Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Režisér Dodo Gombár (nar. 1973) je v Brně již dávno znám. V MDB režíroval… a výborně... Žitkovské bohyně (2017), nebo v Mahenově divadle také objevná režie činohry Želary (2017), v Huse na provázku Ticho na zemi (2019), a tak bychom mohli pokračovat. Není proto divu, že tomuto režisérovi dalo Městské divadlo prostor pro jeho další, vlastní autorský projekt, převyprávění slavného díla Johanna Miltona Ztracený ráj. 

V  dramaturgickém počinu divadla vyvstalo hodně otázek: jak interpretovat tyto slavné verše barokní Anglie do dnešního jazyka a do dnešního pohledu na knihu Genesis, tedy knihu Mojžíšovu, nebo chceme-li, knihu židovského Talmudu? Obsah knihy je všeobecně znám a mnohokrát interpretován nejenom v jiných textech, ale i ve výtvarném umění, kde je zdrojem nekonečného množství inspirací. Co nového tedy může přinést další jevištní převyprávění? Nutno říct, že v oblasti samotného obsahu nemůže příběh přinést nic nového, ani vzrušujícího. Jiné to však je v oblasti formy. Režisér Dodo Gombár je výborný divadelník, mistr jevištních metafor, překvapivých obrazů, mizanscén. V tom opravdu nezklamal. Umí vést herce ke stanovenému cíli, dokáže vyvolat napětí konfliktů, umí se citlivě vnořit do osudů protagonistů a dovést situace k humorným tečkám, v dialogu i ve vzájemném  konání postav. Nejednou se divák upřímně a až neuctivě směje, a pak si uvědomí: ale vždyť je to Bible. Starý zákon. Je vhodné se těmto textům a situacím smát? Pokud nejsme bigotní věřící, tak jistě ano. A přitom si musíme uvědomit, že již Miltonovo přebásnění knihy Genesis bylo na indexu církve až do 19. století. Vždyť Bůh dal pět knih Genesis Mojžíšovi ne proto, aby se množily různé výklady, ale aby to byl Zákon.

Dodo Gombár si s tím textem, ještě vtipně glosovaným, těžkou hlavu nedělal. Předvedl na jevišti peklo, se všemi antagonismy, a využil desítky možností, jak pomocí metafor zdůraznit atmosféru stísněného prostředí. Univerzální jednoduchá scéna a kostýmy Evy Jiříkovské mu velmi dobře posloužily v jeho kreativitě.

Nemá zde význam věnovat se jednotlivým hereckým výkonům. Byly prostě bez chyby a celý tým, od hlavních postav až po mužský a ženský chór, tvořil jednolitý celek, sloužící k jednoznačnému výkladu. To režisér Gombár opravdu umí. Stejně se musí pochválit i pohybová spolupráce Jana Ševčíka. Herci MDB jsou v tomto oboru opravdu zdatní a režisér s choreografem si mohli dovolit často komplikované a hodně vypovídající řešení mizanscény. Hudbu obstaral v této inscenaci David Rotter. Navíc Patrik Földeši výborně využil živě hraná kytarová sóla přímo na okraji scény Určité výhrady však mám ke vložení písně I Fought Tha Law, kde se zpívá: (překlad z AN.) "Bojoval jsem se zákonom a zákon vyhrál. Potřeboval jsem peníze, protože jsem neměl žádné." Tato, byť zajímavá píseň, dle mého názoru, byla v inscenaci nadbytečná a poněkud zdržovala dobře plynoucí děj.

Ve druhé části, po přestávce, se objevilo více zvláštností. Na jedné straně geniální nápad, jak „utrhnout jablko poznání“. Eva vařila docela civilně asi ovocný džem, ale jeho ochutnání jí bylo zapovězeno. Až ďábel, v převlečení za hada, ji přesvědčil, aby své kuchařské dílo ochutnala a Eva poté přinutila Adama, aby tu dobrotu ochutnal také. Vtipné, výborně vypovídající, bylo to prostě pravé divadlo imaginace.

V závěru inscenace (byl to závěr, když trval posledních třicet minut?) se režisérovi dílo bohužel rozpadlo. Předlouhý monolog archanděla Rafaela na místě, kde je už vše jasné a každý ví a zná , jaký je dopad oné zvídavosti Adama a Evy na lidstvo, nepřinesl divákům nic nového a ani nemohl. Tak proč tolik zbytečných slov? Tady se měl Dodo Gombár držet Miltona. Jeho rozsáhlé dílo končí v šesti řádcích takto: (překlad J. J. David, nakladatelství J.Otto, 1911)

"Meč boží svižný v čele povztyčen jak kometa žhnul divě před nimi, že prožít počal plným výparem i horkem žhnoucím jak vzduch Libyský, to mírné podnebí: kdy obruč již spěšný anděl naše nehybné jal rodiče a k bráně východní hned vedl a týmž spěchem se srázu v pláň dolejší a potom ztratil se. Zpět hledše, ztopen v ten žeh plamenný bok ráje všecek zřeli k východu, svůj byt prv blahý hrozných tváří shluk i žhnoucí zbroj pak v bráně. Prolili pár ryzích slz, leč brzo setřeli; svět celý kynul klidný zvolit si tu kout a Prozřetelnost vedla je. Tak ruku v ruce vyšli krokem mdlým a vratkým na sirou pouť Edenem." KONEC.

Toto je skutečný Miltonův konec rozsáhlého díla. Adam a Eva byly vyhnáni z ráje a hotovo. „La commedia è finita.“ Bohužel, režisér právě v tomto bodě započal sáhodlouhý poučující výklad, který jinak nápaditou inscenaci hodně pokazil. Vše trvalo s přestávkou více jak tři hodiny. Ta poslední půlhodina byla, žel, úplně zbytečná.

Když vše shrneme, Ztracený ráj je určitě nápadité, velmi zajímavé představení a jistě si svého diváka najde. Jenom kdyby se ještě pan režisér s odstupem podíval na těch posledních třicet minut. Moc by zde výrazné krácení pomohlo.

Ztracený ráj, šestá inscenace 75. sezony, 2019-2020

Premiéra: 15.02.2020

Hodnocení: 70%

Autor: John Milton, Dodo Gombár
Režie: Dodo Gombár
Asistent režie: Jakub Przebinda
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Dramaturg: Miroslav Ondra
Scéna: Eva Jiřikovská
Hudba: David Rotter
Světelná režie: Martin Seidl
Pohybová spolupráce: Ján Ševčík
Jazyková spolupráce: Eva Spoustová
Umělecký záznam a střih představení: Dalibor Černák

Hrají:
Satan: Petr Štěpán
Belzebub: Jakub Przebinda
Bůh: Zdeněk Junák
Syn Boží: Ondřej Halámek
Adam: Jan Brožek
Eva: Barbora Goldmannová
Uriel: Milan Němec
Gabriel: Kateřina Marie Fialová
Michael: Andrea Zelová
Rafael: Viktor Skála
Hřích: Igor Ondříček
Smrt: Erika Kubálková
Moloch / Chór: Jiří Ressler Chaos
Marek Hurák: Mamon / Chór
Eva Ventrubová: Musa / Chór
Diana Velčická: Žena / Chór
Tamara Dikyová: Žena / Chór
Kytarista: Patrik Földeši

www.mdb.cz