Soubor třinácti povídek Šaty z igelitu, jejichž společným leitmotivem je lidská osamělost a stesk v nejrůznějších variacích, je debutem studenta a žurnalisty Vratislava Maňáka. Píše o událostech zdánlivě všedních, které by často měly být doprovázeny pocity štěstí a radosti (žena dostane květiny, osmiletý kluk slaví narozeniny, svatební den apod.), opak je však pravdou. V okamžiku, kdy čtenář vytuší nevyřčené, tuhne úsměv na rtech. Zdařilá je i grafická úprava knihy Martina T. Peciny.
Ve vyprávění Maňák suverénně střídá ich-formu s er-formou stejně jako typologii svých hrdinů: školák, který sbírá knoflíky, působí v jeho podání stejně přesvědčivě, jako promiskuitní švadlenka a její špendlíkové fígle nebo podivínský Maršál v košili ze staré tapety. Autor nezapře bohatou slovní zásobu ani cit pro jazyk, symboliku a přirovnání.
Název dostala kniha podle druhé povídky v pořadí, v níž Maňák popisuje svatební den nevěsty. Šaty z igelitu – něco, co je, ale jako by nebylo. Jak se z mladé dívky stane vdaná paní? Kdy se v muži láme touha v jistotu? Kdy se požitek mění v hnus? Maňákova malá povídková bilance partnerských vztahů nevyznívá příliš optimisticky, ostatně stejně jako všechny z jeho dalších příběhů.
Mezi nejzdařilejší patří lehce absurdní povídka Mámení prvního valčíku ve stylu Čekání na Godota. Odehrává se v Zeleném pokoji, v němž sedí dvě ženy v bílém, pijí zelený čaj a netrpělivě očekávají pana Konvičku („Kdo ti řekl, že odešel? On pouze nepřišel.“). Odzbrojující a originální je také Král květovaných povlaků o podivínském starci, který sní v křesle ze zámku ve Versailles zahrabán v pestrobarevných peřinách o časech, kdy kraloval svému podniku. Za pozornost stojí i snová Alice o dívce se žlutými copy a chlapci z černého kamene, Panství odložených rukavic o čerstvém vdovci, který zjišťuje, že jeho nemocná žena měla tajemství – skříň plnou rukavic a v ní několik párů voskových rukou, nebo surová a krvavá povídka Řezbář o jednom maturitním večírku, který končí otázkou, jaký tvar má láska. Poslední příběh Hic sunt leones vás na chvíli zavede do jednoho antikvariátu a dá se chápat i jako autorova pocta čtenářům a jejich nekonečné představivosti.
Zda vám Šaty z igelitu padnou, můžete vyzkoušet tady: http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/nakladatelstvi/ceska-beletrie/item-669
Vratislav Maňák (1988) pochází ze Stříbra na západě Čech. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, nyní zde pokračuje oborem Mediální studia. Pracuje v České televizi. Povídky publikoval v časopisech Host, Plž nebo Tvar. Sbírka Šaty z igelitu je jeho knižní prvotinou. Za povšimnutí stojí i blog autora http://jinesvety.blogspot.com/.
Šaty z igelitu
Autor: Vratislav Maňák
Žánr: povídky
Vydáno: 2011
Stran: 158
Vydalo nakladatelství: Host Brno
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: Host Brno, studenta.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jako by to téma tajemných mýtických příběhů autorku přitahovalo jako magnet. A proč ne, když to umí! Eva Hölzelová je už autorkou knihy motivované řeckými bájemi a pověstmi Hvězdná obloha a její nová kniha Arina je čistá fantazie? Nevíme, zeptáme se, ale ...
Tvorbu této knihy Malej NY jsem sledovala prostřednictvím autorova profilu na Instagramu a byla jsem na ni moc zvědavá. A to přestože k popsanému prostředí mám hodně daleko.
Zlínské divadlo Malá scéna uvedlo poslední zářijový den pohádku z pera Ondřeje Sekory Ferda Mravenec aneb Škola jízdy na kolečkových bruslích. Tu si otevřel Ferda Mravenec, sympatick...
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl americký režisér Oliver Stone (Četa, Narozen 4. července, Vítězové a poražení) na absolutním vrcholu, každý jeho film byl událostí a navíc dokázal vyvolat bouřlivé emoce, protože se vždy věnoval kontrover...