Sociální pouto v éře virtuality – co hrozí, až se virtualita zamění za humanitu?

Sociální pouto v éře virtuality – co hrozí, až se virtualita zamění za humanitu?

Tisk

sociální pouto (2)Do českého knižního prostředí přichází kniha Sociální pouto v éře virtuality. Gérard Dubey působí jako profesor sociologie na speciální katedře telekomunikací už od roku 1986. Tato kniha je jeho uceleným pohledem na problematiku chytrých technologií z perspektivy sociologie a antropologie.

 

Skryté hrozby ve stínu technooptimismu

Už nějakou dobu se diskutuje o tzv. digitální demenci, která nejvíce postihuje generaci Z, první generaci, která zcela vyrůstá v digitální éře. Dlouho se o chytrých technologiích mluvilo jako o spásném prostředku, který má vyřešit spoustu problémů – od sociálních rozdílů až po dezinformační bubliny. Nicméně v posledních několika dekádách se víc a víc ukazuje, že jsme na informační toky hleděli s technokratickým optimismem a zapomněli se ptát na důsledky společenské a sociologické.

Kniha Sociální pouto v éře virtuality zkouší promýšlet aspekty, které se tak nějak ve vizi technologické společnosti upozadily, ne-li přímo zapomněly. Dubey navíc tyto myšlenky propojuje s jinými polemikami, které na úskalí virtuality upozorňovaly již v 80. letech minulého století. Obnovuje třeba myšlenky slavné filosofky Hannah Arendt, dává je do souvislosti s proměnou chápání humanity a varuje tak před odlidštěním sociálního chování a redukcí samotných lidí v obyčejné jedničky a nuly.

Dubey také částečně navazuje na desítky let starou heideggerovskou kritiku technologické společnosti, s tím rozdílem, že oproti Heiddegerovi se na chytrou technologii nedívá se strachem ze ztráty poetiky v životě, jako spíše kvůli radikální proměně vnímání společenských procesů. Je si vědom pozitiv těchto technologií, ale varuje spíše před tím, co máme tendenci potlačovat na úkor oněch pozitiv. Jsou však tato pozitiva dostatečně silná, abychom je mohli upřednostnit před vším ostatním? A je ostatně vůbec něco čistě pozitivního, abychom to mohli prosazovat bez jakékoliv kompenzace?

Sociální bublifu(c)k

Jedním z našich hlavních očekávání od virtuality je přístup k autentickým informacím. Jak se však ukazuje, nemusí to nutně znamenat, že máme přístup k pravdě, ke smyslu, nebo k poznání. Skvělou ukázkou je například Facebook se svými přesně mířenými algoritmy, které mají za cíl šířit přesně ty informace, které nás zajímají a které podporují náš pohled na svět. Takový princip nám nenabídne odlišný názor, abychom znali i jiné polohy na jeden problém, ale uzavírá nás do sociálních bublin.

Ve virtuálním světě zcela chybí onen lidský kontakt, který buduje a rozvíjí sociální vztahy. Dává nám však pocit, že jsme ve spojení s celým světem naprosto autenticky, kvůli čemuž ztrácíme pojem o realitě a ochuzujeme se o něco tak důležitého, jako jsou zkušenosti, osobní přístup a individualizace. Virtualita ve skutečnosti jen simuluje reálný svět. To má naprosto dalekosáhlé důsledky, které jsme doposud měli tendenci potlačovat, jelikož jsme si užívali pozitiv, které chytré technologie nabízí.

Technická utopie totiž nabízí svět, který bude lepším místem, kde již nebudou války, jelikož se uskuteční demokratické principy i tam, kde dosud nefungují. Zruší se přírodní, sociální i ekonomické limity. Nicméně technická racionalita spíše způsobila formu všudypřítomnosti, na kterou jsme si až příliš rychle a jednoduše zvykli.

Asi nejčastější obavou je riziko „zobecnělé kontroly“ nad lidmi a jejich názory, které zapadají do různých mocenských praktik a ideologií tíhnoucích k totalitám.

