Destigmatizace u mě znamená, že budeme otevřeně mluvit o problémech, nikoliv sdělovat polopravdy

Destigmatizace u mě znamená, že budeme otevřeně mluvit o problémech, nikoliv sdělovat polopravdy

Edna NováEdna Nová v roce 2020 vydala prostřednictvím crowdfundingového nakladatelství Pointa svou knihu Ženy z Bohnic. Zajímavý rozhovor s Ednou o tom, co stálo za napsáním knihy, a co následovalo po něm, připravila Martina Čápová. 

„Edna Nová“ není zase tolik obvyklé jméno, asi je to pseudonym či alterego? Máš nějakou historii/příběh, jak jsi k „Edně“,a ještě k tomu „Nové“, došla?

Edna je tady tak dlouho, že se jedná prostě o mé druhé jméno. I muž mě tak někdy oslovuje, někteří přátele mi říkají jen Edno. Kdysi jsem ji vyhrabala v nějakém anglickém románu a pod Ednou publikovala své první povídky. Když jsem si pak zakládala blog na Idnes, tak byla Edna jasná volba. Jenže Edna nikdy neměla příjmení a Nová bylo první, co mě napadlo, žádná divoká sofistikovanost ve zvoleném příjmení tedy není.

Přemýšlela jsi už dříve před hospitalizací, že bys napsala nějakou knihu, kde by ústředním motivem byla psychická porucha?

Touha napsat knihu je u mě odvěká. Duševní porucha také. Tudíž to považuji za docela přirozený vývoj, který se ovšem plně zvědomil až po hospitalizaci.

Proč ses rozhodla vydat svou první knihu v Pointě (pomocí crowdfundingové kampaně); nezkoušela jsi ji nejprve vydat klasickou cestou, tedy rozeslat nakladatelům?

Nezkoušela. Považovala jsem to za cestu nejistou a zdlouhavou. Také jsem měla jasno, že ilustrace musí být od Lenky Vernerové, což by velké nakladatelství asi pravděpodobně neakceptovalo, kdežto u Pointy jsem si vše řídila sama. Bohužel i propagace je zcela na mně. Někdo by řekl, že jsem v propagaci úspěšná, vyšlo x článků, byla jsem v DVTV, recenzi zveřejnili na Idnes a Novinkách, jenže mě to neskutečně unavuje. Je to takové “tak kam bych se ještě vetřela”. A třeba na sociální sítě jsem dost marná, nebaví mě, radši napíšu nějaký nevážný článek na blog, než se pachtit s nějakou umělou fotkou. Nebo jsem si napsala i recenzi na svou vlastní knihu. Tím, že jsem ironická a sarkastická někdy až na půdu, si tenhle akt můžu dovolit a nikdo mě ani neobviní z přehnané “sebezahleděnosti”, i když je to asi na křehké hraně...

Edna občasně bloguje na idnes: https://ednanova.blog.idnes.cz/

Říkáš, že tvá kniha se pokouší o destigmatizaci psychických poruch. Jak chápeš tento akt destigmatizace?

Je to zajímavé, jak každý destigmatizaci chápeme jinak. Mou knihu četla jistá nejmenovaná organizace, která lidi s duševním onemocněním podporuje. Má kniha se jim zdála spíše stigmatizační, což je krásný pokrytecký paradox. Destigmatizace u mě znamená, že budeme otevřeně mluvit o problémech, nikoliv sdělovat polopravdy. Tedy říct, že se jedna má hrdinka v alkoholovém deliriu pochcala, to už hodně lidí vidí za hranou. Nebo, že se po prášcích přibírá, potí. Není to jen zobnout pilulku a je hotovo.

V době, kdy se zvyšuje konzumace analgetik, a kdy jsou lidé užívající antidepresiva označování za pojídače drog, je tento argument také na hraně pokrytectví...

Haha, s tím užíváním léků je to věčný boj… Můj muž je přesvědčený, že povaha nemocí je ryze ovlivněna duševním rozpoložením jedince. Tudíž dle něj si já za svou depresi vlastně můžu sama. Tohle je taková věčně ohraná písnička. Já bych šla i dál, lidi považují antidepresiva za drogy, ale de facto se koukněme na spotřebu alkoholu, kávy… Pokud na tohle přistoupíme, pak jsem tedy skutečně závislá na antidepresivech a na kávě. Zde si neopustím malý dodatek: teď užívám dva léky, které jsou prvotně určeny na schizofrenii, i když ta mi nikdy diagnostikovaná nebyla, krásně mi ty léky zabírají. Mozek je skutečně neprobádaný.

S tou neprobádaností je to obdobné i v případě elektrokompulzivní terapie, tedy elektrošoků. Doktoři neví, co přesně tuto regeneraci pomocí elektrostimulačního impulzu způsobuje, ale očividně to funguje (pokud je správně užita). Mohla bys to blíže popsat z tvé strany?

Možná mě právě fascinuje ten akt, že se vlastně neví, jak to přesně funguje. Jasně, dochází ke stimulaci, ale co je dál? Já se po ECT cítila jak znovuzrozená, mé problémy nezmizely, ale byla jsem v módu, kdy jsem byla schopná se jim postavit. Na druhou stranu mám od té doby pocit, že má paměť je mizernější, ale třeba byla mizerná už dávno a já teď mám jen výmluvu.

Jaký je podle Tebe stav české psychiatrie? V knize popisuješ, jak jsou v Bohnicích pokoje třeba i po deseti, jedenácti lidech. Nebo jak je Rivotril běžnou každodenní součástí pacienta v prvních týdnech hospitalizace...

