Zapomeňte na fanouškovské radosti i šoky uplynulých dnů. Světový šampionát začíná vlastně od nuly. Zatímco osm mužstev si zabalilo kufry, tak další osmičku národních týmů čeká první dějství vyřazovacích bojů. Češi jsou naštěstí stále ve hře.
Možná si to leckdo z vás odmítá přiznat, ale nastává den, kdy hokej začíná zajímat i nepřátele komerčního sportu, například antisportovní intelektuály z kaváren, galerií a klubů. Kafka? Freud? Surrealismus? DJ Loutna? Nenechte se zmýlit! Nastupují Plekanec, Židlický, Pavelec, Hertl…
Tento čtvrtek (16.5.) je plný hokeje. Ve Stockholmu a Helsinkách budou odehrána čtyři čtvrtfinálová utkání. Večer bude jasné, jaká čtveřice bude od pátku do neděle bojovat o cenné kovy a které čtyři týmy na základě jedné jediné prohry skončí. V tento den by se v civilizované zemi snad ani nemělo pracovat. Takový nápor na nervy člověku nedovoluje soustředit se na cokoliv jiného. Žijeme hokejem! To zní jako reklamní slogan, že?
Ale zpátky na led. Jaké šance mají „naši“? Koho můžeme považovat za hlavní favority? Kdo je nám (vám) sympatický?
Český národní tým utekl hrobníkovi z lopaty. Chybělo málo a do čtvrtfinále se neprobojoval. Po třech prohraných zápasech (se Švédskem, Kanadou, Švýcarskem) a třech protrápených výhrách (s Běloruskem, Dánskem, Slovinskem) Češi převálcovali Norsko 7:0, čímž vytvořili rekordní „nářez“ turnaje. Proměna herního projevu k lepšímu nastala už v předchozím střetnutí s Kanaďany (1:2). Zda naši předtím něco „požili“, to těžko zjistíme. Každopádně ožili a začali hrát to, čemu se mezi lidmi říká „pěknej hokej“.
Nyní jim stojí v cestě Švýcaři, největší senzace dosavadního průběhu světového šampionátu. Jediný neporažený tým, jehož sebevědomí hvězd se nedotýká. Co myslíte, je sportovní přát švýcarským hokejistům, aby okusili „smrtící kouzlo“ osmého zápasu, v němž jde o bytí a nebytí? Taky by se vám líbilo, kdybychom na tento tým narazili třeba až ve finále? Hezká představa, ale letos z toho fakt nic nebude. Je to jasné: buďto my, nebo oni.
Zabývat se otázkou, kdo momentálně patří k největším favoritům turnaje, je zapeklitá věc. Prognostici sázkových kanceláří před pár dny stavěli nejvýše Rusko, Švédsko a Kanadu. Jenže odehrané zápasy ve skupinách nás mohou inspirovat k trochu jiným úvahám. Nadprůměrně koukatelní jsou Finové i Američané. A pozor na Slováky! Jejich nevyzpytatelnost je nepřekonatelná: prohráli s Lotyšskem i se sestupujícím Rakouskem, ale porazili USA a lehce smázli Francouze, kteří si - pro změnu - překvapivě poradili s ruským výběrem. Dalo by se říct – toto je poněkud bláznivé mistrovství.
Komu fandit? Když nepočítám vlasteneckou fanouškovskou povinnost, tak mé sympatie mají Švýcaři, narušitelé stereotypů. To oni ukázali, že se dá hrát i bez hvězd z věhlasných ligových soutěží (NHL a KHL) a že i „druhá vlna“ za to umí vzít. Palce držím Slovákům (sousedé, příbuzní) i Američanům (přátelé). Kdyby došlo na severské derby, mé srdce bude patřit Finům. Jejich hokej je prostě hezčí. Pokud by se do finále propracovali velikáni, tak budu přát Kanaďanům. S Ruskem na mě prosím nechoďte!
Co jsme o hokejovém MS 2013 psali minule? Přečtěte si ZDE.
Zdroj zveřejněné fotografie: www.facebook.com/JakubVoracek
| < Předchozí | Další > |
|---|
I když má docela zvláštní příjmení, pochází Anna Statmariová ze Šumperku. Tam také měla před čtyřmi lety svou první velkou výstavu obrazů. Přitom nevystavovala jen své obrazy, ale představila i své verše. Od té doby absolvovala několik výstav, přiče...
Tak tohle je čirá radost. Oblíbený kalendář je tentokrát originálním autorským dílem české autorky a ilustrátorky Lucie Ernestové. Inspirována průkopnickým dílem Louise L...
V nakladatelství Argo vyšla loni kniha Broukobol lákající jak barevným až psychedelickým přebalem s Johnem Lennonem, tak jeho osobnostní.
Umělecký šéf Městského divadla Zlín Patrik Lančarič dostal cenu Trilobit za režii svého dokumentárního filmu DEŽO HOFFMANN - FOTOGRAF BEATLES.
Toy Story 3: Příběh hraček (2010) je na první pohled zábavná oddechová komedie pro děti, ale nejde v ní jen o to. Dobře vychytaný scénář a zápletka, která místy připomíná spíš drama, dokáže poučit nejen malé dítě, ale i leckterého dospělého.