Kultura21.cz

V krátkosti k Oscarům. V krátkosti proto, že není třeba obšírně psát o oceněních, jelikož bych se opakovala. Američtí akademici totiž "pouze" potvrdili výsledky Bafty, jen s jedním obrovským rozdílem, zato tím nejprestižnějším. Nejlepším (anglicky mluveným) filmem roku se totiž stal Birdman. Připomínám, že ve Velké Británii triumfovalo Chlapectví. No a tímto konstatováním jsem se dostala hned na závěr ceremoniálu. 

Takže šup, zpátky na začátek - na červený koberec, kropený deštěm jako loni. Defilé hvězd trvalo celou hodinu a půl (doufejme, že jednou v budoucnu nebude delší než samotné předávání). Hlemýždí rychlostí posunující se protagonisté byli samozřejmě všichni zářivě dokonalí. Dámy sice letos vsadily na jednoduchý splývavý střih, ale tato okolnost nikterak neubrala na bombastičnosti jejich modelů. A kdo zaujal nejvíc mě? 

Z dvojic rozhodně manželská a napůl moderátorská, Neil Patrick Harris s jeho životním partnerem a pak také rodinná, matka Melanie Griffith s dcerou Dakotou Johnson (aktuálně se obnažující v "50 odstínech šedi"). Obě nádherné, jen té Melanii to zabere, s ohledem na věk, asi 10x více času. Co se elegance týče, tak zabodovaly Cate Blanchett v černých a Anna Kendrick v červených šatech. K druhé barvě se váže pověrčivost, že pokud má herečka na sobě červené šaty, tak Oscara nevyhraje (Anna ovšem nic neriskovala, protože nebyla nominovaná).

 Ve vyzývavosti nenašla konkurenci Jennifer Lopez, která opět neopomněla ukázat své horní vnady, zadek se tentokrát dal jen tušit pod rozměrnou "krinolínou". Pozornost upoutala i kontroverzní zpěvačka Lady Gaga, svou nákladnou širokou bělostnou róbu totiž "vylepšila" červenými rukavicemi. Vypadala s nimi, jako kdyby zrovna opustila WC, které důkladně vydrhla. Nicméně je nutno uznat, že kromě svých výstřelků vládne tato mladá diva i úžasným a tvárným hlasem, což v průběhu večera dokázala. Zapěla slavné melodie z muzikálu "Za zvuků hudby". Muzikálu, který slaví 50 let od svého vzniku. 

Program, Američany promyšlený do puntíku, jí proto určil setkat se na pódiu s filmovou guvernantkou Julií Andrews, která poté předávala cenu za hudbu. Byla to jedna z emotivních chvilek, kterou si obecenstvo dokáže náležitě užít ovacemi vestoje a teatrálním dojetím. Tento scénář se během večera několikrát zopakoval. Píseň Glory Johna Legenda na počest černošských bojovníků za svobodu a rovnoprávnost měla takový účinek, že v hledišti ukáply i nějaké ty slzičky. Z úst oceněných zazněl, mimo jiné, i apel na obnovení funkčnosti mezilidských vztahů ("volejte svým blízkým, mluvte s nimi"). Dojemnou řeč na téma Alzheimera přednesla při děkovačce Julianne Moore a Eddie Redmayne "věnoval" Oscara všem handicapovaným. Filmový Hawking upoutal nejen procítěným proslovem. Pozornost na sebe strhl ještě dřív, než došel k mikrofonu. Jeho radost byla bezkonkurenčně největší a nefalšovaně "evropsky" přímá a bezprostřední (a nebo je tak dobrý herec:)). Představovala živou vodu v moři amerického patosu, povrchnosti a přehrávání. Mně osobně je ale i to hrané veselí bližší než české upřímné zašklíbení se. 

Teď, když už jsem na konci psaní, jsem si uvědomila dvě věci. Za prvé, že má zpráva není krátká (asi o věcech, které mě baví, psát stručně neumím). Za druhé, že jsem nikterak nepřiblížila průvodce večera Neila Patricka Harrise (hrál zavražděného amanta ve Zmizelé). Snažil se a úvodní scénická píseň se mu za asistence "Popelky" Anny Kendrick a Jacka Blacka hodně povedla. Nejlepší komickou vložkou pak bylo (po vzoru Birdmana) přeběhnutí pódia jen ve slipech. Můj soukromý top ten moderátorů ovšem i nadále vede Hugh Jackman, který v roce 2009 ceremoniál pojal jako jeden velký muzikál.

Zdroj foto: internet