Mým cílem v tanci je práce s emocemi

Mým cílem v tanci je práce s emocemi

Tisk

Seidlerova 200Nicole Seidlerová se tanci věnuje již od svých raných let. Ve stejné době, kdy byla přijata na AMU, začala v Praze vyučovat lekce moderního a klasického tance. Zazářila v muzikále „Addamsova rodina“, v českých videoklipech a spolu s tím se pravidelně dostávala do finále v tanečních soutěžích. Aktuálně se připravuje na podzimní premiéru muzikálu „Romeo a Julie“. Kde bere inspiraci při tvorbě choreografie a na co se mohou diváci těšit v modernější verzi Shakespearova dramatu?

 

Kdy se tvůj život začal ubírat tanečním směrem?

Tanci se věnuji od svých 4 let. Později jsem se věnovala klasickým a latinskoamerickým tancům. Po ukončení osmiletého studia na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, jsem přešla do Prahy na AMU - obor „Pedagogika tance“. Studuji zde třetím rokem. Začala jsem vyučovat taneční lekce, hrát v muzikálech, spolupracovat s různými lidmi, choreografy - ať už českými nebo zahraničními. Navštěvovala jsem workshopy, jezdila na stáže a začala se vzdělávat širokospektrálně. Velké díky patří mojí mamince, která mě podporovala už od mých počátků a věřila mi.

Ve kterých muzikálech jsi měla tu čest doposud vystupovat?

Můj úplně první počin, coby studentky konzervatoře, bylo působení v Národním divadle moravskoslezském v muzikále „Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť“. Po přesunu do Prahy jsem byla vybrána do muzikálu „Addams family“ v hudebním divadle Karlín. Choreografii měl na starosti Pavel Strouhal, který je rovněž ředitelem tanečního studia „STAGE PRAHA“, kde vyučuji. Další muzikál, který letos chystáme, je „Romeo a Julie“ v choreografii Libora Vaculíka. Premiéra proběhne 25. a 26. září 2015.

Seidlerova 1

Jaké jsou tvé doposud největší úspěchy? Ať již na domácí půdě nebo v zahraničí?

Při studiu na konzervatoři jsem jezdila po tanečních soutěžích, ve kterých jsem se často dostávala do finále. Tvořila jsem choreografii pro různé taneční skupiny. Měli jsme skvělé výsledky a umístili jsme se na 3. místě v Mistrovství České republiky. Jsem moc ráda, že to vyšlo hned napoprvé. Pro mě osobně je však největším úspěchem působení v divadlech. Odmala mě baví tancovat, zpívat a hrát a v muzikálech mohu propojit vše. Setkám se s mnoha zajímavými osobnostmi, choreografy nevyjímaje. Co se týká dalších úspěchů, na AMU jsme byly s kolegyní vybrány na stáž do Stockholmu ve Švédsku, kde nás měli na starosti skvělí pedagogové a choreografové - Charlotta Ofverholm  a Josef Tmim. Aktuálně se chystám na dvanáctidenní stáž v Japonsku, na což se moc těším.

Na jakých dalších významnějších projektech ses spolupodílela?

Dělala jsem na projektech s Českou televizí, zatančila si v pohádce „Princezna a písař“ a s kapelou Mandrage nebo Adamem Mišíkem jsem spolupracovala na hudebních klipech. Určitě bych se nebránila další televizní spolupráci. Bavilo by mě tančit v klipech na Óčku (smích).

Zmínila ses o působení v premiérovém muzikále „Romeo a Julie“. S kým v něm spolupracuješ?

Spolupracuji s choreografem Liborem Vaculíkem. Z dalších osobností jmenujme třeba Helenu Vondráčkovou, Leonu Machálkovou, Báru Basikovou, Jitku Čvančarovou,..Dále zde figurují bývalí studenti Konzervatoře Jaroslava Ježka. Konkrétně naše složka byla vybrána jakožto tanečně pěvecká Company spojená s činohrou.
 Seidlerova 2

Na co se mohou diváci v české verzi muzikálu těšit?