Život jako letadlo, nikoliv simulátor letectví

Dubey originálně využívá svůj pohled na virtuální technologii a dává příklad na leteckých simulátorech, na nichž se piloti učí létat. Zvláštní? Ne tak úplně. Tímto modelovým příkladem chce ukázat, že stejně jako letecké simulace, ani virtuální prostor neodráží zakoušenou skutečnost. Řízení letadla je o komplexních podmínkách, sociálních interakcích pilota a celé posádky, kterou sebedokonalejší letecká simulace sotva dokáže nahradit – ta jen napodobuje reálné situace, nebo také simuluje i případy, které v realitě nikdy nenastanou. Svou teorii dokazuje na reálném případu z letectví (simulace zoe 98 od Eurocontrol). Simulací se potlačuje sociohistorická dimenze skutečnosti a redukuje se na racionální efektivnost. Technologie nejsou schopny podat zprávu o sociálních spojitostech a okolnostech. Je to totiž právě okolní prostředí, co vytváří skutečnost.

Od reprezentace skutečnosti k reprezentaci umenšené reality

V reálném prostředí tak virtualitou simulujeme vlastní život a vymazáváme existenci smrti. Ochuzujeme jedince o vnitřní dimenzi a redukujeme život na logicko-matematicko-technickou formu. A co je horší, vytváříme novou banalitu zla. Války se dnes bojují spíše virtuálně. Je mnohem jednodušší navigovat střelu, když nepřítel nemá tvář a stává se pouze číselným údajem na navigaci. Dochází tím tak k definitivní banalizaci smrti druhého člověka a lidé (i celé společnosti) ztrácí možnost solidarity, pochopení a sympatie. Dochází ke krizi empatie a krizi samotné humanity. Zapomínáme na bližního a docházíme k banalitě zla.

*
Kniha Gerárda Dubeyeho je jedinečná v tom, že je v českém prostředí jednou z mála publikací, které zkoumají dopady chytrých technologií a virtuálního prostoru nejen na jedince, ale i na celospolečenské procesy z hlediska antropologie. A v tom je jeho největší přínos.

Sociální pouto v éře virtuality

Sociální pouto v éře virtuality
Autor: Gérárd Dubey
Překlad: Ladislav Šerý
Nakladatelství: Fra
Rok vydání: 2020
Počet stran: 256
Hodnocení: 100%

https://www.fra.cz/nove-v-prodeji


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Černobílá fotka má své kouzlo, může obsahovat tajemství i příběh, říká Robert Rohál

robert perexI když nechtěl letos vystavovat, nakonec bude mít od druhé poloviny července fotografickou výstavu v kroměřížské cukrárně Amadeus. Záměrně prý plánoval na tento rok pauzu s tím, že musí vymyslet něco nového. A zatímco přemýšlí o novém proje...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Sakra čakra: Nebe nebo

nebe nebo 200V nakladatelství Pointa vyšla velmi zajímavá kniha Petra Neckáře s názvem Nebe nebo.

 

...

Literatura

Dialóg či monológ umenia?


umeni bez revoluci 200Intentio operis, intentio auctoris a intentio lectoris – Radek Horáček sa vo svojej odbornej publikácii venuje fenoménu vnemu umeleckého diela, z ktorých si vyberá diela súčasných umelcov, ale vedie nás k nim, ako inak, ...

Divadlo

Mamma Mia! Další vítězství Heleny Vondráčkové na muzikálové scéně

helena perex1Prozatím poslední muzikálovou rolí Heleny Vondráčkové je Donna v muzikálu Mamma Mia!, který se v Kongresovém centru Praha hraje bezmála rok. Přitom popová diva do něj vstoupila až v sobotu 21. listopadu, co...

Film

Gangsteři ve dne spí

Bezec 200Film Noční běžec (2015) je novodobá klasika v žánru gangsterských filmů, životě v undergroundu, mimo zákon a pravidla společnosti. Ti špatní a sympaťáci jsou zde a zápletka filmu je tak zajímavá, že se vyplatí podívat na něj i vícekrát.