mateřské postavy… dokáže vyvolat reakce a procesy, které stojí ve středu zájmu psychopatologie.“ A to nejen v dětství, důsledky odloučení si jedinec nese až do dospělosti. Byly vysledovány „na jedné straně tendence klást velmi silné nároky na druhé lidi a sklon k úzkosti a hněvu, nejsou-li tyto nároky splněny, což je běžná situace u lidí označovaných jako neurotici; a na druhé straně zablokování schopnosti navazovat hluboké mezilidské vztahy, jak je tomu u citově chladných a psychopatických osobností.“ I když ve své době byly Bowlbyho teze považovány za kontroverzní, jeho závěry jsou v současnosti přijímány a v jejich rozvoji pokračují Bowlbyho následovníci.

Proto je také důležité, aby odložené děti vyrůstaly již od kolébky u pěstounů a ne v ústavech.

John Bowlby (1907–1990) získal vzdělání na University of Cambridge a University College Hospital v Londýně. Po ukončení studia lékařství se specializoval na dětskou psychiatrii a psychoanalýzu. V roce 1946 nastoupil na Tavistock Clinic, kde jeho výzkum a vlivné publikace podnítily dalekosáhlé změny v přístupu k dětem a přispěly k radikálnímu novému pohledu na sociální a emoční vývoj člověka. Bowlby vycházel z psychoanalýzy, dítě vnímal jako bytost se silnými pudy. Pudové jednání viděl jako přirozené pro zvýšení šance dítěte na přežití. Základním pudem je pak přimknutí k matce.

Po Johnu Bowlbym byla dokonce pojmenována hora v pohoří Boroldoj v Kirgizstánu (4846 m). Harvardský horolezecký klub, první zahraniční expedice v této oblasti, tak učinil na výraz úcty k slavnému kolegovi v roce 2005.

vazba