Kultura21.cz

Oslava s publikem na koncertě je podle Petry Janů jediný způsob, jak ve zdraví přežít vlastní kulatiny. A tak si schválně naordinovala koncert v Lucerně a křest 3CD Má pouť přesně na pondělí 19. listopadu, kdy jí bude šedesát. Chybět u toho nebude ani kapela Golem Jana Václavíka, která slaví čtyřicátiny.

Máte za sebou již skoro celé narozeninové turné, které vrcholí právě Lucernou, kam jste si navíc pozvala Martu Kubišovou, Evu Pilarovou a Otu Petřinu. Proč právě je?

Eva Pilarová a Marta Kubišová jsou ikony mé puberty. Vzhlížela jsem k nim, a kdyby mi někdo ve dvaceti řekl, že si se mnou jako hosté zazpívají duety na koncertě, kde oslavím čtyřicet let zpívání, tak si budu ťukat na čelo. A Ota Petřina? Po letech se potkáme, protože on žije v noci, a já ve dne, takže se ani jinak potkat nemůžeme… Po desetiletích si se mnou zahraje Motorest, Jámy a Exploduj! S Martičkou budu zpívat Oh baby, baby, protože ona si ho v originálním složení už asi nezazpívá, a s Evičkou si dáme rokenrol Kočka není pes.

Na koncertě pokřtíte také 3 CD Má pouť, zlatou kolekci 60 svých hitů, kterou jste věnovala památce vašeho muže Michala Zelenky. Oslav vašeho jubilea se bohužel nedočkal.

Jak s oblibou říkám, ze začátku jsem byla trdlo ze Sekyrkových Louček, které vůbec nevědělo, kde je sever, i když bylo přesvědčené o své dokonalosti, a Michal byl ten člověk, který mě nasměroval, kočíroval, organizoval, radil. Takže ta Lucerna bude pro něj poděkování, a to, že je vyprodaná dávno před tím, než se vyvěsily plakáty, určitě seshora taky vidí a je za to rád stejně jako já.

Jistě jste pozvala spoustu přátel a kolegů, i když někteří tam budou chybět – třeba textař Zdeněk Rytíř, který byl u začátků vaší rockové éry.

Strašně ráda bych ho tam měla, ale vím, že mu to zdravotní stav neumožňuje. Chybět mi tam bude i Pavel Vrba, a tak všechny textaře zastoupí Eda Krečmar.

Ten vám před lety napsal mimořádně krásný text k baladě, po níž je pojmenované vaše album – Má pouť. Ve světě ji proslavil jako My Way Frank Sinatra, u nás ji měl v repertoáru třeba Karel Hála, v současnosti ji zpívá Karel Gott. Jak jste se k ní ale dostala vy, a jak vznikl text, ušitý na vaši ženskou duši?

Za to může režisér František Polák, tvůrce všech těch skvělých televizních zábavných pořadů, který mě na ni jednou upozornil. Pak přinesl Eduard Krečmar text, který je tak silný, že když jsem písničku nahrávala ve studiu, tak jsem se z toho sama rozbrečela.

Zlatá kolekce přináší i některé rarity. Prozraďte, zda vás producent Jan Adam, který je vybíral, něčím překvapil?

Je to skutečně kaleidoskop všeho možného včetně duetu s Karlem Gottem. Mistr mi to jistě promine, že jsem zapomněla, že jsme spolu tu Barcarolu někdy natočili. Na desce je zachyceno i ve své době „velmi slavné trio“, které jsme vytvořili se Šípem a Uhlířem a nazpívali směs Triky a pověry.

Po jubilejních koncertech skáčete rovnou do těch vánočních. Ty pro vás ale nejsou zrovna typické.

Máte pravdu, že jsem nikdy nedělala typicky vánoční koncerty a Vánoce jsem dokonce nesnášela. Před čtyřmi, pěti lety mě ale oslovil jeden kapelník, jestli bych se o vánoční koncerty nepokusila, a tak jsme to zkusili. Ačkoli mě všechny ty koledy a Tiché noci do té doby spíš otravovaly, když jsem je začala zpívat v sále plném lidí, zjistila jsem, že to má velkou sílu.

Koncertům jste nyní dala přednost před muzikály. Máte jich za svou kariéru za sebou třináct. Už vás nebavily?

Dala jsem si od nich pauzu, ale nechci se rouhat ani ničeho odříkat. Kdyby přišla nějaká krásná role, tak bych ji přijala, ale zatím mě koncertování nabíjí. Táhnout sama dvě hodiny na pódiu je samozřejmě vyčerpávající, ale ta únava je úžasná!

Kdybyste měla jmenovat jediný muzikál jako vaši srdeční záležitost, který by to byl?

Určitě Bídníci, což byl vlastně první světový muzikál, který u nás otevřel brány následnému muzikálovému šílenství. Strašně ráda jsem také za Hamleta, protože jsme jím otvírali Divadlo Kalich, které je dodnes velmi úspěšné. Jako každá holka jsem toužila po tom být někdy princeznou – tak tou jsem se nestala, ale díky muzikálům jsem byla královnou a užívala si ty krásné kostýmy – třeba ve Třech mušketýrech. Ráda vzpomínám také na Sny svatojánských nocí, které jsme dělali s Městským divadlem v Brně na Křižíkově fontáně v Praze. Tam jsem byla zase královna víl Titánie….

A co plánujete dál, na rok 2013?

Jsem fatalista a život beru tak, jak přichází. Zjistila jsem, že se stejně nedá tak moc plánovat, takže žiju dneska. Proto jsem nikdy nebyla u kartářky. Špatné věci nepotřebuju vědět, ty stejně přijdou, a když přijdou i nějaké dobré, budu z nich mít radost. Tak proč bych měla všecko vědět dopředu?

Zdroj: Supraphon