Daniel Čech: „Já zcela nepatrioticky na české filmy vůbec nechodím. Přijde mi to všechno na jedno brdo a pořád s těmi stejnými herci.“

Daniel Čech: „Já zcela nepatrioticky na české filmy vůbec nechodím. Přijde mi to všechno na jedno brdo a pořád s těmi stejnými herci.“

daniel-cech 200Daniel Čech je na českém uměleckém poli jako doma. Nejvíce vešel do podvědomí televizních diváků v zábavném pořadu Na stojáka. Jeho stand-upy jsou nezapomenutelnými zážitky každého návštěvníka. Kromě toho se věnuje i filmu – mohli jsme ho vidět ve snímku Poslední prázdniny a má také moderátorské schopnosti. A s tímto velice schopným umělcem si nyní budeme povídat.

 

Ahoj Danieli. Díky, že jsi přijal pozvánku na tento rozhovor. Pojďme na to. Nejprve bych se tě zeptal, jak jsi přišel na to, že se chceš věnovat umění? Lákala tě vždy herecká půda nebo jsi měl třeba i plány v hudebním průmyslu?

Já zpočátku (ehm, asi do 24 let) neměl herecké profesionální ambice vůbec. Studoval jsem VŠE, obor Podniková ekonomika a management podniku, a chystal se na svou kravatovou kariéru. Přes svoji tetu Kateřinu jsem přičichl k natáčení jako komparsista, a potom jsem potkal jednu dívku, jak to tak bývá. Chtěla být herečka a přitáhla mě do kursů herectví. Když to hodně prostříhám, dostal jsem se na DAMU na alternativní herectví, na VŠE odevzdal index a dozadu už se neohlížel.

Jak je těžké se v Česku jako umělec prosadit?

To je stejné jako v každé profesi, kdo chce být dobrý, musí být dobrý (smích). Ať je to zubař nebo učitel. U mě to šlo tak nějak postupně. Napřed komparsy, občas nějaká reklama, pak DAMU, okořeníš špetkou divadla, přidáš Na stojáka a máš uvařeno.

Jak ses dostal k pořadu Na stojáka? Upozornil tě na to někdo nebo to byla spíše tvoje iniciativa?

Mně o tom řekl kamarád Jimmy, že bychom se na to mohli jít podívat. Tak jsme šli a některé ty výstupy byly tak hrozné, že jsem si řekl, že bych to snad zvládl taky. Pak jsem na DAMU uviděl inzerát o konkursu Na stojáka a bylo to.

daniel-cech 2

Když jsi začínal provádět stand-upy? Měl jsi hodně trému? Nebo jsi s tím nikdy neměl problémy?

Ze začátku ano, asi jako každý. Snažil jsem se jí vždycky přetransformovat ve svůj prospěch. Časem odešla sama a po 15 letech vystupování už trému fakt nemám.

Jak si zapamatuješ všechny svoje repliky? Máš nějaké speciální cvičící techniky, kterými zdokonaluješ své výstupy?

Já mám na tohle celkem štěstí, že mi paměť na texty slouží, takže se to učím celkem dobře.

Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že byste se svými kolegy z Na stojáka stvořili celovečerní filmovou komedii?

Jasně že ano. Ale myslím, že na to ještě není doba. Plus to chce pecku nápad, aby to nebylo jenom o tom, jak se bavíme v šatně před vystoupením. I když to by možná na film stačilo (smích).

Jaký máš vztah k moderování? Máš to rád? Nebo spíš to děláš, když není do čeho píchnout?

Mě to baví ze všech věcí asi nejvíc. Pokaždé máš jinou akci, jiné lidi, program, místo. Dělám i v angličtině. To tomu dává zase další rozměr. Když tam jedeš, nikdy nevíš, jak to bude vypadat a jak to celé dopadne.

daniel-cech 3

Jaký máš názor na podporu filmové tvorby u nás? Co si myslíš o tom, že většině nynější české filmové tvorbě se kritiky jen smějí?