Jedná se o první českou premiéru, která proběhne v pražském Fóru Karlín. Lidé mají za to, že se jedná o romantický příběh, jehož konec všichni dobře známe. Nicméně hra samotná je pod vedením Libora Vaculíka postavena velice originálně. Objevují se zde bojové prvky a šerm, umocňující silnou nenávist mezi Kapulety a Monteky. Děj je tragický, místy však proložen vtipnými scénkami. Vřele všem doporučuji zažít tu atmosféru a být pohlcen do dějství.

Vedeš své taneční lekce ve studiu „STAGE“ v pražských Vinohradech. Jaké choreo prvky používáš ve svých hodinách nejraději?

Vyučuji zde třetím rokem. Věnuji se začátečníkům i pokročilým. Zaměřuji se na contemporary, jazz, modernu, balet, latinu... Mým hlavním cílem v tanci je práce s emocemi. Všechny choreografie jsou postaveny na pocitech, emocích a vztazích mezi lidmi. Nemá pro mě smysl choreografie postavená na určitých, bezmyšlenkovitých pohybech. Je pro mě důležité, aby má choreografie diváka pohltila a vryla se mu pod kůži. Nemám ráda pedagogy, kteří jen předvedou co umí, čekají jak si žáci poradí a jdou domů. Po lekcích chodím domů splavená. Snažím se totiž svým žákům předat vše, co mohu. Lidé mi často říkají, že jsou po lekcích nabití energií. Pro mě je to výhra. Nemusí to být ani výhra v soutěži, ale výhra z dobrého pocitu, že jsem své žáky „otevřela“ a rázem pochopí, o čem ten tanec opravdu je. Jsem ráda, že se v tanečním studiu „STAGE“ klientela postupně rozrůstá. Dnes jsem na své lekci měla 22 lidí.

Pokud vím, nevyučuješ pouze dospělé osazenstvo....

Věnuji se všem věkovým kategoriím. Vedu baletní lekce na britských školkách. Učím dvouleté začínající baletky. Je nádherné pozorovat, jak se malé holčičky snaží a chtějí umět tančit. Nádherný pocit. Jsem na ně moc hrdá.

Seidlerova 3

Kde bereš inspiraci pro vytváření choreografie?

Jakožto lektorku a tanečnici mě inspiruje hudba a lidi. Není to tak, že mne napadne první pohyb, který záhy propojím s hudbou. Naopak. Poslouchám hudbu a v hlavě si představuji určité prvky. Stavím hlavně na emoční, pomalejší hudbě. Nicméně se nebráním i jiným extrémům v hudbě. Záleží s jakými lidmi a jak pracuješ. Hodně se inspiruji, když koukám na videa z představení a cítím to mrazení. Jako bych tam opravdu s nimi byla. Je pro mě důležité propojit tanečníky s diváky. Jsme v jednom divadle, všechny nás to nabíjí a je to vážně super.

Je tato práce hodně náročná?

Určitě se jedná o fyzicky i psychicky náročné povolání. Pro tanečníky i hudebníky. Tuto profesi nemůže dělat každý. Říká se, že umělci jsou hodně „zvláštní“ a myslím, že to je pravda (smích.) Hrajeme s obrovským nasazením. Pracujeme od rána do večera. Mnohdy se člověk vůbec nezastaví. Nicméně všechno to úsilí a dřina, co tomu obětuješ, se ti časem vrátí. Minimálně v pocitu naplnění a energie. Člověk se musí sám rozhodnout, zda-li chce tanci věnovat celý svůj život nebo ho brát pouze jako svůj koníček.


Jaké máš plány do budoucna?

Především dostudovat AMU. Samozřejmě chci učit a k tomu jezdit na stáže do zahraničních škol a získávat nové kontakty. Baví mne práce s lidmi. Ráda bych se stále věnovala muzikálům. Nebráním se budoucím příležitostem coby choreografka nebo asistentka choreografa. Chtěla bych si zatančit na velkých nebo světových projektech (smích). Odmala bylo mým největším snem podívat se na Broadway. Uvidíme jak to půjde.

Seidlerova 4

Jaký je tvůj nejoblíbenější muzikál?

Určitě „Wicked“, který jsem shlédla poprvé v Londýně. Pro mě jeden z nejlepších muzikálů po taneční, herecké i pěvecké složce.

