Věčný polštář z trávy Antonína Límana

Věčný polštář z trávy Antonína Límana

vecny polstar z travy limanKdyby můj otec i matka
byli lučními kvítky,
mohli by se mnou sdílet
polštář z trávy,
až budu na cestách.
(Manjóšú 4325, XX)

 

 

Populární metafora „polštář z trávy“ (kusamakura) je spjata se životem poutníka, člověka, jenž se musel odebrat daleko od domova, vystavit se nejisté existenci na cestách a spát jen na trsu trávy. Jinými slovy, je to metafora jak vyšitá pro emigranty, jako jsem já.

Takto začíná své vzpomínky v knize, která vznikla na základě autorova vzpomínání v rozhlasovém cyklu Osudy (Český rozhlas 3 – Vltava) Věčný polštář z trávy, významný český japanolog Antonín Líman. Jeho životní osudy se pohybují trošku jako na houpačce. Dětství prožil v Staré Boleslavi, kde jeho pradědeček byl dlouhé roky starostou. Antonína Límana „prvního“ líčil otec (vnuk pana starosty) svému synovi (pravnukovi) jako benevolentního tyrana, který, když děti nechtěly na talíři křen z naložené červené řepy, se na ně přísně zahleděl a řekl: „Sníst! Kdyby to nebylo k jídlu, tak by se to tam nedávalo!“  Límanovi měli prosperující pilu, byl tedy chlapcem z dobré rodiny. Ve Staré Boleslavi prožil válku, příjezd Rudé armády i únor 1948. Od toho okamžiku neměl dlouho na jazyky nadaný Antonín – syn živnostníka – šanci studovat. K učení jazyků ho vedla především maminka, díky níž také přežívali poté, co jim byla pila znárodněna. Svými jazykovými lekcemi držela rodinu nad vodou.

Studovat na vysoké škole začal až v šedesátých letech, v době uvolnění. Hlásil se na ruštinu. Zkoušející profesor se ho tenkrát zeptal, zda skutečně touží studovat klasickou ruskou literaturu, zda by ho neměl zavést na anglistiku. Zkoušku absolvoval velmi dobře, dokonce mu zkoušející profesor Vančura nabídl kombinaci angličtiny s dalším jazykem. Vybral si japonštinu. V roce 1966 mu byl opět s obtížemi povolen výjezd do Japonska, kde se dále vzdělával. Sem za ním vycestovala i žena Eva se synem a odsud pak již směřovali, po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, do Kanady.  Zpět do vlasti se mohl podívat až po dlouhých čtyřiadvaceti letech.

vecny polstar z travy liman

Vzpomínky Antonína Límana jsou plné zajímavých setkání s lidmi ze všech koutů světa. Jsou psány s nadhledem, vtipně a moudře. Velmi pěkně glosují život živnostníků za první republiky, osudy poválečné, seznamují s Japonskem očima japanisty, který pochopil japonskou duši. Velmi zajímavé je autorovo hledání podobností mezi českou pohanskou tradicí a japonskými zvyky. Tady našel řadu nečekaných paralel.

Antonín Líman žije dnes v Kanadě, přednáší na univerzitách v Japonsku i Čechách, překládá. Vydal kompletní překlad obsáhlé Sbírky deseti tisíc listů ze starého Japonska (Manjóšú) a jeho překlad dvojice novel Masudži Ibuseho Na vlnách (2007) byl roku 2008 vyznamenán prestižní Cenou Josefa Jungmanna.

Co dodat na závěr? Nejlépe slova toho, kdo poznal svět a jehož moudrý pohled na svět kolem nás dokáže urovnat kmitající myšlenky podnětným směrem:  Jako staří básníci z Manjóšú budu do poslední chvíle posílat domů svá slova a těšit se z jejich odezvy, ať už jsem fyzicky kdekoliv.

Věčný polštář z trávy
Autor: Antonín Líman
Edice: Osudy
Žánr: vzpomínky
Vydáno: 2012
Stran: 280
Vydalo nakladatelství: Radioservis
Hodnocení: 85 %

Zdroj foto: Radioservis


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Rozhovor

Barbara Semenov by si přála, aby byl čtenář knihou inspirován a motivován, že nic není nemožné, když se chce, když je vůle.

barbara semenov 200Barbara Semenov je novinářka, publicistka, básnířka a producentka, která vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a v letech 1975 až 1981 působila jako redaktorka v Televizních novinách Československé televize. Pod tlakem odporu k t...

Hledat

Literární soutěže jsou jednou z nejlepších cest, jak dát o sobě vědět

Lucie Hlavinková, která se poprvé proslavila knížkou pro děti, je patronkou naší literární soutěže, která právě skončila a čeká na vyhlášení svých vítězů. Lucie nám na sebe prozradila, jak se stala spisovatelkou, čemu se nejraději věnuje a co nového připravuje pro své čtenáře.

Z archivu...

Čtěte také...

Pátračka s uměleckým přídechem

byt v parizi perexGuillaume Musso (*1974) je úspěšný francouzský spisovatel, který má na svém kontě již sedmnáct románů (některé z nich byly dokonce zfilmovány) a překládán je do více než čtyřiceti jazyků. Ani ...


Literatura

Druhá světová válka, holubi a velká láska


dlouhy let domu perexZáří 1940. Na Londýn dopadají německé bomby a všechno nasvědčuje tomu, že nacistická armáda se připravuje na invazi. Nedaleko Londýna se nachází malé městečko Epping, kde Susan a její dědeček Bertie trénují holu...

Divadlo

Divadelně-pohybové představení MANSON v NoDu: když je tanec eufemismem pro agresi
ImageNa otázku, proč miluji skupinu DOT 504 (a vedle mě i stovky dalších fanoušků a příležitostných diváků), se nabízí velice snadná odpověď: protože jsou mladí, talentovaní, charismatičtí a otevření novým experimentům. A...

Film

Naděje: Tak trochu jiný studentský film s Jiřím Mádlem v hlavní roli

200 nadejeKaždý rok spatří světlo světa desítky studentských filmů. Většina z nich ale bohužel unikne veřejné pozornosti, což je veliká škoda.  Mezi filmovými pokusy mladých tvůrců totiž můžeme najít skutečné unikáty, dokládá to napříkl...