Střepy z krás v terezínském předpeklí

Střepy z krás v terezínském předpeklí

ImageNa zemi jsou místa, která připomínají ráj. Ale jsou zde také místa ne nepodobná peklu.  A v jednom takovém pekle, nebo spíše předpeklí, se sešli Markétka Fischerová a Ludvíček Adler. Ona dvanáctiletá židovka, která přišla do terezínského ghetta s rodiči a mladším bratříčkem Ramonem. On vierteljude, čtrnáctiletý sirotek, nosič kufrů, který je příležitostně vykrádá. A co mají společného? Oba chtějí přežít. A žít, ne jen přežívat.


Kniha je psána jedním dechem a jedním dechem se i čte. Čtenář si připadá jako na horské dráze. Chvílemi se pohybuje při zemi, to když autor popisuje život v ghettu, nastiňuje čtenáři průběh běžného dne. Setkání Markétky s Ludvíčkem. “Itálii” ve vztahu řezníka Josefa Reinische a jeho milé Gabriely Lágusové. Vyslechnutý dialog rozcházejících se milenců, jejich rozloučení, když je ona zařazena do transportu na východ. Pomatené výkřiky stoleté stařeny, která opakuje dokola stále totéž. Stoupání na vrchol horské dráhy se podobají “filosofující” pasáže, kdy Ludvíček a Markétka diskutují o morálních hodnotách, o tom, zda je ospravedlnitelné vykrádání kufrů. Autor v těchto pasážích nehodnotí, nemoralizuje, jen navádí čtenáře k zamyšlení nad tím, jak může prostředí a doba ovlivnit “žitou etiku”. Pro přežití v Terezíně byla nutná “situační morálka” jak ji nazval sám autor. Snaha přežít ospravedlňuje činy, které by byly na jiném místě a za jiných okolností nepřípustné a odsouzeníhodné.  A sešup, kdy se vozík horské dráhy řítí z vrcholu kopce dolů, připomínají pasáže, které se zmiňují o transportech na východ. Východ, jenž se jeví jako bájný kontinent, o němž není nic známo, nikdo s určitostí neví, jen tuší, zda je synonymem ráje nebo pekla.

Kniha nežaluje, nesnaží se obviňovat, neodsuzuje. Příběh je syrový jako maso, které porcuje a zpracovává Josef Reinisch. Tato syrovost však není odpuzující, spíš nutí čtenáře přemýšlet a přehodnocovat. Mráz, který při čtení chvílemi běhá čtenáři po zádech, střídá hřejivý paprsek, že i na zdánlivě odpudivých místech se nachází něco, co hřeje u srdce, co dává naději, díky čemuž se člověk raduje z každého nového rána.

Image


Slabinou knihy je její rozsah. Přesto že se příběh nijak překotně neodvíjí, na mnoha stránkách “zůstává stát na místě”, pouze se opakuje, tak nějak kopíruje život v terezínském ghettu. Vždyť co musely být jednotlivé dny pro vězněné Židy? Co jiného než rozvláčný, do nekonečna se opakující sled událostí. Vždyť co jsou jednotlivé dny našich životů i dnes? Takto si však může čtenář rozvláčnost knihy omlouvat jen do určitého bodu. Pak nastoupí pocit, že rozhodně platí otřepané “méně je někdy více”.

Není pochyb o tom, že Terezín nebyl v letech druhé světové války nejlepším místem k životu. Jak je, sakra, možné, že člověk, který hrůzy koncentračního tábora prožil, dokáže zmínit převážně to hezké?  Že by opravdu fungovala selektivní paměť a člověk to špatné zapomínal? Ať je to, jak chce, každopádně díky Arnoštu Lustigovi za exkurs do terezínského předpeklí.

Od smrti Arnošta Lustiga uplyne 26. února 2012 jeden rok. Jeho životní osudy, prošel koncentračními tábory Terezín, Osvětim a Buchenwald, ovlivnily jeho dílo. Dílo, které netřeba představovat. Téma utrpení židů během druhé světové války je tématem takřka nevyčerpatelným. Téma, které by nemělo skončit v propadlišti dějin. Proto můžeme jen litovat, že Arnošt Lustig už žádnou další knihu nenapíše. Lidská paměť má totiž tendenci to zlé zapomínat. A to je škoda.

Zdroj foto:
knizniweb.cz



 

Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Rozhovor

Naše písničky vznikají jako bouřka – rychle!

Maxim Turbulenc 200Psal se rok 1994, když v Praze vzniklo nové hudební seskupení, které si dalo název Maxim Turbulenc. V tom roce mi bylo třiadvacet a tahle trojice mi připadala pěkně praštěná. Dokázali ale rozesmát a získat si náklonnost napříč ge...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Z archivu...

Čtěte také...

Drsňák s ochranitelským komplexem

altPřesně takový se jeví hlavní hrdina irského spisovatele Eoina Colfera Daniel McEvoy. Někdejšího příslušníka mírových sborů, současného vyhazovače v ošuntělém kasinu v New Jersey, potkal pěkně Hlubokej průser. A přitom ...


Literatura

Po Věrném čtenáři přichází Krutá hra

kruta hra200V recenzi předchozího dílu Věrný čtenář jsem psala, že si jméno autora rozhodně zapamatuju a že se těším na jeho další knihy. Ani jsem se nenadála a byla tu Krutá hra.

 

...

Divadlo

Komediomat začal novou sezónu zostra!

komediomat atomPrázdniny se přehouply a nejen ve Zlíně začala nová divadelní sezóna. Právě v rámci ní se v Baťově městě opět ukázala improvizační show Komediomat, která sice bojovala s hranicí morálnosti, ale o to byla vtipnější.

Film

Komedie Po čem muži touží 2 představuje titulní píseň

po cem muzi touzi 200Nová česká komedie Po čem muži touží 2 představuje ústřední píseň a videoklip. Film je volným pokračováním úspěšné komedie, která se stala divácky nejúspěšnějším českým snímkem roku 2018. Píseň Chci, abys věděla, kdo opravdu jsem ...