Co bys vzkázala našim čtenářům?

Lidé by se v dnešní době neměli tolik stranit kultury. Ať už se jedná o divadlo nebo balet. Pokud nemá někdo balet v oblibě, existují zde moderní verze představení. To stejné platí o tanečních lekcích. Lidé se bojí, že je nezvládnou a raději nepůjdou. Zkuste si to. Vždy, když ke mně přijde nový žák, říkám: „Nebojte se, možná budete mít pocit, že nevypadáte při zkouškách nejlépe, nebudete se cítit, avšak po pár lekcích zjistíte, že tělo samo začíná fungovat a bude to daleko lepší.“ Stejnou věc jsem říkala klientkám před dvěma lety, které jsou dnes rády, že do toho šly. Pracovala jsem s nimi a dala jim tu motivaci.

www.nicoleseidlerova.cz


 
Banner

Přihlášení



Občanská válka, draci a dvě dívky. Jak nás ovlivňuje původ naší rodiny?

Aurora a Eva. Dvě odlišné dívky. Aurora je sirota, o kterou se stará její babička. Eva má milující rodiče. Jejich cesty se protnou během války, která obě poznamená.

Knihy s úsměvem

Dagmar Pecková nežije z podstaty, neusíná na vavřínech a je kreativní, což dokládají i její alba

Mezzosopranistky Dagmar Peckové si vážím nejen pro její umění, ale je mi sympatická i tím, že je taková, jaká je. Přímá, bezprostřední a neskutečně agilní co se týče nejrůznějších uměleckých projektů – ať už je to hudební festival Zlatá Pecka nebo činoherní inscenace Mistrovská lekce, kde má hlavní roli. Jako jako jediná z pěvkyň své generace neustrnula, nežije z podstaty a neusíná na vavřínech. Jde o umělkyni hodně širokého záběru, o čemž svědčí i její tři „různobarevná“ alba…

www.dagmarpeckova.com

Banner

Hledat

Rozhovor

Já rád hraju všude, ale všechna ta místa, kde vystupujeme, mají něco do sebe, říká bubeník Libor Školný

libor perexV otrokovické rockové kapele GAIA je její bubeník Libor Školný největším srandistou. Jeho smysl pro humor je pověstný a nakažlivý. Civilním povoláním je zlínský rodák svářeč - zámečník, ale k muzice má blízko už odma...

Videorecenze knih

Kdo jsem a co tady dělám?

Novinkou nakladatelství Portál je knížka supervizora, lektora a poradce obětí trestných činů Rostislava Honuse s názvem Kdo jsem a co tady dělám? Tato publikace vycházející z existenciální filozofie nabízí praktickou sebezkušenost pro každého, kdo by jen na okamžik zapochyboval o tom, že je právě tam, kde má být a že jeho život má svůj smysl.

Portál

Čtěte také...

Vlastimil Horváth je zpátky na hudební scéně!

200rozZpěvák Vlastimil Horváth byl posledních sedm let v ústraní a nyní přichází s novou deskou. Na co se můžeme těšit? Jaké budou texty a co nejvíce změnilo Vlastův život? To a mnohem více se dozvíte v tomto rozhovoru!

...

Literatura

Republika 1918–2018 různýma očima

moje-republika 200Středisko západočeských spisovatelů vydalo před pár dny u příležitosti stoletého výročí republiky almanach historicko-beletristických textů jejich členů nazvaný Moje republika 1918-2018. Co v něm najdete?

Divadlo

Tak trochu jiný Jules Verne

julesverne 200Laterna magika v letošní sezoně obohatila svůj repertoár opět o jednu jedinou premiéru, na kterou se rozhodla vsadit veškeré své technické i umělecké trumfy. Výsledkem tohoto absolutního tvůrčího nasazení měla být inscenace s vysoce inova...

Film

Dickova díla na filmovém plátně
ImageDíla málokterého spisovatele vědecko-fantastické literatury se dočkala tolika filmových zpracování jako díla Philipa K.  Dicka. Drtivá většina těchto snímků byla natočena až po autorově smrti, sám spat...