Kultura21.cz

Legendy československé populární hudby a Hvězdy odvedle – to jsou názvy dvou knih, které vyšly teprve nedávno a pod nimiž je podepsán Robert Rohál. Tento autor, žijící prakticky celý život v moravském Holešově mnoho let působí v kulturních i mediálních sférách. Kromě publikování textů vesměs z kulturních oblastí, je také autorem řady knih, z nichž zatím poslední vyšly právě letos. Baví ho i černobílá fotografie, kterou prezentuje na vlastních výstavách.

Co bylo impulsem k napsání knihy Legendy československé populární hudby?

Chtěl jsem to dát dohromady už pár let předtím, ale až vlastně letos na jaře jsem se domluvil s nakladatelstvím Grada Publishing. Oblast československé pop music mě totiž zajímá léta, tuhle scénu opravdu sleduji od mojí puberty. Už tehdy jsem si začal kupovat hudební časopisy jako Melodie, Populár nebo Gramoreuve, později jsem v nich publikoval...

Můžete knihu představit potencionálním čtenářům?

Kniha představuje třiadvacet zpěváků, kteří v sedmé a osmé dekádě minulého století frčeli. Každému zpěvákovi jsem věnoval medailon, kde zmiňuji vše podstatné z jeho kariéry - takže i to, kdy byl na tom kterém festivalu, kdy a proč natočil kultovní desku či písničku atd. Obraz každého zpěváka jsem pak doplnil o ukázky z dobových recenzí nebo rozhovorů. S fotografiemi nám hodně pomohl Supraphon, některé fotky jsou z mého archivu. Je tam třeba i snímek z roku 1987, kdy dělám první rozhovor s Helenou Vondráčkovou...

Robert s Helenou Vondráčkovou

O které pop legendy v knize jde?

Zatímco na některé se už skoro zapomnělo, mám tím na mysli třeba Janu Robbovou, Valérii Čižmárovou nebo Helenu Blehárovou, jiní jedou dál, což je případ Karla Gotta, Heleny Vondráčkové, Václava Neckáře, Hany Zagorové, Marie Rottrové, Jiřího Korna nebo Věry Špinarové. Zařadil jsem však i zpěváky, jako byli Waldemar Matuška, Karel Zich nebo Jiří Schelinger. Ze slovenských interpretů jsem nezapomněl nejen na Mariku Gombitovou, Janu Kocianovou, Marcelu Laiferovou, Karla Duchoně, Oľgu Szabovou, Noru Blahovou nebo Dušana Grúně, ale také na zpěvačky, které byly kdysi slavné, ale zemřely příliš mladé - jsou to Tatjana Hubinská nebo Eva Kostolányiová.

Publikace má podtitul 70. a 80. léta. Proč jste se soustředil právě na toto období – je vám blízké?

V podstatě jsme se na toto retro období domluvili s nakladatelstvím Grada Publishing. Ono, ať už se to vezme z kterékoliv strany, tak i v těchto pochmurných dobách vznikalo hodně kvalitní muziky, která se navíc hraje dodnes. A to se týká i zpěváků, kteří něco uměli a dokázali to nejen doma, ale třeba i venku.

Jak jste sháněl podklady pro medailonky slovenských legend – byla to příležitost k zajímavým setkáním?

Jak už jsem zmínil, zajímám se o tuhle oblast roky. S pár zpěváky se znám osobně, píšu o nich léta články, dělám rozhovory... Pravda ale je, že například s některými slovenskými interprety jsem se osobně poznal až letos. Patří k nim třeba sympatické zpěvačky Marcela Laiferová a Nora Blahová.

Robert Rohál s Helenou Blehárovou

Máte sám mezi těmito legendami svého favorita či favoritku?

Tak pár oblíbenců samozřejmě mám, ale v knize jsem nemohl někoho upřednostňovat. Faktem je, že některá kapitola je delší, jiná kratší. Ale je to tím, kolik toho který zpěvák udělal a také kolik času mu bylo dopřáno. Dostalo se i na zpěváky, kteří byli slavní, ale brzo umřeli anebo kariéru brzo ukončili, a tak toho neudělali tolik co třeba Gott či Vondráčková.

Nakladatelství Grada Publishing vám však nedávno už jednu knihu vydalo. Jakou?

To je pravda. Už v září vyšla knížka, která se jmenuje Hvězdy odvedle a jejich stopy nejen v českém filmu. Tato publikace zase představuje třicet slovenských herců, kteří točili hodně s českými filmaři, a české publikum si je oblíbilo. V knize jsou takové hvězdy jako Michal Dočolomanský, Božidara Turzonovová, Zdena Studenková, Juraj Kukura, Zuzana Kronerová, Marián Labuda, sestry Vašáryovy a mnoho dalších. Nezapomněl jsem ani na herce mladší generace, které v mé knize zastupují Táňa Pauhofová nebo Ján Koleník.

Počítáte s další spoluprací s tímto nakladatelstvím?

Rád bych, což se ostatně uvidí v příštím roce...

Zdroj foto: archiv Roberta Rohála