Rostislav Kafka: Já píšu a tvořím „sobecky" už jen pro svou radost

Rostislav Kafka: Já píšu a tvořím „sobecky" už jen pro svou radost

Tisk

Slávek KafkaPsaní se začal věnovat již v dětském věku. Jeho velkou láskou byl také film, a to animovaný. Několik let pracoval ve Filmovém studiu ve Zlíně. Později se věnoval výrobě loutek a po letech se vrátil k psaní. Je autorem básnické sbírky a vydal tři e-knihy. Letos se Rostislav Kafka stal vítězem soutěže Setkání s tajemnem internetového magazínu Kultura21.cz se svou povídkou Josefína.

O sobě říkáte, že jste postarší pán, který si psaním plní další ze svých snů. Psaní vás vždycky bavilo. Pamatujete si, kdy jste napsal svoji první literární dílko? O čem bylo?

Asi vás překvapím, ale ano, pamatuji se na svou první krátkou povídku, která trochu zarezonovala v blízkém okolí. Možná sedmá, osmá třída. Téma znělo: Napište svůj největší zážitek z prázdnin. Já psal o tom, jak můj táta kydal hnůj a nakonec sám spadl do močůvky. Povídka s názvem Jak jsem hnojil byla čtena před celou třídou. Asi tušíte, kde jsem v době dospívání bral inspiraci. Kromě dobrodružných románů J. Londona. O. Henryho nebo K. Maye to byly humoristické povídky Šimka a Grossmana. Ještě pár podobných povídek jsem napsal, pak vše přebila puberta, a o kousek později velká láska – film. A to hlavně animovaný.

Jelikož jste se zajímal o animovaný film, zkusil jste štěstí ve Filmovém studiu v Zlíně, kde jste psal náměty a krátké scénáře a pracoval jako asistent kamery. Zkoušel jste štěstí i na FAMU, což ale nevyšlo a později jste se začal věnovat výrobě loutek, poté pracoval jako umělecký kašér v ND v Praze. Proč právě animovaný film a loutky?

Proč animace? O tom bych asi mluvil dlouze. Vše začalo, když mi táta (sám nadšený filmový amatér) přivezl dva animované filmy. První byl kreslený a jmenoval se Svatba v korálovém moři a druhý loutkový Ferda mravenec od Hermíny Týrlové. Ani jsem si v tu chvíli neuvědomil, že sleduji téměř úplný začátek animace u nás. Film Svatba v korálovém moři se sice točil v roce 1944 a logicky podléhal tehdejším okolnostem, ale už tehdy jasně dokázal obrovský talent našich pozdějších tvůrců (Jiří Brdečka, Ed. Hofman, Břetislav Pojar, J. Kádl). Co jméno, to pojem. A Hermína Týrlová? Další mezník v české animaci. A jednoho dne jsem spatřil Cestu do Pravěku od Karla Zemana a byl jsem ztracen. Animace totiž vyžaduje naprosto specifického tvůrce. Musí být výtvarně zdatný, mít fantazii, kreativitu, obrovskou trpělivost a hlavně talent. Není třeba hodně slov, je třeba tvořit. Já trochu psal, trochu kreslil a snil. Jen ten talent… Nicméně jsem začal tvořit krátké filmy jako amatér. Hlavně po vojně. A loutky? Ty s oním výtvarnem úzce souvisí. Vzpomeňme jen na krásné loutky Jiřího Trnky. Rád jsem pracoval se dřevem. A to už je k loutce kousek. Zkusil jsem štěstí a zaklepal na dveře filmového studia Zlín (Gottwaldov).

Nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou stát ve studiu, kde vznikaly takové skvosty jako Vynález zkázy, Baron Prášil, Na kometě… nebo Uzel na kapesníku… Budu mít možnost dotknout se pravěkých zvířat z Cesty do pravěku, obdivovat modely ponorky z Vynálezu zkázy… Mluvit s tvůrci, kteří se podíleli na zázraku zvaném česká animace. Sen se na chvíli změnil ve skutečnost. V té době jsem se také snažil být hodně literárně činný a nakonec vše vyústilo o pokus absolvovat zkoušky na FAMU. Pokus tak úplně nevyšel. Holt takový je život, a ne každému je dáno. V 90. letech došlo k velkému útlumu výroby dětského filmu a já odešel. Na ty roky, kdy jsem pracoval ve filmovém studiu ovšem nikdy nezapomenu.

archiv Rostislav Kafka 3

Řadu let jste byl členem skupiny historického šermu Markus M, kde jste byl nejen účinkujícím, ale také autorem mnoha scének. Čím vás zaujal historický šerm?

