Jaké to je, když začne růst les v domě

Středa, 06 Září 2023 05:00 Radka Mothejzíková

les-v-dome perex Říkáte, že mám být šťastná. Říkáte, že se to musím naučit. Říkáte, že si štěstí zasloužím. Tak já vám o sobě něco povím. Tyto čtyři krátké věty tvoří motto knihy Les v domě, jejíž autorkou je Alena Mornštajnová. Vypravěčkou silného osobního příběhu je dívka, jíž odmala říkají cácora a které se štěstí vyhýbá opravdu velkým obloukem. Je vůbec možné věřit tomu, o čem se rozhodla otevřeně hovořit? Kde se bere její přesvědčení, že si štěstí nezaslouží?

Hned s první stránkou se ocitnete v pochmurném prostředí, v němž hlavní hrdinka vyrůstá, a potkáte se s dalšími stěžejními postavami, z nichž nejsympatičtěji se paradoxně jeví cácořin nevlastní táta. Sílu příběhu podtrhuje barvité líčení rodinné, sociální i společenské situace, podrobné vykreslení povah všech zúčastněných a zdařile zvládnuté dialogy i cácořin vnitřní monolog.

Hrozba přichází z lesa, který je blíž, než se původně zdálo

Nejdřív se zdá, že nebezpečí přijde zvenčí, protože „všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého“. Postupně ale začíná být stále jasnější, že les se nekontrolovaně rozrůstá přímo v domě. Jeho obyvatelé však nemají vůli (anebo sílu) tento stav změnit, dokonce lesu pomáhají. A to je ještě děsivější.

Neříkala jsem ti snad milionkrát, ať si dáváš pozor na jazyk? Nekřičela. Jednotlivá slova vyslovovala, jako kdyby je dosekávala sekerou. „Skončíš v dětským domově, je ti to jasný? A můžeš si za to sama!“ Dosavadní strach usazený v mém břiše chlamstl po jejích slovech a žilami se mi rozběhl do celého těla. Roztřásla jsem se a vzlykla: „Já nechci do domova.“ „Na to se tě nikdo ptát nebude, protože holky, co vykládají takový věci, tam posílají“…Máma mě vzala za ramena a zatřásla se mnou, jako kdybych byla porouchaná hračka a ona se mě pokoušela opravit a doufala, že třesením zapadnou součástky na správné místo. „Odteď nikomu ani slovo, rozumíš? Budeš mlčet. Jestli někomu řekneš jedno jediný slovo, osobně tě do toho děcáku odvezu.“

Když se kácí les, lítají třísky?

Na stránkách vydavatelství Host jsem u titulu Les v domě našla tento komentář spisovatelky Aleny Mornštajnové: „Chtěla jsem napsat knihu o tom, jak těžké je někdy rozpoznat pravdu od lži, jak nesnadné je postavit se zlu, o tom, jak některé volby, které se přihlížejícím můžou zdát jednoduché, jsou nečitelné a nepřekonatelné pro člověka, který je ve středu dění. Chtěla jsem si sama pro sebe objasnit, proč k takovým věcem dochází a proč je těžké jim čelit.“

Myslím, že uvedenou problematiku autorka v knize dokonale zpracovala a otevřela tak čtenářům širší obzor k objektivnějšímu posouzení podobných společenských a sociálních jevů.

les-v-dome