Na Dušičky k Mrtvým raději nechoďte

Středa, 30 Říjen 2013 05:00 Jana Beranová

200o S blížícími se Dušičkami (přesněji řečeno svátky Všech svatých a Památkou zesnulých), jejichž kořeny tkvi v prastarých keltských rituálech, kdy byl 1. listopad slaven nejen jako začátek nového roku, ale i jako den, kdy se setkával svět živých se světem mrtvých a kdy obřadní ohně ukazovaly cestu bloudícím duším, které mohly konat dobré skutky, anebo se také mohly mstít za minulá příkoří, se mnozí milovníci záhad a hrůzostrašných příběhů vydávají na tajemná či krvavými pověstmi opředená místa, aby zde „nasáli“ tu pravou děsuplnou atmosféru.

Jedním z těchto míst je i dnes téměř zapomenuté místo zvané U mrtvých, které se nachází uprostřed polí asi 2 km jihozápadně od obce Rosice na Chrudimsku. Ukrývá se zde masový hrob asi 700 až 1 000 vojáků, zemřelých na choleru a úplavici v době napoleonských válek. Obětmi byli zejména Rusové, Francouzi a Rakušané, kteří svou pozemskou pouť ukončili v jízdárně rosického zámku, proměněné v polní lazaret. Zemřelí vojíni byli dle záznamů kronikáře „odváženi na voze ve velké truhle za ves, kde do vykopané šachty, poblíž tzv. "Kališť" byli naházeni. Dole u truhly se vytáhlo prkno a mrtvola spadla dolů, aniž by se ji kdo musel dotknouti. Na těla naházelo se hlíny, na hlínu nová vrstva těl a tak to šlo dále. Bůh sám ví, kolik lidí tu takto pohřbeno.“

Hromadný hrob připomíná kamenný pomník s křížem a vojenskou přilbicí, který v roce 1911 nechal postavit vlastním nákladem rosický starosta Josef Dočkal. Pomník je opatřený tímto nápisem: Na počest padlých a zde pohřbených vojínů v roce 1813. Pomníček stojí uprostřed zpustlého hájku s osamělým topolem a několika lipami, který je vidět již zdaleka. Z Rosic k němu vede úzká blátivá polní cesta, na níž nepotkáte ani živé duše.

Není divu, dle pověstí zde totiž kolemjdoucí zažívají podivné příhody. Kronikář zaznamenal, že „někteří tu viděli vojína na koni úprkem cválajícího. Jiný zase přišel tu pod topolem na zraněného vojína, sedícího na rozestřené plachetce. Dvě ženy, které na poli přes soumrak se obmeškaly, byly také polekány nevídaným zjevem. Přiblížil se k nim bledý mladík v ošumnělé, krví zbrocené uniformě a žebronil o skývu chleba. Staří muži, jak od otců slýchali, sdělují, že při převážení byl také mezi mrtvolami jeden jen za mrtvého pokládaný. Ten pak odplížil se od místa, kde se zvěčnělými druhy měl býti uložen, a dostal se až do sousedního Dobrkova. Co dále se s ním dělo, o tom nemožno zprávu podati.“

Místo samo působí dost opuštěně a zpustle. Hájek je oplocen a k pomníku se náštěvník dostane jen po rozpadajícím se dřevěném žebříku. Citliví jedinci zde zažívají nepříjemné pocity spojené až s nevolností. Vědomí toho, že pár metrů pod našimi kroky leží stovky zetlelých těl, však zapůsobí na každého.

Rosice U mrtvých
Literatura: Stanislav Machala Pověsti z Chrastecka
Zdroj foto: autorka článku