„Psaní a vymýšlení příběhů mě strašně baví,“ říká ilustrátor Vhrsti

S ilustrátorem tajemného jména Vhrsti jsem se setkala poprvé jako redaktorka nového zpracování příběhů Boříka a jeho kamarádů od Vojtěcha Steklače. Společně jsme besedovali v roce 2010 na veletrhu v Liberci. Vhrsti kreslí komiksy, ilustruje knihy, píše scénáře ke komiksům a knihy. Je prostě všestranným umělcem s velmi ujasněnými názory. Čím nás letos překvapí? I na to jsem se zeptala v rozhovoru.

Komiks u nás rozkvetl a kvete, nemyslíte? Jak jste se s ním potkal a kdy?

Použila jste až příliš optimistickou formulaci, ale je fakt, že v českém komiksu pulsuje určitě víc života než třeba před deseti lety. To však pořád ještě neznamená tak masovou oblibu, aby se tím byť jen pár nejúspěšnějších tvůrců uživilo. Sám jsem se do tohoto média zamiloval poměrně pozdě (v dětství mě to nějak míjelo) – v porevolučním boomu, kdy u nás začaly vycházet do té doby zakázané či pololegální komiksové počiny v mnohatisícových nákladech. Pochopitelně šlo hlavně o Káju Saudka.

Prozradíte nám své vzory?

Tvůrců, u kterých lze nacházet inspiraci, je obrovská spousta. Nevyjmenuji vám ty největší, ale aspoň několik z těch, kteří mě nejvíc baví v poslední době: Serge Bloch, Steven Kraan, Mawil...

Od komiksu je blízko k animaci – nebo je to jen má naivní představa?

Naivní představa to určitě není, komiks a film mají mnoho společného. Na druhou stranu to neznamená, že by dobrý komiksář byl automaticky i šikovným animátorem a naopak. Ale necítím se být příliš kompetentní tady o tom rozumovat, protože animaci jsem se nikdy nevěnoval. Až v posledních letech nesměle nakukuji pod pokličku tvůrců animovaných filmů. Česká televize si mě před časem vybrala jako výtvarníka jednoho z připravovaných večerníčků. Takže mám možnost objevovat pro mě dosud takřka nepoznaný svět, ale i pracovat zase trochu jiným způsobem, ve velkém týmu, pod něčím vedením, učit se nové věci, makat na sobě, zlepšovat se...

Kreslíte radši podle vlastního scénáře či je pro vás příjemnější ztvárnit text, scénář jiného autora?

Víc mi vyhovuje práce s vlastním scénářem asi hlavně proto, že mě psaní a vymýšlení příběhů strašně baví, ale i proto, že s cizím scénářem už se většinou necítím úplně svobodný. Ale neznamená to, že bych spolupráce se scenáristou nebyl schopen. V poslední době mě velmi naplňuje psaní scénářů na něčí námět, protože pak člověk pracuje s tématy, ke kterým by se jinak třeba nedostal. Když musíte nastudovat různé historické souvislosti či reálie, s nimiž jste se dosud nesetkal, tak vás ta práce obohacuje nesrovnatelně víc než jen tím, že vás to baví. To je třeba případ mého seriálu Hurvínkovy příhody z knížky Ještě jsme ve válce, o životě boskovického skauta Leopolda Färbera, který svým neokázalým a přitom statečným způsobem bojoval proti nacistům i komunistům.

Co vám kdy dalo nejvíc zabrat, nad kterým dílem jste se skutečně zapotil?

Práce, k níž se dostávám v posledních letech, je opravdu zajímavá. Vůbec to není tak, jak bych býval předpokládal, že si prostě budu kreslit komiksy a ilustrovat knížky a ono to tak nějak klidně poplyne. S každou další zakázkou se posouvám někam dál a učím se něco nového. Už jsem se zmiňoval o Večerníčku, kromě toho pracuji na učebnicích češtiny pro první třídu, pořád řeším náročnější úkoly. Takže se vlastně potím neustále ;-)

Pojďme ke knihám – když dostanete nabídku od nakladatele, přijímáte ji hned nebo zvažujete, zda do ilustrací jít či nikoli?

