Jsem dítě devadesátých let. Narodila jsem se po revoluci a totalitu poznala jen z vyprávění. STB, domovní prohlídky, prověrky a nakonec i cinkání klíčů si umím jen představovat. Doposavad jsem se s realitou minulosti – od počátku dvacátého století do devadesátých let potkávala většinou z faktografických zdrojů, ale někdy také prostřednictvím příběhů. A příběh Aleny Mornštajnové v knize Slepá mapa byl ze všech příběhů tím nejvýraznějším. Není spojen s nikým z mé rodiny a jediným kontaktem byla písmenka na řádcích, přesto mě poznamenal víc než ostatní.
Autorka volí velmi jednoduchou formu – prostě vypráví. Pomalu, srozumitelně, chronologicky. Vykládá osud své rodiny od doby konce první války, tedy od mládí své babičky a dědečka. A to vše na pozadí politických událostí. Prvním velmi silným momentem je druhá válka, se kterou se rodina musí vypořádat. Její matka má vztah s budoucím nacistickým vojákem, později se provdá naopak za odbojáře, kterým sama pomáhá. Její sestra si vezme Němce, což po válce přináší také spoustu problémů. To postačí k nastínění jedné z mnoha situací, které musí řešit. Režim a politika jsou téměř stále proti nim a nikdy s ním nepřestávají bojovat.
Nejsilnějším motivem je v knize doba totality. Věřte nebo ne, autorka je kýmsi, koho můžeme s klidným srdcem nazvat „dobrým člověkem“. Nepáchá zlo, je obyčejnou ženou, která miluje svého muže, později svého syna. Přesto zapříčiní smrt svého prvního manžela a na toho druhého donáší informace veřejné bezpečnosti. Do takové situace ji dostal právě minulý režim. S těmito pocity je nucena žít.
Kniha nenabízí žádnou zápletku, vyvrcholení ani rozuzlení. Zkrátka plyne a vypráví příběh jedné, zdaleka bezvýznamné rodiny, kterých tu po desetiletí žije bezpočet. Když však nahlídneme blíže, vidíme, jak těžký osud poslední století každá taková obyčejná rodina má. Myslím, že se nepletu, když si troufnu tvrdit, že někde, místy, alespoň trošku, se s autorkou ztotožní každý z nás.
Úryvek:
Fridrich se opíral o hromadu prken a pozoroval skupinu mužů v pruhovaných mundúrech. Ani po dlouhých měsících služby si nezvykl a pořád viděl ve vyhublých postavách lidské bytosti. Stále se mu nedařilo nemyslet na vlhkou zimu, která musí vězňům pronikat až do kostí, a v pažích cítil tíhu trámů přenášených na dřevěných nosítkách.
Název: Slepá mapa
Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: HOST
Vydáno: 2013
Počet stran: 394
Hodnocení: 95%
Foto: nakladatelstvi.hostbrno.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Člověk se může vymalovat ze svých pocitů a nálad, ať jsou jakékoliv.“ přiznává Jaroslav Valečka, který své obrazy vystavuje nejen doma ale i v zahraničí. A jeho díla jsou také zastoupená ve sbírkách jak galerií, tak v soukromých sbírkách...
Aktuální témata, jako moc technologií, síla přítomného okamžiku či přírody, tentokrát zalitá slunečním svitem, to jsou náměty děl od současných českých a polských umělců a umělkyň. Pořídit si je můžete v dostupné podobě limitovaných, podepsaných a oč...
V prosinci letošního roku měl v divadle Inspirace premiéru poměrně netradiční projekt. V zahraničí velmi úspěšné Pantomimické duo MIMeGRAM (Tomsa Legierski a Radim Vizváry) přizvalo ke spolupráci studenta DAMU, režiséra Ja...
Na nedávno skončeném karlovarském filmovém festivalu se uváděl film, který se dotýkal fanatismu – a přestože se vztahoval k náboženství, určitě lze jeho poselství vnímat jako univerzální. „Karlovarské“ pojmenování varovného snímku MUČEDNÍK, natoč...
