Monique na útěku od Édouarda Louise nám vypráví, kolik stojí ženská svoboda

Středa, 09 Duben 2025 06:00 Martina Čápová

Monique na útěku Krátká a úderná esejistická novela, kterou přečtete za jedno odpoledne, popisuje mechanismy, jak a proč ženy setrvávají v násilném vztahu s muži, od nichž by mohly odejít. Louis v této krátké výpovědi reflektuje, kolik žen by změnilo život, pokud by na to dostaly šek.

„Odešla by jeho matka, kdyby nebyla uklízečkou? Kdyby nebyla tak chudá?“

Jednou v noci Édouardovi zavolá matka, aby mu řekla, že muž, se kterým žije, je opilý a uráží ji. Před pár lety odešla od jeho otce, aby unikla domácímu vězení a násilí. Kam má ale odejít – bez peněz, bez kvalifikace, bez řidičského průkazu? Jaké možnosti se nabízejí ženě, která celý život jen vychovávala děti a trpěla mužskou brutalitou? Édouard Louis se ptá po bazálních podmínkách, kolik peněz stojí ženská svoboda.

Nemožnost uniknout ze vztahu není záležitostí svobodné volby, jak bychom si tak rádi přáli a jak mnozí v naší společnosti i věří. Je to totiž převážně otázka ekonomická – bude si moci žena dovolit odejít od muže, když má jedno a více dětí, dokáže se o ně postarat, když často není ani dostatečně kvalifikovaná, aby je jako samoživitelka na mizerně placené práci uživila? Édouard Louis nám ukazuje, jak je žena v manželství, ve společnosti vlivem několika faktorů udržována v nesvobodě zvolit si vlastní osud. Samozřejmě jsou tu i další faktory, které útěk znemožňují, jako jsou strach z násilné reakce, Louis se nicméně přímo ptá po tom, zda by jeho matce i ostatním ženám stačily peníze k tomu, aby jim „dodaly potřebné sebevědomí a ona tu paralýzu a chuť vše vzdát překonala? Bylo by možné stanovit něco jako cenu svobody?“ A jestliže by tu něco takového bylo pro větší počet lidí, nějaká finanční garance, utekli by z nevyhovujících podmínek také? „Postačuje ekonomické hledisko, u ní a u dalších, jako vysvětlení nemožnosti uniknout?“

Formátem se podobá knize Kdo zabil mého otce. Stejně jako ona úderně popisuje, jak se ve společnosti dědí nerovné vztahy, jak je uplatňována dominance mužů nad ženami a jak násilí mění nás samé v surové jedince, kteří reprodukují tyto mechanismy dál. Louis je velmi silný vypravěč právě v momentech, kdy popisuje situace nadvlády a útlaku v několika málo větách. Louis podobné téma vyprávěl již v knize Boje a proměny jedné ženy a ze začátku můžeme mít dojem, že se pohybujeme na stejné ploše, nicméně v Monique na útěku je více osobní. Louis tu navíc reflektuje i svou proměnu ve vztahu s matkou, se svou sestrou a vypráví nám události v kontextu třídních rozdílů – co vše je třídní vzdálenost, co u něj způsobilo třídní odcizení, byť původně pochází ze stejné třídy. To je u něj drobný posun, kdy nám přináší něco nového, byť základ je stále stejný.

„Nechci, aby se to stalo tobě, musíš odejít“

Édouard Louis tu píše o dvou věcech, které se vzájemně překrývají a souvisí spolu. Jednak je to jeho matka, kterou byla v minulosti. To jest ženou drsnou a krutou, jelikož byla ve vztahu s mužem, který ji měnil ve vulgární osobu. A pak je tu žena-matka po odchodu od jeho otce proměněná v někoho víc laskavějšího, někoho s empatií a smyslem pro humor.

Je to další fáze proměny ženy, kterou se mohla stát až po zajištění své existence. Louis nám tu podává obraz žen, které mohou začít plně existovat a realizovat se, až po úplné nezávislosti na podřízeném postavení, které jim poskytuje především až finanční nezávislost. V Monique na útěku Louis zkrátka analyzuje realitu nespočetně žen.

Ukázka:

V dětství, když jsem s ní žil, byla matka spíš drsná žena. Život, který ji vnutil můj otec, ji tísnil a přiváděl do stavu ustavičné úzkosti, v jehož důsledku se často proměňovala v krutou osobu. Ještě teď ji vidím, jak pokuřuje v potemnělých zákoutích domu a pomlouvá sousedy nebo vlastní děti. Vidím sebe, jak jsem celé roky snil o jiné matce, jak jsem snil, že místo své matky mám nějakou jinou, něžnější, více milující.
Ale když opustila mého otce a odstěhovala se od něj, změnila se.
Byl to jasný, zřetelný předěl: existovala matka před rozchodem a matka po rozchodu, jako by šlo o dvě odlišné osoby. Ten přerod nespočíval jen ve větší laskavosti: začala mít větší smysl pro humor, vyjadřovala více empatie.
Svou proměnu si uvědomovala.
Později mi o svém rozchodu s mužem, u něhož žila v Paříži, řekne: „Chtěla jsem odejít dřív, než kvůli němu začnu být zlá, jako jsem byla kvůli tvýmu otci.“