Kultura21.cz

V tomto roku si kultúrna verejnosť v Čechách pripomína nedožité deväťdesiate narodeniny výtvarníka, ilustrátora a karikaturistu Jiřího Wintera Nepraktu. Známy karikaturista bol vedúcou výtvarnou osobnosťou, dnes už kultového českého humoristického týždenníka Dikobraz, známeho dobre aj na Slovensku, a už od roku 1948 (vznikol v r. 1945) až do jeho zániku (1992) formoval jeho výtvarnú tvár. Prvým šéfredaktorom tohto časopisu bol známy výtvarník a adoptívny otec populárneho Ferda a mravenca Ondřej Sekora. Znamým výtvarným redaktorom časopisu bol akad. maliar Dušan Motyčka (so slovenskými koreňmi) a neskôr po jeho smrti, až do zániku časopisu, post výtvarného redaktora zastával známy a výtvarník a kariportrétista Jiří Daniel, rodák z J. Hradce.. Do Dikobrazu nastúpil najprv ako grafik, neskôr už bol zodpovedný aj za grafickú úpravu, aby pred jeho zánikom pôsobil už aj ako zástupca šéfredaktora. A práve on rád sa podelil so mnou o svoje spomienky na veľkého a s obdivom a s úctou vzhliadaného Majstra Nepraktu. Ich dlhoveké priateľstvo sa natiahlo na viac ako štyri desaťročia.

Kde ste sa stretli po prvýkrát s Majstrom Nepraktom?

Jeho kresby jsem jako kluk velmi dobře znal a obdivoval právě z týdeníku Dikobrazu už z padesátých let.

A kedy a kde ste sa sním aj osobne zoznámili?
Znal jsem ho od roku 1967. Potkal jsem se s ním v redakci Dikobrazu, u Dušana Motyčky, mého předchůdce kterému jsme jako externisté nosili své kresby. Víc s Mistrem Nepraktou jsem se měl možnost se poznat za mého působení v týdeníku Dikobraz.

Do Dikobrazu ste sa neskôr dostali, ak sa nemýlim zo Studenstkých listov?

Když nám nadřízené orgány v roce 1970 zavřely Studenské noviny, kde jsem byl jako výtvarný redaktor nastoupil jsem v roce 1971 do Dikobrazu jako grafik a někdy kolem roku 1975 už jsem byl zodpovědný za grafickou úpravu, a posléze jako výtvarný redaktor a před zánikem Dikobrazu po listopadu jako zástupce šéfredaktora.

Aké boli vaše prvé osobné kontakty?

Výborné.

Ako by ste ho charakterizovali ako výtvarníka?

Mistr Neprakta byla pro mne největší osobnost kresleného humoru s jakou jsem se měl možnost za zhruba 25 let působení v Dikobrazu setkat. Připomínal mi svoji robustní linkou a grafickým zjednodušením Josefa Ladu, kterého jsem měl také rád.

Zažili ste s ním aj nejakú veselú príhodu?

Bylo jich i víc... Byl jsem přítomen sporu, kdy Mistr se zrovna podivoval, že Dušanovi Motyčkovi odevzdal k tisku kresbu s úplně obnaženou slečnou a v časopise byla otištěna s kalhotkami a podprsenkou. Tenkrát se nahotinky nemohly, elektronická retuš neexistovala, tak mu jednoduše Motyčka na té divě přikreslil kalhotky i tu podprsenku a tvrdil, že takhle mu to Mistr do redakce přinesl. Motyčka tak přesvědčivě argumentoval ve svůj prospěch, že mu to tenkrát Jiří snad uvěřil. Obdivoval jsem tenkrát Jiřího slušnost a klid v tom sporu. A tak jsem se tam s ním seznámil. Takový on byl, neskutečně slušný, laskavý a přátelský. Stará dobrá škola - džentlmen se zakódovaným smyslem pro povinnost. A jednou se mne taky ptal, kde by sehnal nějaké staré dřevěné židle, prý tak asi deset. Měl obrovského psa plemeno Mastiva a ten je prý chroupe jako kosti od kuřat.

Čím si vás Majster najviac získal?

