Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nicole Seidlerová se tanci věnuje již od svých raných let. Ve stejné době, kdy byla přijata na AMU, začala v Praze vyučovat lekce moderního a klasického tance. Zazářila v muzikále „Addamsova rodina“, v českých videoklipech a spolu s tím se pravidelně dostávala do finále v tanečních soutěžích. Aktuálně se připravuje na podzimní premiéru muzikálu „Romeo a Julie“. Kde bere inspiraci při tvorbě choreografie a na co se mohou diváci těšit v modernější verzi Shakespearova dramatu?

Kdy se tvůj život začal ubírat tanečním směrem?

Tanci se věnuji od svých 4 let. Později jsem se věnovala klasickým a latinskoamerickým tancům. Po ukončení osmiletého studia na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, jsem přešla do Prahy na AMU - obor „Pedagogika tance“. Studuji zde třetím rokem. Začala jsem vyučovat taneční lekce, hrát v muzikálech, spolupracovat s různými lidmi, choreografy - ať už českými nebo zahraničními. Navštěvovala jsem workshopy, jezdila na stáže a začala se vzdělávat širokospektrálně. Velké díky patří mojí mamince, která mě podporovala už od mých počátků a věřila mi.

Ve kterých muzikálech jsi měla tu čest doposud vystupovat?

Můj úplně první počin, coby studentky konzervatoře, bylo působení v Národním divadle moravskoslezském v muzikále „Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť“. Po přesunu do Prahy jsem byla vybrána do muzikálu „Addams family“ v hudebním divadle Karlín. Choreografii měl na starosti Pavel Strouhal, který je rovněž ředitelem tanečního studia „STAGE PRAHA“, kde vyučuji. Další muzikál, který letos chystáme, je „Romeo a Julie“ v choreografii Libora Vaculíka. Premiéra proběhne 25. a 26. září 2015.

Jaké jsou tvé doposud největší úspěchy? Ať již na domácí půdě nebo v zahraničí?

Při studiu na konzervatoři jsem jezdila po tanečních soutěžích, ve kterých jsem se často dostávala do finále. Tvořila jsem choreografii pro různé taneční skupiny. Měli jsme skvělé výsledky a umístili jsme se na 3. místě v Mistrovství České republiky. Jsem moc ráda, že to vyšlo hned napoprvé. Pro mě osobně je však největším úspěchem působení v divadlech. Odmala mě baví tancovat, zpívat a hrát a v muzikálech mohu propojit vše. Setkám se s mnoha zajímavými osobnostmi, choreografy nevyjímaje. Co se týká dalších úspěchů, na AMU jsme byly s kolegyní vybrány na stáž do Stockholmu ve Švédsku, kde nás měli na starosti skvělí pedagogové a choreografové - Charlotta Ofverholm  a Josef Tmim. Aktuálně se chystám na dvanáctidenní stáž v Japonsku, na což se moc těším.

Na jakých dalších významnějších projektech ses spolupodílela?

Dělala jsem na projektech s Českou televizí, zatančila si v pohádce „Princezna a písař“ a s kapelou Mandrage nebo Adamem Mišíkem jsem spolupracovala na hudebních klipech. Určitě bych se nebránila další televizní spolupráci. Bavilo by mě tančit v klipech na Óčku (smích).

Zmínila ses o působení v premiérovém muzikále „Romeo a Julie“. S kým v něm spolupracuješ?

Spolupracuji s choreografem Liborem Vaculíkem. Z dalších osobností jmenujme třeba Helenu Vondráčkovou, Leonu Machálkovou, Báru Basikovou, Jitku Čvančarovou,..Dále zde figurují bývalí studenti Konzervatoře Jaroslava Ježka. Konkrétně naše složka byla vybrána jakožto tanečně pěvecká Company spojená s činohrou.
 

Na co se mohou diváci v české verzi muzikálu těšit?

Jedná se o první českou premiéru, která proběhne v pražském Fóru Karlín. Lidé mají za to, že se jedná o romantický příběh, jehož konec všichni dobře známe. Nicméně hra samotná je pod vedením Libora Vaculíka postavena velice originálně. Objevují se zde bojové prvky a šerm, umocňující silnou nenávist mezi Kapulety a Monteky. Děj je tragický, místy však proložen vtipnými scénkami. Vřele všem doporučuji zažít tu atmosféru a být pohlcen do dějství.

Vedeš své taneční lekce ve studiu „STAGE“ v pražských Vinohradech. Jaké choreo prvky používáš ve svých hodinách nejraději?