Historický šerm je zvláštní disciplína. Dnes sice skupiny vznikají v každé větší vísce, ale v 80. letech to byla docela rarita. A opět výzva. Především ponor do historie. Výroba vlastní zbroje zase vyžadovala zručnost a autenticitu. To znamená opět kreativita, fantazie a zručnost. Vše se opakuje. Vlastně od malých loutek jsem přešel k velkým myslícím a emotivně jednajícím. Tyto sice vyžadovaly poněkud jiný přístup, ale prostředky, kterými by zaujaly diváka, byly vlastně shodné. Zajímavý, originální a poutavý příběh. Pokoušeli jsme se jak o dobové scénky, tak i o rekonstrukci velkých bitev, které se odehrály na některých našich hradech (např. na hradě Helfštýně, Hukvaldy).

Později jste byl průvodčím a přitom pravidelně přispíval do časopisu Železničář nejen svými povídkami, ale i kresleným humorem. Napsal jste sbírku básní Doteky (2012). A k psaní jste se později naplno vrátil. Vydal jste tří e-knihy – povídky s detektivní zápletkou 4x Skrytá pravda (2021), detektivní román Hodní lidí (2021) a mysteriózní příběh Věřte mi (2022), který vyšel také jako audio kniha. Co připravujete nového?

Samozřejmě vše probíhalo ve volném čase. Já v té době začal pracovat jako průvodčí a současně jsem se stále více a více vracel ke svým původním láskám. Loutce a psané tvorbě. Na chvíli vyhrála ta první. Začal jsem vyrábět marionety a vše okolo toho.

Čas trhnul oponou a já konečně upřednostnil i tu druhou. Postupně jsem zkoušel nejrůznější formy psaní. Satirické povídky, glosy, úvahy a nakonec i poezii. Určitou dobu mě pohltil i kreslený humor. Kreativitě a fantazii se tady meze nekladou. Stále jsem se pohyboval v tom, co mě bavilo a zpestřovalo život. A zda jsem pomyslel na větší literární počin? Ano, ale hned jsem si vynadal a skrčil hlavu mezi ramena. Nicméně červíček se uchytil. Zatím jsem jen hltal příběhy světových spisovatelů a žasl.

Ale najednou tady byl šedivý vlas a červíček se odněkud vynořil. Co kdybych zkusil napsat něco delšího, příběh, který by měl v sobě napětí, záhadu a překvapivé vyústěni. Opět jsem mávl rukou. Je tisíce lepších, kdo by to četl. Jenže… pak jsem si řekl: „Nebuď srab. Ber to jako výzvu! Dokaž sám sobě, že to zvládneš.“

No a to je asi geneze mého psaní. Dokázat si, že to dokážu. Asi bych byl naivní tvrdit, že napíšu něco lepšího než Stephen King, něco mysterióznějšího než Edgar A. Poe, něco popisnějšího než je Bílá velryba od Hermana Mellvila, něco víc než je mrazivě dechberoucí román Sněhulák od Jo Nesbo, nebo něco realističtějšího než román Na západní frontě klid od E. M. Remarqua. Ne, nejsem tak naivní. Ale… baví mě psát. Teď mám před sebou další výzvu. Zobrazit asi tisící verzi příběhu o Jacku Rozparovači. Tak mi držte palce, ať to dopíšu než mě…

archiv Rostislav Kafka 2

Zúčastnil jste se několika literárních soutěží a letos jste se stal vítězem soutěže pod názvem Setkání s tajemnem internetového magazínu Kultura21.cz. Co rozhodlo, že jste se do soutěže přihlásil?

Literární soutěže mají svoje zvláštní kouzlo. Opět je to pro mě výzva. Začal jsem se jich účastnit vlastně nedávno. Dlouho jsem si říkal: „Tam nepatřím, na to nemám.“ Ale nakonec… mě to docela chytlo. Někdy se zadaří, jindy ne. Někteří autoři je odmítají. Nechtějí být vázáni určujícím tématem. Budiž. Já to mám obráceně. Každé téma mě vyprovokuje ke kreativitě. Čím zvláštnější, tím lepší. Téma Setkání s tajemnem skýtalo skutečnou pastvu pro kreativní tvorbu. Krásný námět. Já si hned vzpomněl na jednu z povídek, kterou jsem nedávno napsal a uložil do „šuplíku.“

Jak se vám vítězná povídka Josefína psala?

Povídka Josefína je inspirována moji mámou, která ochrnula, ale dokázala se částečně uzdravit. A když jsme jí pořídili elektrický vozík, jakoby dostala křídla. A nejen to, vrátila se jí chuť do života. Už nebyla odkázána na lůžko, a nekoukala jen na bílé stěny. Stala se andělem, vrátil se jí úsměv a všem chtěla pomáhat…

Takže ano, psala se mi docela lehce, i když chvílemi se zamlženým zrakem. Horší bylo, že mnohokrát přesahovala stanovený počet znaků, které byly vyžadovány. Ač jsem hodně škrtal, přesto se mi do limitu úplně vejít nepodařilo. Proto ještě jednou děkuju za určitou toleranci.

