Dějiny českého venkova v příběhu Ouběnic

Dějepisec Josef Petráň, dozajista patriarcha naší historické vědy, se celá desetiletí vracel k rodné vesničce Ouběnice, nejprve v rámci badatelských povinností, později řekněme i z fanouškovského zájmu. Však první kniha věnovaná této vsi (a dovedená až k roku 1918) vyšla přímo v Ouběnicích, zjevně určena především místním. Nevím, jak ji přijali, avšak záhy ji "celostátně" vydalo Nakladatelství Lidové noviny. Příznivý ohlas přiměl autora, aby pojednání doplnil o druhý svazek, věnovaný událostem novějším. A konečně nyní vychází jakási syntéza autorova dosavadního průzkumu nazvaná Dějiny českého venkova v příběhu Ouběnic.

Petráň přejímá text ze svých předchozích publikací, ale současně jej jednak doplňuje a rozšiřuje, jednak přidává nové kapitoly, aby lokální dění spojené s Ouběnicemi a jejich okolím provázal s událostmi celospolečenského dosahu, aby je zasadil do kontextu obecného dějinného vývoje. Lze tudíž tvrdit, že mikrohistorii omezenou na předem vytyčené území zasazuje do velkých Dějin - a zpětně zjišťuje, jak rozhodnutí přijatá na centrální úrovni se odrážela v podmínkách jedné malé vsi.

V téměř tisícistránkovém pojednání, které prozrazuje pečlivé obeznámení s početnými archivními materiály (ale také konfrontaci s osobními vzpomínkami, sahajícími do meziválečného období), velice čtivě, a přitom doložitelně rekonstruuje události dávné i téměř současné. Důraz přitom klade na zjišťování osudů jednotlivých lidí s Ouběnicemi spojenými, zvláště pak ve dvacátém století, kdy může čerpat z obecní kroniky, dochovaných vzpomínek a rodinných záznamů.

Začíná dávnými pověstmi, všímá si středověkého osídlení, zkoumá odraz husitských bouří i zvěstí navázaných na blízkou horu Blaník. Tam se má ukrývat, jak ostatně víme i díky jedné z her uváděných v Divadle Járy Cimrmana, vojsko, které má českému národu vyjet na pomoc, až bude nejhůře. (Jen nikdo netuší, kdy to má nastat, neboť - jak praví klasik - nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.)

Autor načrtává široké spektrum pohledů na rodný kraj: zabývá se fungováním šlechtického velkostatku, světem poddaných, trhy i řemesly, také školstvím či hrdelním soudnictvím. Přibližuje zkázonosný dopad třicetileté války i násilnou rekatolizaci, poukazuje na změny přicházející od druhé půle 18. století s nástupem osvícenství. Probírá i století následné s významným dopadem, jaký s sebou neslo zrušení roboty. Dokáže již plastičtěji přiblížit všední život na vesnici, popsat nejen, jak a v čem lidé bydleli, ale také, co je vzrušovalo. Soudní akta a policejní záznamy prozrazují, že se často soudili o meze mezi svými poli, o urážky na cti, že docházelo ke rvačkám a krádežím, že už tehdy se toulaly skupiny "nepřizpůsobivých".

A Petráň se pozvolna dostává k podrobnějšímu vypsání konkrétních lidských osudů, které se mu daří rekonstruovat - jakoby zástupně přibližuje tři zástupce důležitých profesí: místního kněze, učitele a statkáře. Všichni se narodili v druhé půli 19. století a také se dožili vzniku samostatného československého státu. Leccos poučného se dovíme o svárlivém, rebelujícím duchovním a prožitku náboženské víry - a třeba také o celibátu, v celostátní dotazníkové akci již tehdy, záhy po vzniku republiky, odmítnutém většinou oslovených kněží. Organizátorem celé této akce byl ouběnický farář Bohumil Zahradník-Brodský, kdysi známý i jako pisatel dojemného mravoličného čtiva.

Skrze osudy učitelovy vyvstane představa o školních třídách, v nichž sedávalo přes osmdesát dětí, a o vedení výuky. Před našima očima se rozvinou osudy podnikavého vlastníka pozemků, jenž se vypracoval vlastním úsilím. Zajisté: postřehů o vnější podobě každodennosti nalezneme bezpočet, avšak líčení hmotných reálií je jakoby bezživotné, schází tu totiž druhá strana těchto mikrosond - přiblížení měnící se mentality. Co se skrývalo za tvrdou povahovou slupkou těžce pracujícího rolnictva? Jak lidé vnímali svůj osud? Přijímali celoživotní dřinu jako předem danou?

Více než polovina knihy je věnována dvacátému století, jehož události se jakoby zahušťují, zkoumaná období jsou krátká, oddělená důležitými zlomy: první světová válka, vznik Československa, hospodářská krize, německá okupace, nadvláda komunismu a zánik starobylého venkova. A pisatel stále rozšiřuje svůj záběr, přidává třeba zajímavou kapitolu o rekreaci letních hostů přijíždějících do Ouběnic z Prahy, o kulturních kontaktech. Kniha nabídne i mnohé sotva tušené zajímavosti.

Třeba podnikneme vpravdě detektivní pátrání, zda tragický osud poštovní úřednice, jež se kvůli údajné zpronevěře utopila, podnítil Karla Čapka k napsání proslulé povídky Zločin na poště - ostatně v televizi jsme nedávno viděli jednu z dalších (a nepříliš povedených) adaptací. Inu, scénáristé si stále nevědí rady s Čapkovým pojetím, osobitým vyprávěním o určité události, kdy důležitější než samotný děj je uvažování o něm, o složitém zjednávání spravedlnosti, kterou Čapek sice zakomponoval, ale která ve skutečnosti zůstává často slepá.

Josef Petráň: Dějiny českého venkova v příběhu Ouběnic
Vydalo Nakladatelství Lidové noviny 2011, 990 stran.