Vyučuji zde třetím rokem. Věnuji se začátečníkům i pokročilým. Zaměřuji se na contemporary, jazz, modernu, balet, latinu... Mým hlavním cílem v tanci je práce s emocemi. Všechny choreografie jsou postaveny na pocitech, emocích a vztazích mezi lidmi. Nemá pro mě smysl choreografie postavená na určitých, bezmyšlenkovitých pohybech. Je pro mě důležité, aby má choreografie diváka pohltila a vryla se mu pod kůži. Nemám ráda pedagogy, kteří jen předvedou co umí, čekají jak si žáci poradí a jdou domů. Po lekcích chodím domů splavená. Snažím se totiž svým žákům předat vše, co mohu. Lidé mi často říkají, že jsou po lekcích nabití energií. Pro mě je to výhra. Nemusí to být ani výhra v soutěži, ale výhra z dobrého pocitu, že jsem své žáky „otevřela“ a rázem pochopí, o čem ten tanec opravdu je. Jsem ráda, že se v tanečním studiu „STAGE“ klientela postupně rozrůstá. Dnes jsem na své lekci měla 22 lidí.

Pokud vím, nevyučuješ pouze dospělé osazenstvo....

Věnuji se všem věkovým kategoriím. Vedu baletní lekce na britských školkách. Učím dvouleté začínající baletky. Je nádherné pozorovat, jak se malé holčičky snaží a chtějí umět tančit. Nádherný pocit. Jsem na ně moc hrdá.

Kde bereš inspiraci pro vytváření choreografie?

Jakožto lektorku a tanečnici mě inspiruje hudba a lidi. Není to tak, že mne napadne první pohyb, který záhy propojím s hudbou. Naopak. Poslouchám hudbu a v hlavě si představuji určité prvky. Stavím hlavně na emoční, pomalejší hudbě. Nicméně se nebráním i jiným extrémům v hudbě. Záleží s jakými lidmi a jak pracuješ. Hodně se inspiruji, když koukám na videa z představení a cítím to mrazení. Jako bych tam opravdu s nimi byla. Je pro mě důležité propojit tanečníky s diváky. Jsme v jednom divadle, všechny nás to nabíjí a je to vážně super.

Je tato práce hodně náročná?

Určitě se jedná o fyzicky i psychicky náročné povolání. Pro tanečníky i hudebníky. Tuto profesi nemůže dělat každý. Říká se, že umělci jsou hodně „zvláštní“ a myslím, že to je pravda (smích.) Hrajeme s obrovským nasazením. Pracujeme od rána do večera. Mnohdy se člověk vůbec nezastaví. Nicméně všechno to úsilí a dřina, co tomu obětuješ, se ti časem vrátí. Minimálně v pocitu naplnění a energie. Člověk se musí sám rozhodnout, zda-li chce tanci věnovat celý svůj život nebo ho brát pouze jako svůj koníček.

Jaké máš plány do budoucna?

Především dostudovat AMU. Samozřejmě chci učit a k tomu jezdit na stáže do zahraničních škol a získávat nové kontakty. Baví mne práce s lidmi. Ráda bych se stále věnovala muzikálům. Nebráním se budoucím příležitostem coby choreografka nebo asistentka choreografa. Chtěla bych si zatančit na velkých nebo světových projektech (smích). Odmala bylo mým největším snem podívat se na Broadway. Uvidíme jak to půjde.

Jaký je tvůj nejoblíbenější muzikál?

Určitě „Wicked“, který jsem shlédla poprvé v Londýně. Pro mě jeden z nejlepších muzikálů po taneční, herecké i pěvecké složce.

Co bys vzkázala našim čtenářům?

Lidé by se v dnešní době neměli tolik stranit kultury. Ať už se jedná o divadlo nebo balet. Pokud nemá někdo balet v oblibě, existují zde moderní verze představení. To stejné platí o tanečních lekcích. Lidé se bojí, že je nezvládnou a raději nepůjdou. Zkuste si to. Vždy, když ke mně přijde nový žák, říkám: „Nebojte se, možná budete mít pocit, že nevypadáte při zkouškách nejlépe, nebudete se cítit, avšak po pár lekcích zjistíte, že tělo samo začíná fungovat a bude to daleko lepší.“ Stejnou věc jsem říkala klientkám před dvěma lety, které jsou dnes rády, že do toho šly. Pracovala jsem s nimi a dala jim tu motivaci.

www.nicoleseidlerova.cz