Tam za řekou velký dům

Čtvrtek, 14 Prosinec 2023 06:00 Taťána Kročková

KolmackaP Nakladatelství Dauphin přichází se sbírkou básní od Víta Kolmačky Tam daleko za řekou velký dům. Svou druhou básnickou sbírku vydanou pod nakladatelství Dauphin autor rozdělil do čtyř oddílů. V první části vstupuje do uzavřeného světa ústavu, kde přibližuje existenci člověka s mentálním handicapem. V druhém oddíle nahlíží na dané téma také z duchovní roviny. V třetí části nabízí dva odlišné pohledy na vnímání světa, a to nejen v syntéze. Závěrečný oddíl se zaměřuje na bilancování. Pojďte se začíst do veršů ze života, které vás chytnou za srdce!

Stručné hodnocení knihy:

Mně se verše Víta Kolmačky, kterého jsem neznala, moc líbí. Je v nich přesně taková ta každodennost, myšlenky, citové pnutí a emoce, které vás zasáhnou. Píše o svém životě, zážitcích, dojmech, pocitech, myšlenkách, lidech, o tom, co sám navnímal a prožil. Líbí se mi jeho básnické obrazy a pěkné metafory. Takže doporučuji, třeba jako vánoční dárek pro milovníka poezie.

O autorovi:

Vít Kolmačka (*1957)

V 80. letech žil a studoval v Brně, kde působil v literární skupině mladých autorů okolo Jihomoravského almanachu Ladění. Publikoval v novinách a časopisecky, dále v almanachu Jsme žízeň na hladině (1989), ve sbornících Šuplík I (1990), Když padají hvězdy (2018), Terasa Zlínské literární tržnice (1, 2 a 4). Vydal soubor básní Obrázky s Atlantidou s ilustracemi Borise Jirků (1986) a v nakladatelství Dauphin sbírku Sudetské žalmy (2021). Žije ve Zlíně.

Ukázka z knihy:

To ráno u sestřenice Aničky

A když ho za provaz vyváděli
šíjí by zboural strop
poval rezonoval
smutek se vloudil ustrojený v šatech
jateční klobouk na věšáku
vrácený za poplácanou plec
stavení trnulo
za vraty poprvé venku
býk poklekl
před vlečkou
tekly mu slzy
jeho duch rozlehlý dvorem
sálal
jak koberec slámy
vyhřátý močí

Kteréhosi října

Ještě než se to zlomí
ve vinohradu babí léto natahuje troleje
prsty si cloním výhled
nedosáhli jsme
slunce se nese v proutěném koši
– dětská mátoha

Piji z čistého plátna šípky bez kaňky
proso sehnuté vyzobali vrabci
rosa v sítinách
už nemám strach dopočítat Eviny kosti
s placatými ňadry
– v pokleku jí líbám břicho

Proč proboha o lásce jen mluvit
než obejdeme zeď

Po obědě ve slovácké chalupě u silnice na konci obce

Kolik jsem vlastně zadřímnul minut
na starém otomanu pět dvacet let
pneumatiky hučí z ulice
každý pálí to jak o dušu

V sadě jsem rozháněl sucho konví
všichni by jenom pili
včely bělásek v mokrém záhonu
drozdi na kýblu
usínám znaven
za dveřmi zvoní nádobí – žena

Léto se táhne jak v noci úplněk
led ve zmrzlém pohybu
Žhne!

Náhle mne vzbudí hukot
dům se v základech třese
Prospal jsem vteřinu
nebo snad celý život?

Kolmacka