Od kolébky do hrobu provází dřevo člověka od nepaměti. Patřilo mezi první základní materiál, ze kterého se dalo postavit obydlí, vyrobit potřebné věci pro domácnost, pro zemědělství, náboženské účely i hračky pro děti.
Tak jak se rozšiřovaly znalosti o dřevě, tak rostlo i jeho uplatnění. Člověk poznal, který druh dřeva se ke konkrétní věci či činnosti více hodí i jak prodloužit jeho trvanlivost. Tím, že se specializoval na určité práce s dřevem, dokázal neustále ve svém oboru hledat další možnosti i nové postupy. K tomu potřeboval kovové nástroje, které se také během doby měnily a zdokonalovaly. Mnohá řemesla už dávno zanikla, některá se dochovala až do současnosti i když jejich technologie i používaný materiál se také hodně změnil.
Ještě dnes se můžeme setkat s roubenkami kryté šindelem bez jediného hřebíku nejen ve skanzenech, ale v mnohých se dále bydlí. Jsou celé ze dřeva, které bylo ručně opracováváno a svědčí o mistrovství tehdejších tesařů.
Záměr výstavy v ústeckém muzeu je ukázat výrobky a nástroje z dávných dob, které nesou stále ještě přítomnost dotyků člověka, který je používal. Umožnila to i sběratelská vášeň pana Zdenka Nováka, který tyto exponáty zapůjčil a také „po staru“ vyrábí, takže pro dřeváky nemusíte jezdit až do Holandska. Některé činnosti jsou k vidění na dobových fotografiích například kácení velikána na Šumavě, ale na mnohé výrobky si můžete „sáhnout“, zejména na ty velké, jako jsou necky s dřevěnou valchou, nebo starý soustruh.
Na stěnách jsou umístěny různé věci používané při pracích na polích (vidle, hrábě), i v domácnostech (soudky, džbery i trdlice k lámání lnu). Ve vitrínách pak různé dobové nářadí, které se používalo při opracování dřeva. Zajímavé jsou i formy k pečení perníků z poloviny 19 století. Nejen že musely být dlabány zrcadlově, ale také velmi jemným vzorkem (z poskytnuté brožurky, která je návštěvníkům k dispozici se dochovalo toto řemeslo u rodiny Slavíků).
Výstava je doplněna selskými židlemi i ukázkou, jak se dříve dělaly důkladně zadní stěny u skříní. Světlonoš z 19 století, byl zachráněn od střelby ze vzduchovky, a pozornému návštěvníku toto jeho poranění určitě neujde. Zajímavý doplněk výstavy je také vyřezávaný vodník či návrat ztraceného syna Ivana Švejnohy. Aby děti viděly, s čím si dříve jejich vrstevníci hráli, jsou tam staré hračky ve vitríně, ale také nové dřevěné k vyzkoušení.
Protože v ústeckém muzeu jsou i další zajímavé výstavy, určitě se tam mnozí zdrží poněkud déle, je z čeho vybírat.
(Foto z výstavy: autorka)
| < Předchozí | Další > |
|---|
S nevšední hudební autorkou a interpretkou Viki jsem se seznámila přímo prozaicky na křtu mé knihy. Odborníci o ní hovoří v superlativech a říkají, že patří k jedněm z největších talentů na naší muzikantské scéně. A j...
Možná jste už také někde v parku nebo jinde v přírodě zahlédli partičku mladých lidí zabývající se neobvyklou činností – balancují na pásce natažené mezi dvěma stromy, provádějí různé akrobatické kousky a nebo přecházejí po lajně zavěšené vysok...
Klec bláznů, kultovní francouzskou komedii Jeana Poireta vyprávějící o lásce milujících rodičů, o vztahu dlouholetých partnerů i o kráse být sám sebou, chystá v režii Daniela Hrbka Švandovo divadlo v Praze. Hru známou českému publiku i díky ...
Francouzský teoretik MICHEL CHION (narozen 1947) patří k předním znalcům, kteří vytrvale zkoumají vztah mezi obrazem a zvukem ve filmu. Před pěti roky mu v českém překladu vyšla kniha HLAS VE FILMU, jeho studie se čas od času vynořily v ča...