Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Island je pro nás středoevropany většinou neznámou zemí, ale jejich společenské problémy jsou podobné jako u nás. Autorka Stella Blomkvist své čtenáře o tom přesvědčuje ve svém vyprávění o rázné advokátce stejného jména i příjmení. Sama autorka či autor je ve skrytu tohoto jména, kdo to vlastně je, se neví. Což pro čtenáře není podstatné, její knihy jsou zajímavě a erudovaně napsané a číst v nich je zážitkem. Zvolená literární forma vyprávění hlavní postavy umožňuje sledování jejího osobního života, myšlenek i postupů, které vedou k řešení spletitých záležitostí.

Jen pár týdnů dává autorka své advokátce Stelle na to, aby obhajovala ženu proti domácímu násilí, starého faráře, kterého chtějí dostat pryč, najít ženu pro muže obviněného z vraždy a matce syna.

S ženou Sugurjonou se seznamuje v azylovém domě, kam přišla z nemocnice po velmi brutálním napadení manželem. Stella s takovými ženami už má své zkušenosti a jejich obhajoby se ujímá. A s každým novým případem je ráda, že ona svému očekávanému potomku nepořídila otce. Prožívá sama své těhotenské problémy a její velké břicho omezuje už její pohyb.

„Je to jako živé kulovité obydlí pro permanentně kopajícího zvědavce, který už – jak se zdá- nemá chuť zůstávat nadále v domácím vězení“.

Ač velmi nerada, vypráví Sugurjona svůj příběh: „Často mě fackoval, když byl opilý, ale hned mu to bylo líto a prosil mě, abych mu odpustila. Tentokrát to bylo něco jiného. Začal mě ponižovat, to dělá ve společnosti vždycky, když se opije. Myslí si, že jsem nemožná a dělám všechno špatně. Možná je to pravda.“ Ženy často podléhají slovům odpuštění, jenže domácí násilí začíná první fackou. Stella varuje před odpouštěním a posléze jí i přes odpor manžela a nezájem policie zařizuje, aby manžel musel opustit dům, ne ona s dětmi. Do problému se vměšuje Sugurjonin tchán, když u Stelly neuspěl, přestože ona ví, jak stále je mocný tento ředitel centrální banky, kterou politické strany využívají jako domov důchodců pro zasloužilé politiky, za velké peníze daňových poplatníků. Surgurjonu přesvědčil ke smíření s manželem, přestože ona slyší svého malého syna se ptát Stelly „jak vlastně dělají lesby děti. Táta říká, že jsi lesba. A taky říká, že je to jen tvoje vina, že u nás nesmí spát“.

Farář David je přesvědčen, že byl zatažen do hanebného spiknutí a o odchod jinam nemá zájem. „Tenhle Jidášův polibek mě zasáhl opravdu naprosto nečekaně.“ Stella své spolupracovnici, která na tom bude pracovat, říká: „Je pro tebe přínosné, že budeš moct poznat islandské církevní konflikty přímo zevnitř. Často jsou zákeřnější než politické popravy.“

Andri Olafur žije sice v Lucembursku a pohybuje se úspěšně po celém světě, ale právě nyní si smluvil schůzku se svým dlouholetým obchodním partnerem na Islandu. Jenže Donald Garber je zavražděn, jeho zohavené tělo se našlo na pozemku bývalé americké radarové základny, kde tento Američan pracoval a s Andrim kšeftoval. Všechny stopy vedou k Andrimu, jedinou záchranou pro něho je najít ženu, se kterou v inkriminovaném čase vraždy trávil noc. Zná však jen její jméno, Karitas, a Stella nevěří, že se ji podaří najít. Zlatí hoši, jak Stella kriminalisty nazývá na rozdíl od černých vest policistů, mají již dost důkazů proti němu, Andri je zatčen a obviněn z vraždy.

Poslední, kdo u Stelly hledá pomoc, je umírající žena, která ji prosí, aby zjistila, co se stalo s jejím synem před desítkami let. „Vím, že chápete mnohem lépe než muži, proč před smrtí musím vědět, co se stalo s Kallim“. Stella nedokáže pomoc odmítnout.

Začínají přicházet anonymní dopisy s výstřižky z amerických novin, dosvědčující, že Donald byl souzen v minulosti při velkém zátahu proti pedofilům s dětským pornem, ale odsouzen nebyl. K policii ani ke kriminalistům Stella důvěry moc nemá, ale ví, co dokáže udělat vhodný článek v tisku s veřejným míněním. Pokud je to v zájmu klientů, dokáže to nenápadně využít a nechává novináře na tom pracovat, jako v případě Donalda, protože tím jeho spojitost s Andrim získává jiný smysl.
Netuší, že ona sama se pouští na tenký led.

Tuto knihu bez potoků krve ocení hlavně ženy a možná, že tam najdou i odpověď na své problémy. Muži zase mohou nahlédnout do myšlení žen, což také není k zahození.

Název: Andělé (Morbib i rocaille)
Autor: Stella Blomkvist
Překlad: Eva Osinová
Žánr: krimidetektivní
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2013
Počet stran: 271
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: MOBA