Stav české psychiatrie se stále zlepšuje a stále je co zlepšovat. Ano, vyzdvihuji asi hlavně ty negativní aspekty, které mě zasáhly. Zároveň už zapomínám říkat, že mám nyní skvělého psychiatra, chodila jsem k několika skvělým psychoterapeutkám. Takže psychiatrie má naději, pokud ji budou dělat lidé jako oni. Ale obecně Bohnice člověka semelou, semelou lékaře, sestry a další personál, semelou pacienty.

Jaké jsi zažila nežádoucí projevy antidepresiv, kromě toho, že ti zrovna nezabírala?

Po Lithiu jsem zvracela. Po Zyprexe přibrala. Mám snížené libido, s čímž je dost problém u mužů, který ovšem málokterý muž přizná.

Jaký máš pohled na experimentální léčby depresí a úzkostí pomocí psychedelik jako je LSD a jiných?

Bacha na to! Využití LSD se už pomalu přestává považovat za experimentální, ale míří se k tomu, že se fakt bude používat. Obecně mě psychedelika zajímají a fascinují, ale jsem natolik přecitlivělý člověk, že si nikdy netroufnu něco podobného užít, protože máme v rodině schizofrenii.

Světová zdravotnická organizace (WHO) podle posledních statistik tvrdí, že za deset let stoupl počet depresivních poruch téměř o pětinu. Jakými hlavními faktory bys tento trend vysvětlila?

No jasně že tím odosobněným životem, co vedeme. Tlak na výkon. Já pracovala v sociálních službách, člověk by čekal, že v tomto odvětví je “výkon” druhotný, ale omyl. Chceme stále více a více, přijali jsme agresivní diktát doby za normu. Vše zvládat, být krásná, vzdělaná, štíhlá, skloubit rodinu a kariéru. Tolik nároků! Být slabá a říkat si o pomoc se nenosí.

Hodně mluvíš o absenci terénní psychiatrie v Česku… co by tato psychiatrie měla obsahovat, proč je tak důležitá a proč u nás z tvého pohledu není dostatečná?

Ideál by byl, kdyby lékař mohl navštěvovat pacienty doma. Případně absence terénních, speciálních psychiatrických sester. Lidi v mánii, úzkosti, depresi, bludu nejsou kolikrát schopni ordinaci lékaře navštívit, nejsou pak zaléčení a jejich stav se zhoršuje. Jenže žijeme v době, kdy je bohužel nedostatek lékařů obecně, tudíž představa, že lékař bude ještě schopen časově zvládat objíždět pacienty je hudbou daleké budoucnosti. Existují ovšem alespoň terénní sociální pracovníci, ale jejich pomoc je samozřejmě limitovaná jejich profesním odvětvím.

Edna Nová

Foto: Martina Čápová


 

Přihlášení



Soutěže

Strhující závěr oblíbené dystopické trilogie o smrtkách

Po potopení plovoucího města Trvalka a zmizení Citry a Rowana stačilo několik let, aby se celý svět od základů změnil. Smrtka Goddard se stal vrchním sekáčem ve StředoMerice a tím jeho plány rozhodně nekončí. Chce, aby svět ovládli smrtky nového řádu. Nakladatelství YOLI

SMRTELNÝ HŘÍCH - psychologický román pro ženy

Jedenáctiletá Erika vede úplně normální život, což se ale změní v době, kdy její matka odjíždí pečovat o nemocnou babičku. Zůstává tak na čas sama s otcem, který dceru začne sexuálně zneužívat, přičemž své jednání omlouvá rodičovskou autoritou. Nakladatelství MaHa

Rozhovor

Turistický seriál K21: Zámek Duchcov

duchcov 200Milí čtenáři, s prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár muzeí. Nebudou chybět ani tipy na ...

Hledat

Videorecenze knih

Láká vás včelařství? Pak si nenechte ujít tuto audioknihu

V nakladatelství Kazda vyšla po knize i audioverze titulu Srdce včely má pět komor s podtitulem Jak jsem se stala včelařkou od autorky Helen Jukes. Nakladatelství Kazda

Čtěte také...

Tereza Tobiášová: „Někdy se člověk prostě blbě vyspí nebo nemá svůj den, takže říká blbosti nebo mu to nemyslí.“

tobiasova tereza 200Terezu Tobiášovou už nějaký ten pátek můžeme vídat jako moderátorku na úspěšné televizní hudební stanici Óčko. Za svou kariéru měla možnost poznat nespočet kvalitních českých interpretů a dělat ...


Literatura

Švadlena z Dachau – příběh, který vás chytí za srdce

svadlena perexUž jen ten název. Hned si myslíte, že víte, kdy a kde se bude příběh odehrávat. Už jste mohli číst mnoho knih, které v sobě nesly příběhy lidí z koncentračních táborů. Stránky plné vězňů, bestiálních trýznitelů, doktorů, kteří se snažili v tě...

Divadlo

Divadelní start ve Zlíně se blíží. Připomene Tomáše Baťu, rozdá ceny Aplaus a pobaví premiérou Příběhů obyčejného šílenství

Divadlo ZlinNová 67. sezona Městského divadla Zlín se rozjede s humorem. V sobotu 8. září večer se uskuteční ve Velkém sále premiéra Příběhů obyčejného šílenství, kterou si nenechá aujít ani autor Petr Zelenka

Film

„...A také déšť“
ImageKaždý si pod pojmem indián vybaví barevnou čelenku, dýmku míru a pokrevní bratrství. Kdo dával pozor ve škole, tak si nejslavnějšího objevitele světa Kryštofa Kolumba spojí se zámořním objevem a z hodin zeměpisu možná...