Byl chodící encyklopedie. Obdivoval jsem ho jak kreslil témata z různých etap historie. Architekturu, kostýmy, prostředí, to přesně znal a přenášel bravurně na papír z hlavy, žádnou předlohu k tomu nepotřeboval. Taková témata měl také nejraději. A pokud tam později mohl zakomponovat nějakou obnaženou slečnu, nebo dámu, tak si dal obvzlášť záležet. Byl u nás vlastně průkopníkem slušného erotického humoru.

A ako človek ?

Potěšil mně svým vztahem k Dikobrazu. Je to snad jedinný kreslíř, který se k Dikobrazu hrdě hlásí a ne jako ostatní, kteří tam léta publikovali a dneska ho pomlouvají, aniž by si uvédomili, že tím znevažují i svoji tvorbu.

Stretávali ste sa s Majstrom aj osobne a súkromne mimo spolupráce s Dikobrazom?

Rád jsem ho občas navštěvoval v jeho Střešovické vile, kde mi ukazoval úžasné u nás nedostupné encyklopedie s těmito tématy, jak ze starého Egypta, Řecka, z baroka, rokoka z Francie, biedermayerovské Vídně, z Indie nebo z cisařství Japonska a hlavně s jeho zasvědcenými a neodolatelnými vtipnými komentáři a stále dolévanou slivovičkou. Znal jsem ho dost dobře, když, jezdívali jsme spolu na různé vernisáže, besedy po celé republice, já jsem řídil a celou cestu jsme si povídali o všem možném. Pochopitelně i o politice. Probírali jsme i možný podpis pod peticí Několik vět. On mi řekl: když budete o někom vědět, že ty podpisy organizuje, tak ho pošlete za mnou, a podepíšu to, já ale nikoho bohužel takového neznám.

Neprakta bol známy gurmán, o vás je tiež známe, že si rád pochutnáte na dobrom jedle - napríklad „číne“. Však?

Mistr byl také velký znalec a milovník dobrého jídla. Často jsme svého času chodili do tenkrát jedinné čínské restaurace v Praze, kde nás zasvěcoval do asijské gastronomie, o které neměl takové znalosti ani místní šéfkuchař.

Autor: Pavel Hanák

Aká s ním potom bola spolupráca, keď ste už boli výtvarným redaktorom Dikobrazu?

Opět výborná...Pravidelně jsme se setkávali v redakci dvakrát týdně. Vždycky mne pobavil.

Aké je podľa Vás jeho miesto v českej karikatúre? Ktoré jeho výtvarné obdobie považujete za najvydarenejšie?

Ve svém výtvarném vyjádření byl srozumitelný, jasně čitelný, výrazně se lišil od ostatních, jeho styl byl přirozený, příjemný, velmi lidský a český jak on sám. Byl to takový i pohádkář, rád kreslil témata, kdy byly princezny, skřítkové, trpaslíci, upíři, duchové, čerti a čarodějnice. Rozdával radost a smích několika generacím. Proto ho měli rádi jak dospělí, tak i děti. Nikdy jsem se nesetkal s názorem, že by jeho tvorbu někdo přijal negativně. Při vzpomínce na Jiřího nemůžu, pochopitelně, nevzpomenout na jeho partnera a přítele a také velkou osobnost humoru, Mílu Švandrlíka.

Čím si získal podľa Vás takú obľubu u nielen u čitateľov Dikobrazu ale aj u všetkých priaz nivcov kresleného humoru?

Rozdával radost a smích několika generacím. Proto ho měli rádi jak dospělí, tak i děti. Nikdy jsem se nesetkal s názorem, že by jeho tvorbu někdo přijal negativně. Zanechal za sebou obdivuhodné množství kreseb.

Autor: Jozef Jurko SR

A u kolegov?

Byl neskutečně slušný, laskavý a přátelský. Stará dobrá škola - džentlmen se zakódovaným smyslem pro povinnost.

Poznali ste osobne aj prvého libretistu Nepraktu - Bedřicha Kopecného?

S Bedřichem Kopecným jsem se setkal několikrát, ale jenom v hospodě a to on si nemohl pamatovat... Jinak prvorepublikový důstojník, intelektuálský bohém, vězeň v padesátých letech v uranových dolech za protistátní řeči. Předčasně propuštěn po těžkém úrazu hlavy. Do konce života se proto potýkal s vleklými zdravotními problémy. Stejně jako Míla Švandrlík, (který v té době dělal vychovatele Korejským dětem) Jiřímu své náměty i neuměle předkresloval. Občas mu je v Mladém světě otiskl Mirek Liďák-Haďák. Nebyly to nezajímavé kresbičky.

autor: Lubomír Vaněk

A ešte niečo zaujímavé o Nepraktovi nám neprezradíte?