Nevzpomínám si, že bych někdy dostal zakázku, kterou bych musel odmítnout z jiných než časových důvodů. Nejspíš je to tím, že můj rukopis je celkem výrazný a známý a zadavatelé tak vědí, proč se v tom konkrétním případě rozhodli oslovit právě mě. A někdy mi to přijde až líto. Moc mě baví se svými „naivními“ kresbičkami občas vstupovat do vod, ve kterých by to čtenáři nečekali. Ale zaškatulkovaného mě mají hlavně jako tvůrce pro děti.

Stal jste se ilustrátorem série Kompletní Boříkovy příhody, která má ambice představit čtenářům Boříka a jeho kamarády v šestnácti svazcích. Nebál jste se srovnávání s Adolfem Bornem, který ilustroval předchozí vydání?

Nebál. Připadá mi skvělé, že můžu kluky, kterým dal pan Born podobu na několik desetiletí, kreslit nově a po svém. S tím, že některým lidem zkrátka nepadnete do noty, musíte počítat, ať už jde o srovnání s legendárním ilustrátorem nebo jejich vlastní představou. To je přirozené.

Kolik svazků této série je už na světě? Ke kterému z dílů bylo pro vás vytvoření ilustrací nejzapeklitější?

Myslím, že jich zatím vyšlo pět. Nakladatelství prostřídává reedice známých titulů s úplně novými příběhy, které pan Steklač stále neúnavně tvoří. Nejtěžší a zároveň nejzajímavější byl určitě ten první, když jsem si vymýšlel, jak budou kluci vypadat, co jim obleču na sebe, jak jim učešu vlasy. Roláky a kravaty od pana Borna jsem jim z šatníku musel vyhodit bez milosti ;-)

Píšete pohádky a příběhy, které sám ilustrujete. Umíte si představit, že by váš text ilustroval jiný výtvarník?

Ano. Můj text ilustrovaný jiným výtvarníkem je něco, co jsem za těch několik let v branži ještě neviděl. A viděl bych rád.

V loňském roce jste se přestěhoval z města do brdských lesů. Co změna přinesla?

V mé práci nejspíš celkem nic, můžu kreslit kdekoliv, kde mám tužku, papír, židli a stůl. Ale vycházka do přírody je pro mě nejen úžasná relaxace, ale i silný zdroj inspirace. Příběhy mi tam naskakují úplně samy.

Prozraďte nám, jak výtvarník tvoří nový domov – navrhoval jste interiéry sám, dal šanci bytovým architektům nebo vše řídila vaše paní?

Většinou jsem si vymýšlel sám a s manželkou pak konzultoval a debatoval. Hodně to souvisí s prostorovou představivostí a představivostí vůbec, kterou mám asi díky svému povolání docela vycvičenou. Ale nepředstavujte si nějaké divoké vizuální kreace. Oba máme rádi jednoduchý, účelný styl. Žádné extravagantnosti.

Které dílo se pojí s označením – první obrázek v novém domě?

To už si teď po těch pár měsících těžko vzpomenu. Dost možná šlo o nějaké pozadí k Večerníčku. Člověk se s tím hodiny kreslí, a pak se to ve filmu mihne na pár vteřin. To už tak je.

Čím nás překvapíte v letošním roce?

Nejde o to, čím překvapím vás. Otázkou je, čím překvapím sebe. Jelikož si pracovní projekty neplánuji s nijak velkým předstihem, jsem opravdu zvědavý, co zajímavého mě letos čeká.

Děkuji za rohovor, Jana Semelková.

Foto: archiv Jany Semelkové, ilustrace vhrsti.cz.