Kultura21.cz

Podle známé filmové komedie Pedra Almodóvara  z roku 1988 se v londýnském West Endu pustili naslovo vzatí odborníci muzikálového  žánru, Jefrey Lane (libreto) a David Yazbek (hudba a text písní) do divadelní verze zdařilého příběhu. Mimochodem, David Yazbek je spoluautorem jiného slavného muzikálu, Do naha.

Spletitý příběh, vlastně konverzační komedie jakoby vystřižená z feydeauovské kuchyně, na první pohled není možné dostat do muzikálového žánru. Aby bylo na krátké ploše zřejmé, o co vlastně jde, vypůjčím si stručný obsah z bulletinu k brněnské inscenaci: „V ulicích Madridu konce 80. let, města pulzujícího životem, překotným rozvojem, uměním i vášněmi, se odehrává příběh dabingové herečky Pepy a jejích přítelkyň a známých. Právě v den, kdy se postupně ukazuje, že je opravdu těhotná, ji její milenec Iván náhle opouští. Než se s ním stačí spojit, aby jí svůj nepochopitelný čin vysvětlil, setká se s jeho bývalou ženou Lucíou, právě propuštěnou po dvaceti letech z nervového sanatoria, i jeho synem a jeho snoubenkou. Její nejbližší přítelkyně modelka Candela volá o pomoc; právě zjistila, že její nový milenec Malik je hledaný šíitský terorista… Lucía se s feministickou advokátkou Paulínou připravuje k soudu, u něhož se má Iván zodpovídat za to, že ji před dvaceti lety opustil. A Pepa s pomocí dobrosrdečného taxikáře hledá dál po celém Madridu řešení všech těchto náhle nastalých problémů…“

Tak a teď si představte udělat z tohoto bláznivého spletence vztahů a situací muzikál.  Ono to napodiv jde. Je fakt, že původní broadwayská verze z roku 2010 neslavila velký úspěch a autoři dílo dost zásadně předělali, aby pak v Londýne v roce 2016 byl muzikál konečně s nadšením přijat.

Uprostřed prosince se tedy tato bláznivá komedie objevila také v Brně. Nebyla inscenována na velké Hudební scéně. Protož jde o muzikál komorní, byla nastudována na menší scéně činoherní.  

Režie se ujal Stanislav Slovák. Sleduji jeho práci od jeho nástupu do Městského divadla v roce 2000. Talentovaný herec s hezkým plným hlasem a s pohybovými výkony často až atletickými, pokračoval ve studiu na JAMU v oboru režie a dnes ho vidíme vice jako režiséra,  než v hereckých kreacích.  Jeho práce ve výstavbě mizanscény, jeho inscenační nápady i drobné špílce jsou snad proto tak citlivě vkomponovány do her, protože cítí jako herec.  Má schopnost vcítit se do diváků a nabízí jim neopakovatelný humor. Jeho režie neobsahuje laciné fórky. Vždy vychází z postav, z jejich jednání, proto je to humor často až dojemný.

Spolu s dramaturgem Janem Šotkovským, s dirigentem Karlem Cónem, se scénografem Jaroslavem Milfajtem tvoří dnes už sehraný tým, který se podílí na většině Slovákových inscenací. Jednoduchá variabilní scéna musí být rychle měnitelná, protože autoři se nemohli vyhnout výstavbě původní filmové předlohy. A tak jsme jednou v in teriéru, hned zase v madridských ulicí, kde se honí dva taxíky. I to lze inscenačně, a dokonce nádherně, s humorem, zvládnout.

Zvláštní pozornost si zaslouží muzikáloví herci. Že je u všech í perfektní zpíván, na to jsme si už v Městském divadle v Brně zvykli. Čisté výrazné hlasy, perfektní zvládání mikro portového zpěvu  (což je, mimochodem, často v mnoha divadlech opomíjeno, prostě zpívání do mikrofonu má svá vlastní specifika).  Navíc je zde kladen důraz na dramatické herectví, což  je v konverzační komedii velmi důležité.

Hlavní postavu, vnitřně rozháranou Pepu hraje Lucie Bergerová. I když je v angažmá divadla jenom dva roky, už se výrazně projevila v mnoha rolích a vždy je její herectví plné energie. Pepa budí největší pozornost a její šílené zamilování do záhadného Ivána  je hodné soucitu i úsměvu.  Ivánova odvrhnutá manželka Markéty Sedláčkové si svou roli užívá. Feministky by z její jednání mněly radost. A Candela Andrei Zelové, tak to je výbuch nádherné energie, rychlomluvy s přemírou gest, prostě komická postava, jaká má být. Moc hezky vypracované vztahy má cudný milenecký pár, Jan Brožek jako Carlos a Eliška Skálová jako Marisa. Advokátka Paulína, Marie Lalková by taky asi udělala radost feministkám…ono celkově lze konstatovat, že autoři se  s úsměvnou ironií se dívají na ty láskové problémy a zároveň si trochu utahují z přemrštěného hodnocení světa feministickou optikou. No a korunu těm všem vztahům dává hlavní mužská postava, kolem které se to všechno točí, a to je záhadný a milovaný sukničkách Iván Petra Štěpána. Hraje ho tak trochu tajemně, Je to  málomluvný alfa samec a o to větší je sranda pozorovat, co se kolem, něj děje.

Režisér si velmi rád pohrál s komunikací přes telefon. Ono mu to diktuje i libreto muzikálu, ale ta spousta vtipných detailu vyvolala úsměvy diváků. No a potom je v inscenaci Hana Vašáková, jako matador. Beze slov, zato v elegantních pohybových kreacích vytváří předěly, které připomínají atmosféru koridy. A není to vlastně korida, kterou tady všichni zasaženi Amorovým šípem předvádějí? Je tady ještě postava, která celým muzikálem provází, jakýsi hudební moderátor příběhu. Se svou kytarou jej bezezbytku naplňuje energicky zpívajíci  Dušan  Vitázek.

Původní muzikál je prý obsazen kompletním orchestrem. Asi je správné, že inscenátoři volili menší obsazení, které výborně zní v tom menším, činoherním prostředí divadla. Kytara a kontrabas, klávesy a bicí docela hezky naplnily prostor hudbou. Kdo dělal instrumentaci? V bulletine to napsáno není, ale předpokládám, že Karel Cón, který měl na starosti hudební nastudování.

Ke konci roku má teda Městské divadlo Brno hezký muzikálový kus, který diváky jistě potěší. Ještě je možné zhlédnout několik repríz a pak silvestrovské představení.  Protože v této hudební komedii je dost prostoru i na případné improvizace, diváci se mají na co těšit. Jek tak čtu na webu divadla, mají na Silvestera ještě volných pět vstupenek. To opravdu moc není…