Kousek od redakce byl dřív antikvariát, kde se prodávaly grafiky a kresby a on se tam na ty svoje ukradené občas chodil dívat za kolik se prodávají. Pokud vím, tak se po tom kdo je tam dal nikdy nepídil. Vždycky říkal, že je to důkaz, že jeho kresby mají lidé rádi, když se kradou...

Nepraktu ste aj portrétovali. Podobne ako aj ostatných spolupracovníkov karikaturistov a literátov Dikobrazu. V Košiciach ho predstavujete netradične na preklepovom papieri. Prečo práve preklepkávací papier?

Jo... Průklepák? Zajímavý dotaz, prozaická odpověď. Když jsem ješte jako nemajetný student začínal kreslit podoby, tak stál balík 500 kusu průhledného papíru asi 20 Kčs. Při velkém odpadu nepovedených kreseb to bylo tehdy nelacinější řešení. Pod papírem na který jsem kreslil jse měl jako podložku asi tak 30 dalších průklepáků. Kreslil jsem tím pádem na měké podložce měkou tuhou 6B a linka nebyla tak tupá, měla širší škálu intezity. Daly se lépe vyjádřit měkkčí části obličeje od tvrdších. Kresba je pak i plastičtější. Také žádný papír pro kresbu s tužkou nemá tak příjemnou strukturu jako právě průklepový papír. V tisku ji někdy převedly do technologie "pérovky" a kresba pak tyhle atributy ztratila.

CV: Jiří Winter - Neprakta se narodil v roce 1924 v Prahe - Holešoviciach. Vyštudoval reálne gymnázium, Štátní grafickú školu a po skončení 2. svetovej vojny študoval aj prírodné vedy. Pôvodne sa chcel venovať prírodovede a vydáva so svojími ilustráciami Atlas psov a včiel. Rýchlo však zistí, že sa iba tým neuživí a už vôbec nezarobí aj peniaze na svoju veľkú zberateľskú záľubu orientálnych, antropologických a kultových predmetov z celého sveta. Stáva sa z neho karikaturista a neskôr vytvára postupne známe pražské tandemy s libretistami námetov jeho kresieb - Jaroslavom Kopecným -zberateľom orientálneho umenia), Miroslavom Švandrlíkom - spisovateľom a Emilom Schneiderom - novinárom. Výtvarná legenda - vyše šesť desaťročí nám pomáhal so svojim kresleným humorom žiť a prekonávať dobu, ktorej sme boli živými svedkami...

Autor: Machmud Ešonkulov Uzbekistán

Ikona českej karikatúry kreslil humor 63 sezón – už od roku 1948. V roku 2001, keď mal na svojom konte 35 tisíc úsmevných obrázkov, sa mu dostalo veľkej pocty zaradením do slávnej Guinnessovej knihy rekordov za najviac nakreslených vtipov. Dnes kresby Jiřího Wintera patria do zlatého fondu českého výtvarného umenia. Viacgeneračný a mnohorozmerný, plodný a dominantný, múdry a rozhľadený autor výtvarného humoru, knižný a časopisecký ilustrátor, tiež výborný rozprávač bol tým pevným mostom, ktorý prirodzene spájal generácie milovníkov úsmevnej výtvarnej skratky. Vyše polstoročia rozdával úsmev a radosť všetkým priaznivcom kresleného humoru – od Sobraniec po Holíč a od Hodonína až po Aš. Veľmi skoro dosiahol to, po čom sníva každý výtvarník – jeho kresby poznali všetci aj bez podpisu. Osudovým časopisom sa mu stal známy, dnes už kultový český humoristicko-satirický týždenník Dikobraz, kde bol spolu s Renčínom jeho najobľúbenejším kresliarom, a s ktorým spolupracoval vyše 40 rokov. Aj napriek tomu, že už od roku 2011 kreslí vo výtvarnom nebi má stále svojich priaznivcov a oslovuje svojim dielom aj nové generácie.

Jiří Winter Neprakta 80 letý, foto z července 2004