Že i něžné pohlaví umí jít za svým hlava nehlava, a třeba i za hranici zákona, o tom vypráví kniha šestnácti krimipovídek Evy Houserové, která právě vychází v nakladatelství JaS.
Hrdinkami, či spíše antihrdinkami vašich povídek jsou ženy ocitající se v mezních situacích, které neumí řešit jinak než zločinem. Takových žen přibývá?
Ano, je to dobou, která v nás svou rychlostí a požitkářstvím živí chamtivost a zvyšuje agresivitu. Ztrácíme smysl pro umění kompromisu, jdeme si tvrdě za svým, čímž trpí partnerské i rodinné vztahy. I když – po pravdě - ty modelové situace, do nichž se dostávají moje hlavní postavy, dříve existovaly taky. Jen lidem tak často nerupaly nervy a měli víc zábran. Dnes si jdeme víc po krku.
Ve svých příbězích se orientujete především na bod zlomu, kdy se ženy okolnostmi dotlačené do kouta vzepřou a začnou jednat, většinou zavrženíhodným způsobem. Kde jste náměty čerpala?
Celý život pracuji v ženských médiích, a to pak máte nastřádáno. Jak z dopisů čtenářek, z osobních rozhovorů, z reportáží. Všechny moje příběhy mají reálný podklad, to co v nich líčím, se někdy skutečně někomu stalo. Zatímco dřív se ale se svými problémy ženy více trápily vnitřně, dnes je častěji řeší, a to s větší dávkou pomstychtivosti.
Říká se, že zoufalé ženy dělají zoufalé činy. Litují pak, čeho se dopustily?
Některé ano, ale budete se divit, víc je těch druhých. Když jsem dělala reportáž v ženské věznici v Pardubicích, jedna vražedkyně svého manžela mi řekla, že svého činu nelituje. Udělala by to prý znovu. A mimochodem nebyla sama. Pokud nejde o psychotičky, u nichž je vzorec chování jiný, odsouzené ženy většinou přijmou trest jako vykoupení za svůj hřích. V tomto směru jsou pokornější než muži, nevzpěčují se spravedlnosti.
Jsou zákruty ženské duše klikatější než u mužů?
To by vám museli potvrdit psychologové. Ale podle mých zkušeností s mnoha zpovídanými ženami jsem přesvědčena, že dokážeme být zákeřnější než muži. Jsme dokonalé manipulátorky a skvělé amatérské herečky. Muži většinou nemají šanci nás prokouknout. To je dáno geny odjakživa – jako ochranitelky rodinných krbů jsme se musely naučit vysoké diplomacii. A umíme ji využívat i při přípravě zločinu.
Proč jste do názvu knihy použila vosu?
Těch mých šestnáct zastavení v ženském světě a ženské mysli, je šestnáct příkladů, které přesně a srozumitelně napoví, jak nedráždit vosu, nechceme-li schytat žihadlo. A také je to o tom, že ruka zákona je někdy krátká. Žijí mezi námi ženy, které spáchaly zločin, a nikdo o tom neví. Pak už je to jen na božích mlýnech…
| < Předchozí | Další > |
|---|
Rozhovor s Romanem Janků, ředitelem hudebního festivalu, který neúnavně pořádá v srdci Jeseníků již 15 let. Letos má od 27. června do 13. září na programu symbolických 15 koncertů. Vystoupí mimo jiné světová harfistka a patronka festivalu...
Když se náctiletá holka zamiluje do antických mýtů a bájí, může se za řadu let stát, že je z ní vydavatelka a v rukou drží svůj ztělesněný sen. Svou vlastní knihu o mýtech a bájích inspirovanou hvězdnou oblohou. Jedinečné pojetí a strhující styl vyprávění. ...
Zdá se skoro neuvěřitelné, jakou rychlostí narůstá řada vydaných knih známého spisovatele, historika Vlastimila Vondrušky. Na podzim se na pultech knihkupectví se objevily dva nové tituly. Jednak čtvrtý díl historického románu Přemyslovská ep...
Již čtrnáctý ročník divadelního festivalu nezávislé a amatérské tvorby startuje poslední červnový den. Celkem devět představení ve čtyřech dnech se odehraje v Divadle Na Zábradlí a v experimentálních prostorech NoDu. Objeví se ...
Legendární režisér Clint Eastwood má v polovině světa (ne vlastní vinou) vypěstovanou zvláštní auru tvůrce, kterému se podaří vše, na co sáhne. Je to dáno tím, že jeho slabší počiny se kinosálům mimo vlastní domovinu většinou vyhnou a ví o nich ...