V rámci Open Air Arena, tj. 6. září 2012, kdy se v Praze konala Betlémská kulturní noc, jsem objevila v těsné blízkosti Betlémského náměstí novou galerii v Domě pánů z Kunštátu. Konala se zde, v nově rekonstruovaných prostorách románských sklepů, vernisáž výstavy neobvyklých soch Josefíny Duškové, nazvaná jednoduše ´Křehkosti´.
Proč Křehkosti?
Autorka se opakovaně zaměřuje na téma zrození. Setkáme se s ním v její diplomové práci, dále prostřednictvím skořápek, pelíšků a hnízd z let 2005-06, nebo ještě dříve ve figurálně laděných reliéfech, kde je často embryo ústředním motivem.
Již svým zjevem křehká sochařka Josefína Dušková výstavou ´Křehkosti´ prezentuje své práce z posledních několika let. A vidíme, že fantazie má stále dost a dost. A název ´Křehkostiˇ? Jak vznikají? Autorka se zaměřila na umělecké ztvárnění procesu, kdy se jednotlivé předměty stávají křehkými v důsledku působeni vnějších vlivů nebo jsou křehkostmi již od samého počátku. V jejích organických sochách můžeme pozorovat prolínání se obou těchto jevů – a to je rozsypávání, kdy se, jak už značí samotné názvy těchto soch, jedná o proces určitého koloběhu začátků a konců, věčných návratů a neustále se opakujících procesů, které nakonec přece jen pomíjejí a zaniknou.
Jako další téma si sochařka zvolila ´Otisky´ a zachycuje tak ve svém díle něco, co zůstává poté, co vzniklo. Takovými předměty jsou otisky prázdných schránek korýšů a drobných živočichů, určitých živých vrstev, které se díky tomuto procesu stávají uchopením toho, co zde vzniklo, ale už tam není a právě otisk je důkazem existence vzniku této bytosti (viz známé otisky trilobitů z Barrandova).
Procházíme-li se decentně osvětlenými sklepy galerie a přitom se kodrcáme po historické dlažbě, vidíme rozestavěné schránky i hnízda, které ukrývají něco, co tam vlastně není, ale je to vlastně velice důležité to ´Nic´, neboť v tom co vlastně není, spočívá ta samotná užitečnost té dané věci.
Plast, molitan, pigment, vosk, sádra, vata, led
Autorka pracuje s různorodými materiály jako např. v díle Z hlubin, které považuji za nejkřehčí – jedná se vlastně jen o drobné slupičky plastové hmoty, které značí mihotavé záblesky paměti, pozůstatky pocitů, které se nám v mysli objevuji každému z nás a vlastně již ani nevíme, jestli jsou dobré či zlé.
Výběrem, kombinováním a zacházením s netrvanlivými (organickými) materiály (pigment, vosk, led, molitan, sádra, vata) poukazuje Dušková na křehkost živého, pomíjivost, úděl konečného. Podobně působí i destruktivní zacházení s křehkými materiály, které se v její tvorbě také objevuje. Stejně jako růst a zrození je tak v její práci obsaženo zanikání a pomíjivost. Konečnost ve svém nekonečném opakování.
Nažloutlý molitan využila ve svých pracích, vystavených nahoře přímo v kavárně, nazvaných ´Těla´, která jsou vlastně původně také otisky. Jsou to otisky prvních stadií zrození, embryonálních stadií. Připomínají nám hebké záhyby kůže a jak sama autorka říká, počátek – tedy nejkoncentrovanější bod vzniku, od kterého se vše valí, rozsýpá, až úplně zanikne.
Ze života Josefíny Duškové
Její jméno nám připomíná sice dobu Mozartova pobytu v Praze, ale Josefina Dušková je současná umělkyně. Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru prof. J. Hendrycha. V absolventské práci se zabývala odkrýváním organických prostorů, hledáním hodnot a tajů prázdného prostoru, který nese otisk živého. Otiskem a jeho energií.
Poprvé se veřejnosti představila na výstavě Výběr z českého sochařství 1995-2005 ve Veletržním paláci v Praze r. 2005. Rozsáhlejší soubor prací prezentovala, na témže místě, na výstavě Diplomanti AVU 2008.
Má za sebou několik samostatných výstav (Pardubice, Těchobuz, Praha a Česká Lípa). V roce 2004 získala cenu Nadace Český fond umění, v roce 2010 cenu města Benešova pro mladé výtvarníky do 35 let. Od roku 2008 vystavuje se spolkem Umělecká Beseda. Je zastoupena v Národní galerii v Praze.
Románský dům pánů z Kunštátu a Poděbrad
Budova byla po rozsáhlé dlouhodobé rekonstrukci opět otevřena. Palác, který byl součástí dvorce, ve kterém žil ve své době český král Jiří z Poděbrad, patří mezi nejlépe zachované románské domy v Praze. Objekt je datován do doby po roce 1200. Zcela se vymyká jednoduchým půdorysům jiných, doposud známých románských domů a podobný po architektonické stránce se nachází pouze na Pražském hradě. Celý objekt je poněkud skryt za branou a lemován zdí vedoucí až do Liliové ulice, působí jako naprostá oáza v centru města. V suterénních prostorách nalezneme téměř neporušené původní přízemí románského paláce. Doslova nás ohromí svou tříprostorovou síňovou dispozicí, uspořádanou na střední obdélníkový sál, zaklenutý šesti poli křížových kleneb na dva silné střední sloupy s patkami a hlavicemi s prstencem a na dvě postranní prostory sklenuté čtyřmi poli křížové klenby na mohutné pilíře. V rozích nalezneme zbytky krbových zařízení, což je další unikát, je jich jen pár na světě.
Palác byl součástí dvorce obývaného na počátku 15. století (tj. od roku 1406 do 1433) Bočkem z Kunštátu z významného moravského rodu, a poté dům zdědil jeho synovec Jiří z Poděbrad. Ten zde bydlel v době, kdy zastával funkci zemského správce (1453 – 1458), a tento palác byl jeho hlavním pražským sídlem až do zvolení za českého krále. Zřejmě právě odtud, 2. března 1458, vyšel Jiří z Poděbrad na Staroměstskou radnici a byl sněmem zvolen českým králem.
V současné době se zde, v nově rekonstruovaných podzemních prostorách, nachází nová galerie Kunštát, jež chce prezentovat kvalitní současné umění, umění začínajících umělců a podporovat nové a neobyčejné projekty. Koncept komunikace zaniklého a současného ožívá i v nové kavárně a vinárně U Kunštátů, kde se nadčasově snoubí aktuální italský design s románsko – gotickými prvky. Návštěvníci kavárny mají vstup do románského suterénu zdarma.
U Kunštátů – galerie, kavárna, vinárna
Řetězová 3
Praha 1 – Staré Město
Otevírací doba denně 11.00 – 23.00 hodin
tel: +420 605 435 748
+420 601 353 776
e-mail:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
www.ukunstatu.cz
Foto: Václav Koníček
< Předchozí | Další > |
---|