Možná se smějí právem. Já zcela nepatrioticky na české filmy vůbec nechodím. Přijde mi to všechno na jedno brdo a pořád s těmi stejnými herci. Vždycky, když se má točit „nový český film“, tak se smějeme, že to bude zase z období komunismu. Poslední dobrý film, co jsem viděl, byla Nuda v Brně. Od té doby nic, kromě dokumentu o Petru Koukalovi.

Co rád děláš ve svém volném čase? Jakou muziku rád posloucháš? Cestuješ? Pokud ano, kde jsi všude byl?

Já jsem blázen do filmů. Domácí kino a jeho tuňákování je můj největší koníček. Poslouchám hip hop a těším se na novou desku od Resta. Cestuju celkem nerad, což je vzhledem k tomu, že pořád někde cestuju, s podivem. Další koníček je freediving. Loni jsem byl na kursu v Chorvatsku, letos jedu do Egypta, pak nás s Karlem Hynkem a Lukášem Pavláskem čeká Amerika – jedeme do Chicaga hrát Na stojáka pro krajany. Možná si to dáme i do Austrálie, a když tam letos ještě spadne nějaká lyžovačka, tak už budu asi úplně přecestován. Jinak jsem žil deset let v Holandsku, byl jsem párkrát hrát divadlo v Kanadě a číšničit v Americe, žádná exotika.

Chtěl bys na závěr vzkázat něco tvým fanouškům?

Chtěl bych poslat bigap Ty Nikdy, smólap Endruovi, že lúpří, Nastymu za přemejšling, Karlovi za to, že je taková opice a fanouškům vzkázat třepity fokity big-kňikit! Můžeš mě čekovat na webovkách WWW.DANIELCECH.CZ (kde se nic neděje) nebo na fejsu (kde jsem taky dobře zatáhnul).

Ještě jednou díky moc za rozhovor, hodně úspěchů do budoucna a měj se fajn.

daniel-cech 4

Zdroj foto: Česká televize


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Je skvělé, že si školy uvědomují práci svých studentů, kteří se podílejí na kulturním rozvoji města. Rozhovor s Markem Barošem, dramaturgem M-klubu o festivalu Majáles 2016.

baros200Začátkem května, přesně v sobotu 7., se v areálu zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí uskuteční pátý ročník studentského festivalu Majáles 2016. Po zkušební vnitřní verzi z loňského roku se tentokrát opět dostane ven. Přibudou nové scény a poprvé se na...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Žáček a Born – tandem, ktorý nám závidia nielen v Čechách, alebo o Adolfovi Bornovi s Jiřim Žáčekom

zacek perexIch knihy stoja za to, aby boli v našej knihovničke. Upútajú prostým a krásnym literárnym obsahom a rovnako skvelou ilustráciou, ktorými nás očaria už od prvej stránky. Pre deti páčivé a nadčasové pre dospelých. Obsahovo vždy reflektujú prejav a k...


Literatura

Mějte i vy bezodpadovou domácnost

moje zero waste 200V nakladatelství Esence začali poslední dobou vydávat knihy malého formátu plné zajímavých a poučných informací. Jednou z nich je Moje zero-waste kuchyně obsahující jednoduchý návod, jak neplýtvat jídlem.

...

Divadlo

Zvrácený a tragický osud průmyslnické rodiny v nacistickém Německu

soumrak bohu perexDivadlo J. K. Tyla v Plzni ztvárnilo ve svém zpracování dramatu Soumrak bohů příběh bohaté německé průmyslnické rodiny Essenbeckových, která v předválečném období kvůli obchodováním s nacisty postupně sklouzává do čím dál většího m...

Film

Průvodce nekonečným seriálem

ulice pruvodce serialem 200Na televizních obrazovkách se s ním setkáváme večer co večer po dobu 8 let. A o čem že je řeč? Přeci o seriálu Ulice, který odstartoval své vysílání 5. září 2005 a nadále se těší divácké přízni.