Kultura21.cz

Na pobřeží Galilejského jezera ve městě Tiberias na severu Izraele se v horkém vzduchu prolínají omračující vůně jídel s takřka hmatatelným sexuálním napětím. Jednoho krásného dne, románová prvotina Šemiho Zarchina, právě vychází v nakladatelství Garamond. Autor v ní nostalgicky, ale zároveň nemilosrdně popisuje rozpálené, vlhké ovzduší dětství a dospívání v rodném městě Tiberias.

Hlavní hrdina knížky Šlomi v sobě objeví kuchařské nadání a spolu s maminkou Ruchamou začnou vařit na zakázku. K tomu se Šlomi v tomto pulsujícím prostředí zamiluje do Elly, zvláštní dívky se sebevražednými sklony. Lákavé jídlo a vášnivé vztahy stojí ve středu rodinné ságy, kde spolu lidé skrze jídlo komunikují, utěšují se, zrazují a zápasí, aby se opět usmířili.

V pozadí se odehrávají velké dějiny malého Státu Izrael od Šestidenní války do 80. let. Kuriózní osobní dramata, která sužují členy rodiny a sousedy, se tak v průběhu desetiletí skládají v okouzlující mozaiku izraelských dějin, kulinářství i života.

Úryvky z knihy:

Pracovali hluboko do noci.
Vardina s Chilikem už usnuli na bambusové pohovce v obýváku, zatímco Ruchama se Šlomim dál kmitali.
Kuřata Ruchama naporcovala a stáhla z kůže. Ukázala Šlomimu, jak tenkým nožíkem naříznout stehna a snadno oddělit maso od kosti. Šlomi naříznul desítky stehen, Ruchama je vykostila a napěchovala náplní z osmažené cibulky, nasekaných oliv a mandlí, petrželky a opečeného rozdrobeného bílého chleba. Bohatě plněná spodní stehna naskládala na plech, zalila je vývarem, a dala je péct. Horní stehna důkladně osmažila a poté uvařila s kdoulemi, které Šlomi nakrájel na kostičky, pošíroval v horké vodě a smíchal s rozinkami, medem a hřebíčkem. Prsa zabalila do tenkých plátků jehněčího tuku a pomazala je pastou, kterou připravila z rozmačkaného česneku, citrónové kůry a sušených lístků máty. Naučila Šlomiho, jak spojit několik kuřecích plátků a udělat z nich roládu plněnou pistáciemi a vajíčky natvrdo. Šlomi umotal přes deset rolád, pevně je svázal vlascem a potíral je olejem a kořením, až měl dlaně červenější než Vardininy umělé růže. Ruchama rolády upekla, z jedné odkrojila dva voňavé plátky a řekla: „Koukej, jaký jsme z kuřete udělali pěkný klobásky.“ Snědli plátky jen tak v ruce a Šlomi řekl: „Nic lepšího jsem v životě nejedl.“
---
Šlomi byl zmatený. Dělalo se mu špatně z myších hovínek, do toho ty výkřiky v polštině, sluneční žár, a hlavně Eliny vtipy a slzy. Už nezvedl hlavu, takže neviděl, jak dole zápolí s mrtvolou, která se sesouvá, klouže a hlavou naráží do parapetu. Jen se po očku podíval na Elu a viděl, jak vytřeštila oči při pohledu na dění dole na dvoře, před domem, na jehož střeše leží, už ne přitisknutí jeden k druhému, a třesou se, on studem, ona hrůzou. Šlomi se zeptal: „Proč jsi ty dveře vlastně zamykala?“ a Ela odpověděla:
„Protože nechci, aby tátu odnesli.“
„Ale vždyť je mrtvý.“
„To vím taky, nejsem blbá.“
„Chceš naštvat svoji mámu?“ zeptal se.
„Ta si ani nevšimla, že tam nejsem,“ odpověděla, „možná budu muset
skočit ze střechy, aby si mě všimla.“
Šlomi řekl: „Neskákej,“ a Ela odpověděla: „Tak dobře.“
---
Šlomi se posadil vedle ní. Společně civěli na krvavé steaky, až Šlomi řekl: „Co kdybys z nich prostě udělala sofrito?“ A Ruchama řekla: „Já umím sofrito z kuřecího, ne z hovězího masa, a navíc potřebuju, aby to bylo moderní, a sofrito je domácí jídlo.“
Zase mlčky civěli. Od dřezu se ozývaly zvuky tekoucí vody, omývající fazolky v cedníku a z obýváku se ozývaly zvuky pravidelného chrápání Vardiny s Chilikem.
Šlomi řekl: „Půlku masa můžeš namlít a udělat karbanátky, když je naplníš něčím překvapivým, jako se plní koblihy marmeládou, bude to moderní.“
„To je skvělý nápad,“ řekla Ruchama, „mohla bych dát dovnitř sušené fíky a karbanátky bych mohla uvařit v omáčce s citrónem, česnekem, řapíkatým celerem, cukrem a kurkumou.“
„Mně to zní dobře a moderně zároveň.“
„Jak ty víš, co je moderní, prosím tě?“
„No jo, to nevím,“ odpověděl a Ruchama se zasmála a řekla: „Zítra pošlu toho pomocníka pro fíky a citróny a uděláme karbanátky, bude se k nim podle mě výborně hodit bílá rýže posypaná spoustou praženého sušeného ovoce, mandlí, rozinek, piniových oříšků, fíků a ořechů.“
Položila mu ruku na hlavu a pohladila ho po vlasech. Ruka jí příjemně voněla česnekem a kořením.
„A co uděláme se zbytkem masa?“ zeptala se. „Jen karbanátky nestačí.“
„I zbytek masa by měl být s citrónem,“ odpověděl po krátké úvaze, „aby měla obě jídla něco společného.“
„Máš pravdu, udělám pečeni s nakládanými citróny, rajčaty a koriandrem, po tom budou lidi šílet.“

O autorovi:

Šimon "Šemi" Zarchin, oceňovaný izraelský romanopisec a filmový režisér a scenárista, se narodil v Tiberias a studoval na Telavivské univerzitě. V Čechách byl promítán například jeho film Dobrý den, pane Šlomi (2003). Jeho první román Jednoho krásného dne se v Izraeli stal bestsellerem. Ve své tvorbě se zabývá problémy současné izraelské společnosti, její často konfliktní diverzity. Realita se u něj stýká s fantazií a vnější obraz člověka s jeho skutečným já. Kromě románu Jednoho krásného dne (Ad šejom echad) je autorem novely Můj bratr Job, 2017 (Ach Sheli Iyov). Jeho nejznámější filmy jsou Aviva My Love (2006), and The World is Funny (2012), za film Aviva Ahuvati získal Cenu za nejlepší scénář na festivalu Shanghai International Film Festival 2007 .

Více informací: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/85270062/jednoho-krasneho-dne/