Soubor třinácti povídek Šaty z igelitu, jejichž společným leitmotivem je lidská osamělost a stesk v nejrůznějších variacích, je debutem studenta a žurnalisty Vratislava Maňáka. Píše o událostech zdánlivě všedních, které by často měly být doprovázeny pocity štěstí a radosti (žena dostane květiny, osmiletý kluk slaví narozeniny, svatební den apod.), opak je však pravdou. V okamžiku, kdy čtenář vytuší nevyřčené, tuhne úsměv na rtech. Zdařilá je i grafická úprava knihy Martina T. Peciny.
Ve vyprávění Maňák suverénně střídá ich-formu s er-formou stejně jako typologii svých hrdinů: školák, který sbírá knoflíky, působí v jeho podání stejně přesvědčivě, jako promiskuitní švadlenka a její špendlíkové fígle nebo podivínský Maršál v košili ze staré tapety. Autor nezapře bohatou slovní zásobu ani cit pro jazyk, symboliku a přirovnání.
Název dostala kniha podle druhé povídky v pořadí, v níž Maňák popisuje svatební den nevěsty. Šaty z igelitu – něco, co je, ale jako by nebylo. Jak se z mladé dívky stane vdaná paní? Kdy se v muži láme touha v jistotu? Kdy se požitek mění v hnus? Maňákova malá povídková bilance partnerských vztahů nevyznívá příliš optimisticky, ostatně stejně jako všechny z jeho dalších příběhů.
Mezi nejzdařilejší patří lehce absurdní povídka Mámení prvního valčíku ve stylu Čekání na Godota. Odehrává se v Zeleném pokoji, v němž sedí dvě ženy v bílém, pijí zelený čaj a netrpělivě očekávají pana Konvičku („Kdo ti řekl, že odešel? On pouze nepřišel.“). Odzbrojující a originální je také Král květovaných povlaků o podivínském starci, který sní v křesle ze zámku ve Versailles zahrabán v pestrobarevných peřinách o časech, kdy kraloval svému podniku. Za pozornost stojí i snová Alice o dívce se žlutými copy a chlapci z černého kamene, Panství odložených rukavic o čerstvém vdovci, který zjišťuje, že jeho nemocná žena měla tajemství – skříň plnou rukavic a v ní několik párů voskových rukou, nebo surová a krvavá povídka Řezbář o jednom maturitním večírku, který končí otázkou, jaký tvar má láska. Poslední příběh Hic sunt leones vás na chvíli zavede do jednoho antikvariátu a dá se chápat i jako autorova pocta čtenářům a jejich nekonečné představivosti.
Zda vám Šaty z igelitu padnou, můžete vyzkoušet tady: http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/nakladatelstvi/ceska-beletrie/item-669
Vratislav Maňák (1988) pochází ze Stříbra na západě Čech. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, nyní zde pokračuje oborem Mediální studia. Pracuje v České televizi. Povídky publikoval v časopisech Host, Plž nebo Tvar. Sbírka Šaty z igelitu je jeho knižní prvotinou. Za povšimnutí stojí i blog autora http://jinesvety.blogspot.com/.
Šaty z igelitu
Autor: Vratislav Maňák
Žánr: povídky
Vydáno: 2011
Stran: 158
Vydalo nakladatelství: Host Brno
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: Host Brno, studenta.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Z dolní části Malostranského náměstí by už letos mělo zmizet parkoviště. Mluvčí a iniciátorka petice za odstranění parkoviště z Malostranského náměstí Kateřina Bursíková Jacques je za to ráda. Nyní je třeba řešit podobu náměstí. Těší se, že zářijová akce...
Mám ráda české knihy. V minulém roce jsem se zaměřila na české autory a letos v tom úspěšně pokračuji. Jedním z mých oblíbených je Jiří Holub. Autor ne příliš silné knihy, kterou jsem právě dočetla, není v literárním světě vůbec neznámý. Má za sebou studi...
Ocení jej nejen milovníci koček, ale také příznivci Cira Marchettiho, tarotových karet, snění, meditace a praktických okének, které takový kalendář samozřejmě nabízí. Stránky působí tajemně, skutečně magicky, a přináší kus elegance,...
Další ze série již tradičních jarních koncertů Městského divadla Brno tentokrát není situován čistě na velikonoční svátky, ale bude uctěním jara a s ním spojeného nového života jako takového. Jaro bývá současně o...
Film Evoluce se od svého vzniku v roce 2001 těší stálé oblibě a nezestárnul dodnes. I na béčkové počítačové animaci totiž můžeme vidět, jak by se život vyvíjel, kdyby nešlo o náhodu, ale jakýsi akcelerovaný záměr.