Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Dominik Landsman (* 14. října 1985) je český spisovatel. Autor vystudoval na Vysokém učení technickém v Brně obor Finance podniku, následně pracoval jako realitní makléř. V době, kdy dostal v zaměstnání výpověď, hledal novou práci, ale když konečně nastoupil, po čtrnácti dnech sám odešel. Rozhodl se tedy zůstat místo manželky na mateřské dovolené, které se syn narodil zhruba měsíc před výpovědí. O zážitky z mateřské dovolené se rozhodl podělit s ostatními, a jelikož v dětství zkoušel psát pohádky a povídky, rozhodl se napsat knihu. Nejdříve založit vlastní blog, kde humorně, s nadhledem a cynismem popisoval dny prožité se svým maličkým synem. Po ohromném úspěchu na blogu vydal své příspěvky knižně, a to se stejně velkým úspěchem: Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti, Deníček moderního fotra 2 – aneb Pánbůh mi to oplatil na dětech. Dominik Landsman aktuálně zveřejňuje své příspěvky v časopisech a na internetu, pracuje na knihách jiného zaměření a věnuje se svému koníčku – rybaření.

Tento rozhovor se točí kolem vaší poslední knihy s názvem Rybář Jarmil Koloušek, tak se musím na úvod zeptat, kdy jste byl naposledy na rybách?

Letos to trochu flákám. Není na to moc času. Nicméně na rybách bývám tak v průměru jednou týdně.

Jak byste stručně charakterizoval Jarmila Kolouška těm, kteří se s ním ještě nesetkali, ani o něm neslyšeli?

Otázka je jak, moc mám být stručný. Pokud hodně stručný, tak bych ho charakterizoval jako podivína. Pokud bych se mohl víc rozepsat, tak jako velmi podivného podivína a rybářského fanatika. Je to muž lehce za hranicí středního věku, který nemá žádný osobní život. Je velmi inteligentní (možná až moc) a není použitelný do běžného života. Ačkoliv je v jádru dobrý člověk, neustále se mu stávají zlé věci. Jako akademik samozřejmě vždy dychtí po informacích a hlavně u rybařiny bedlivě sleduje všechny novinky, které musí okamžitě vyzkoušet.

Uvádíte, že se jedná o pravdivé příběhy od vody, tak je to opravdu tak? Stalo se všechno vám?

Stejně jako u Deníčku moderního fotra je kniha Rybář Jarmil Koloušek volně inspirována skutečnosti. Některé věci se staly, jiné se staly někomu jinému a některé se vůbec nestaly ale bylo by vtipné, kdyby staly.

Více o knize najdete v naší recenzi: Zasmějte se u příběhů od vody

Je nějaká historka nebo situace z rybaření, nebo i z knihy, na kterou opravdu nikdy nezapomenete?

Na rybách v Rumunsku na deltě Dunaje, po kterém jsme se plavili po člunech a přespávali na břehu jsem z převařené vody z Dunaje měl nejmohutnější průjem v historii lidstva. Nikdo, nikdy a nikde neměl tak pompézní průjem jako tehdy já.

Kniha je určena i pro nerybáře, a to díky vašemu vysvětlování, které vás však nebavilo. Mě by ale zajímalo, jestli jste je psal vždy z hlavy a na základě jen svých zkušeností, nebo jste musel něco i dohledávat?

Já se poměrně intenzivně věnuju rybařině přes třicet let, takže jsem vyhledávat nemusel nic. Jenom v jedné kapitole o sumcích, jsem její část poslal jednomu známému, který se lovu sumců intenzivně věnuje (já sumce moc nechytám), aby se na to podíval, jestli tam nemám nějakou blbost.

Jak moc vám do psaní knihy mluvil redaktor? Zaznamenala jsem o něm nějaké zmínky v textu. Musel jste kvůli němu i něco měnit?

Můj redaktor ví o rybách úplný hovno, takže mi do toho moc nekecal. Spíš se mě pořád na něco ptal, protože tomu nerozuměl. To byl i jeden z důvodů, proč jsem dělal před kapitolama ty úvody pro nerybáře, protože jsem si uvědomil, že nerybář tomu opravdu asi nerozumí.

Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: Vyhrajte humornou knihu pro rybáře i nerybáře

Nejen v těchto příbězích o Jarmilovi, ale i v jiných vašich knihách oceňuji vaše vyjadřovací schopnosti, a to především různá spojení a vyjádření. Zde mě rozesmálo například přirovnání žížaly k „lajfkouči“. Jsou to věci, které vás napadnou hned, nebo nad nimi musíte přemýšlet a musí třeba uzrát?

Jak kdy. Ale většinou mě to musí napadnout hned, protože k textu se už nevracím a rozhodně nic nenechávám uzrávat. U toho přirovnání v rychlosti v hlavě projedu dvě roviny, a to buď úplně nejmíň vhodné přirovnání anebo naopak úplně nejtrefnější, ale děsně bizarní. Jako třeba, že byl někdo nasranej, jako když hadičkou z pumpičky na kolo praští medvěda do slabin. Baví mě i naprosto nesmyslná přirovnání typu byl veliký jak mrtvý tučňák. To mrtvý je tam absolutně navíc a zbytečné, ale podle mě to je vtipný.

Samozřejmě se nemůžu nezeptat, jak dlouho se vy sám věnujete rybaření a co vás k němu přivedlo? Co vás na tomto koníčku nejvíce baví?

Jak jsem psal, tak už asi přes třicet let. Už ani nevím, co mě k tomu přivedlo. Pamatuju, že když jsem byl úplně malý, máma mě v létě tahala na koupání k písníkům. To mě nebavilo, tak jsem v pěti letech obcházel kolem vody a vždycky si sednul k nějakému rybáři a koukal, jak chytá ryby.

Jaké ryby nejraději lovíte a jaký máte za sebou největší úlovek?

Už několik let téměř výhradně chytám na přívlač dravé ryby. Přívlač znamená, že do vody hodím nějakou imitiaci ryby a tu potom přitahuju ke břehu a tak pořád dokola. Nejradši lovím candáty a okouny. Největší úlovek mám sumce lehce pod dva metry, což vůbec nebyl záměr ho chytit a příhodu z jeho ulovení jsem přetavil v jednu kapitolu v knize.

Kdyby se někdo po přečtení knihy chtěl stát rybářem, co byste mu doporučil?

Jelikož mi přijde, že rybářů je každý rok víc a víc a u vody už dávno není kýžený klid, tak bych mu poradil, ať radši sbírá známky.

Lidé vás znají především jako moderního fotra, ale knih jste napsal mnohem více, například Híťovo kouzelné dobrodružství nebo příběhy kapitána Adorabla. Bylo pro vás jednoduché se z fotra „vymanit“?

Pro mě osobně to bylo poměrně jednoduché, protože já vesměs dělám humor a je mi jedno, jestli dělám humor o rodičovství anebo něčem jiném. Pak už záleží na čtenářích, jestli se jim ten humor „o něčem jiném“ líbí nebo ne.

Knihy jsou navíc různých žánrů, tak dá se říct, který se vám píše nejlépe a který naopak hůře?

Těžko říct. Obecně jednodušší jsou všechny ty deníčky. To je vlastně jenom soubor fejetonů nebo povídek. Adorabl nebo Híťa byly složitější z toho důvodu, že to má souvislý děj, postavy a musí to splňovat aspoň nějaké znaky literatury.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že píšete na první dobrou, že když máte téma, tak sednete a rovnou ho napíšete. Tak by mě zajímalo, máte takto rozpracovaných víc věcí na různá témata (jako bylo například rybářství), nebo se držíte jen jednoho?

Když píšu knihu, tak ji dopíšu. Zatím jsem neměl rozepsané dvě knihy najednou a ani si to nedokážu představit.

Ví se o vás, že se podílíte na pořadu Na lovu, jste zde scenáristou a autorem různých vtipných komentářů. Kde k nim berete inspiraci? A stane se vám při této práci, že vás napadne něco, co byste rád použil do některé knihy?

Spíš je to obráceně, že nějaký vtip z knihy použiju v Na lovu. Inspiraci jako u čehokoliv jiného beru kolem sebe (to je takové klasické debilní klišé – inspiraci beru kolem sebe. Fuj. Ale ono to tak vlastně je).

Na závěr nám prozraďte, jak to vypadá s dalšími vašimi knihami? Bude nějaká? Píšete zrovna?

Už je čas abych začal. Chystám se začít psát třetí a poslední díl kapitána Adorabla.

Děkuji za rozhovor a Petrův zdar!

Zdroj foto: Euromedia