Kultura21.cz

Hned pět francouzských filmových titulů, které budou mít příští týden českou premiéru, uvádí v předpremiérách 15. ročník Festivalu francouzského filmu. Festival nastartoval motor ve čtvrtek projekcí snímku Thérèse Desqueyroux letos zesnulého francouzského režiséra Clauda Millera a na nejvyšší rychlost zařadil uvedením nového filmu Leose Caraxe (na programu jsou ještě jeho dva nejúspěšnější snímky Zlá krev a Milenci z Pont-Neuf).

„Enfant terrible“ francouzské kinematografie zažil letos v Cannes ve stoje aplaudovaný návrat k celovečernímu filmu. Po třináctileté pauze natočil obrazově i hudebně podmanivý, staromilsky i vizionářsky strhující proud imaginace nazvaný Holy Motors. Opět provokuje, sní a probouzí se s novými nápady a svého dvorního herce Denise Lavanta nechává sehrát one-man show, v níž má za úkol vystřídat hned několik hereckých poloh. „Nepolapitelný subjekt“ pan Oscar ráno nastupuje do limuzíny (šoféruje ji Édith Scob v roli Céline) jako zazobaný burzovní akcionář a před každou další zastávkou se přestrojí za jinou postavu. Limoška pana Oscara projíždí křížem krážem francouzskou metropolí a Lavant z ní vystupuje tu jako žebračka, tu jako badatel ve futuristické laboratoři, tu jako obyčejný otec, který přesedá do obyčejného fiatu, aby jel vyzvednout svou dceru, která tráví čas na mejdanu. Když jako „Jožin z bažin“ (v titulcích méně poeticky nazvaný jako Monsieur Merde) vyleze z kanálu pod hřbitovem Père-Lachaise, začne se cpát náhrobním kvítím a olízne modelce Evě Mendes podpaží, stává se Holy Motors tak ujetou zábavou, že už nesplňuje praktická žádná divácká očekávání. Ale tím lépe pro Caraxe, který v prologu snímku sám ztvárnil muže, jenž probuzen uprostřed noci kráčí v pyžamu za strnulým obecenstvem.

Jakkoli zpěv Kylie Minogue rozhodně nepovažuji za špičku hudebního nebe, nedostižná krása té spousty napínavých, emocionálních i erotizujících momentů u mě ty tři čtyři minuty jejího vystoupení více než kompenzuje. Jakoby Carax spojoval dva světy: jeden patří umělcům všech profesí a z módy vyšlým limuzínám, které postupně vytlačuje svět laciné nenápadnosti, jenž jeho obyvatelům arbitrárně přiděluje napevno dané a nevyměnitelné role. A vzdor falši různých moderních citových vyděraček se v Holy Motors najde místo i pro emočně výraznou scénu, ve které Lavant leží na smrtelné posteli, u níž vzlyká mladá dívka; scénu s uslzenými dialogy jako opsanými z nějakého starého filmu. Omyl diváků, kteří Holy Motors na internetových databázích nadávají do pseudointelektuálního blábolu, nemůže být tristnější. Zdrojem kouzla a estetické uhrančivosti Caraxova filmu není ani nemá být žádný intelektuální postoj. Holy Motors je dílo založené na svobodné multižánrové hře a hlavně pestrém rejstříku hereckých dovedností hlavního představitele.

V pátek jsme vybírali mezi novým snímkem Francouzky s íránskými kořeny Marjane Satrapi, která na sebe upozornila filmovou adaptací autobiografického komiksu Persepolis, a filmem Ministr režiséra Pierra Schoellera. Nakonec padla volba na psychologické drama z prostředí vysokých pater francouzské politiky, i když, jak se ukázalo, pořád ne těch nejvyšších pater. Postavou, okolo níž se točí veškerý děj, je ministr dopravy Bertrand Saint-Jean, který je uprostřed noci povolán ke krizové události - dopravní nehodě autobusu plného dětí. Ministr svěsí hlavu nad oběťmi, do mikrofonů přítomných novinářů vyjádří smutek, lítost, účast, soucit, žal a pro jistotu ještě zármutek a odjede znovu úřadovat do Paříže. Tam se seznamuje jak s průběhem vyšetřování nehody, tak s plány vládních kolegů na privatizaci státních drah, ačkoli jeho rezort dosud hájil opačnou politickou linii. Zoufalé pokusy vzdorovat nemilosrdné lobby podnikatelského sektoru se míjejí s ještě zoufalejšími pokusy o zmirňování sociálního napětí (vymyslíme si nějaké bohulibé gesto jako třeba vládní iniciativu solidarity s nezaměstnanými). A aby toho nebylo málo, mezi všemi těmi protokolárně a komisně jednajícími lidmi, kteří tomu zoufalství přihlížejí, se Saint-Jean ještě pokouší najít sobě blízkého přítele.

Postavou snaživého, leč bezúspěšného ministra, jehož práce je hodně o vylepšování vlastní image v médiích, by Schoellerův snímek mohl navazovat třeba na populární britský satirický sitcom Jistě, pane ministře!. Jenže zatímco tam šlo o zesměšnění vládní praxe za éry Margaret Thatcherové a jeho největším přínosem bylo odhalení, že skutečnou moc třímají v rukou ministerští tajemníci, snímek Ministr je vyloženě aktuálním příběhem o krizi masové demokracie. Zástupci politické elity přicházejí do bezprostředního kontaktu s veřejností, které vládnou, nanejvýš zřídka a jakoby pouhou hrou osudu; většinu pracovního dne tráví zavřeni ve služebních vozech, kterými objíždějí různé schůzky a zasedání; se společností komunikují prostřednictvím PR poradců, kteří jim píšou projevy a prohlášení. Psychologický profil člověka, který se do své funkce vypracoval díky systému, jímž nyní otřásají sociální nepokoje a zmatky způsobené komunikačními šumy mezi elitou a masou, stojí ještě o krok dál před prostým výsměchem politikům a jejich podržtaškám. Koneckonců humor v Ministrovi má trochu hořký podtón: Saint-Jean se třeba dozví, že nemůže jít se svou ženou večer do divadla, protože jeho zaměstnanci stávkují. „Co je tohle zemi?!“ žehrá na stav republiky, jíž spoluvládne. A závěr, kdy Saint-Jean zjistí, že jakákoli jeho vládní funkce má naprosto bezvýznamnou roli v mnohem komplikovanějších mocenských hrách, ukrývá vystřízlivění, jímž už končí veškerá sranda.

Holy Motors
Drama
Francie / Německo / 2012
Scénář a režie: Leos Carax
Hrají: Denis Lavant, Édith Scob, Eva Mendes, Kylie Minogue, Michel Piccoli, Élise Lhomeau
Stopáž: 115 minut
Premiéra v ČR: 29. 11. 2012
Distributor: Aerofilms
Hodnocení: 90 %

Ministr / L’Exercice de l’État
Drama
Francie / Belgie / 2010
Scénář a režie: Pierre Schoeller
Hrají: Olivier Gourmet, Michel Blanc, Zabou Breitman, Laurent Stocker, Didier Bezace, Jacques Boudet
Stopáž: 112 minut
Premiéra v ČR: 29. 11. 2012
Distributor: Film Europe
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Aerofilms, Film Europe