Jaký jste čtenář? Máte oblíbený žánr, knihu nebo autora? Zaujala vás v poslední době nějaká knížka?

A jaký jsem čtenář? Jen krátce. Velmi pomalý. Knihu si chci prožít. Každou větu, každé slovo. Proto občas (pokud to jde) volím formu polohlasného předčítání. Vím, je to asi k smíchu. Ale ten dojem z dobré knihy se znásobí. Věřte mi. Opakuji ale: z dobré knihy. Mé oblíbence jsem už uvedl výše a na závěr jen malý postřeh. Občas mám dojem, že některé knihy jsou velmi přeceněné. Mám rád knihy s tajemnou atmosférou, které dokážou čtenáře svým napětím, dramatickým popisem vtáhnout do děje. A také se nebojí klást otázky. V poslední době mě zaujala švédská dvojice spisovatelů píšící pod pseudonymem Lars Kepler. I když jejich poslední román Až najdu klíč je dle mého názoru propadák. Z našich autorů mě fascinoval např. román od Aleny Mornštajnové Hana.

archiv Rostislav Kafka

Čím je pro vás psaní? Je to stále koníček, při kterém si můžete prožít to, co ve skutečnosti ne?

Čím je pro mě psaní? Je to ponoření do svých představ, do svých snů, a občas i do předsálí pekla. Jako autor musíte mít určitý přesah, nemyslet jen na příběh, ale také na to, koho svou knihou chcete oslovit. Je to obrovské dobrodružství s řadou překážek a výzev. Já smekám před všemi, kdo se na tu dobrodružnou plavbu vydají. Autor je občas unášen různými proudy a musí mnohdy odolat i psychickému „teroru.“ Neboť co člověk to jiný názor a jiný pohled na svět. Já píšu a tvořím „sobecky" už jen pro svou radost. Nebylo mi dáno, abych oslovoval davy. Ale pokud se stane, že má povídka nebo román někoho zaujme, přidá mi to pár let života. A všem za to děkuji. Moc.

A co další zájmy? Jak rád trávíte volný čas?

Mohu říct, chválabohu, jsem člověk dost aktivní. A vlastně celý život jsem se připravoval na tu pozdější „trochu zpomalenou“ dobu. Kromě oné popsané tvůrčí činnosti, se věnuji i malování, a především turistice, cyklistice a fotografování.

Mým motem je: Zajímat se o vše zajímavé, a hýbat se, dokud to jde.

Vítěznou povídku Josefína si můžete přečíst ZDE

Zdroj foto: archiv Rostislava Kafky


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Rita Kindlerová: „Je to jeden z nejlepších příběhů o lidskosti a cestě člověka k poznání sebe sama a svého místa na světě.“

Rita Kindlerova 200Rita Kindlerová je naše nejrespektovanější překladatelka z/do ukrajinštiny, intelektuálka a žena různých zájmů. Ačkoliv dříve měla problém se překladatelstvím uživit, v posledním půlroce je její profese velmi žádaná. Její posled...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Ivan Lupták: "Jako bych složil metrák uhlí…"

Klb rvacu Ivan Luptak 200Rozhovor s hercem Ivanem Luptákem, interpretem audioknihy Klub rváčů. Ivan Lupták vystudoval DAMU, ve studentském divadle Disk hrál v absolventském představení Kazimír a Karolína (Öden...


Literatura

Návod na vraždu pro hodné holky: Povedený young adult thriller

navod na vrazdu 200Nakladatelství Cosmopolis vydalo young adult thriller ověnčený titulem New York bestseller. Nese název Návod na vraždu pro hodné holky a napsala jej Holly Jacksonová.

...

Divadlo

Muzikál Romeo a Julie 2014

Romeo a Julie 2014 200 Na muzikál Romeo a Julie 2014 jsem se těšila o to víc, protože jsem pár týdnů před premiérou dělala rozhovor s jedním z autorů, Jiřím Barešem a také s představitelkou chůvy, Veronikou Zelníčkovou. Oba byli ...

Film

Hole, bagy, míčky a zběsilé třískání kolem sebe aneb záchrana pověsti golfisty

altFilm Zelený svět z roku 1996 je dnes už klasickým ztvárněním jednoho sportovce a jeho velkých snů. Aby to nebylo tak jednoduché, hraje v něm Kevin Costner svou typicky zabedněnou roli, a tak není o různé životní karamboly při sledování příběhu nouze.  

...