Máte rádi Whose Line Is It Anyway? Nebo českou či slovenskou Partičku? Pak si jistě rádi přečtete rozhovor s improvizační partou Komediomat, která brázdí česká divadla a přináší do nich smích, úsměv a překvapení.
Představte se
Jak se taková různorodá a zároveň kompaktní skupinka jako vy dala dohromady?
Ladislav Cmíral: Improvizace mě zajímá již řadu let a poslední zhruba čtyři roky jsem nechápal, proč po ní neskočí některá z televizí, když to tak výborně funguje na Slovensku a když se v televizní zábavě nové tváře a postupy objevují jen sporadicky. Podstatným impulzem pro konktrétnější snahu bylo setkání s Romanem Blumaierem, Sašou Stankovem, Jirkou Knihou a Marcelou Máchovou a jejich výjimečným talentem a zkušenostmi. Po určitých peripetiích nás doplnil Petr Panzenberger a jako KOMEDIOMAT jsme od té doby odehráli přibližně 30 představení…
Jaké jsou mezi členy vztahy? Mám pocit, že musíte být skvělými kamarády.
Ladislav: Na každém představení se vždycky rádi vidíme a troufám si říct, že jsme kamarádi. Na společné dovolené ale zatím nejezdíme...
Kde berete inspiraci ke hrám?
Ladislav: Určitě nás inspirují průkopníci žánru Whose Line Is It Anyway, to velmi doporučuji a pak taky show Fast And Losse. O slovenské Partičce už jsem mluvil... Každopádně se ale snažíme o vlastní originální verze a pojetí těch základních principů (kterých je ale bohužel poměrně omezené množství) a také stále více zařazujeme původní hry, které jinde neuvidíte.
Kterou hru mají jednotliví členové nejraději?
Saša Stankov: Neslyšícího herce, protože neslyším.
Petr Panzenberger: Věty v kapsách jsou prima. Když vyjdou.
Michal Dalecký: Posunutý dabing.
Roman Blumaier: Neslyšící herec.
Marcela Máchová: Nelze jmenovat jednu. Překlad, Ruce, Teleshopping, Živé kulisy...
Téměř všichni máte za sebou nějakou „divadelní“ školu - podělte se o nějaké zážitky či neotřelé předměty.
Michal: Dělal jsem zápočty ze sklapovačky, kotoulu letmo a salta.
Marcela: Vývojová neuropsychologie – Prof. MUDr. Vladimír Komárek, CSc. Chodili jsme na přednášky do Motola.
Saša: Studoval jsem s Romanem Blumaierem. A předměty? Třeba talíř. Nebo lokomotiva...
Roman: Studoval jsem se Sašou. JAMU v Brně. KSFT. Klaunskou scénickou a filmovou tvorbu. Nejdivnější byly autokurzy. Ctibor Turba nám dal prostor, abychom sami chodili zkoušet. Nikdo nechodil.
Kdo je vaším hereckým vzorem?
Marcela: Vzor nemám. Ale mám ráda Katrin Cartlidge.
Petr: Vlasta Burian.
Michal: Roman Blumaier.
Saša: To je těžký. Je jich hodně.
Roman: Já jich mám víc. V komediální rovině Julius Satinský.
Samotná představení
Nebojíte se moc diváckých „zákeřností“?
Michal: Ne, přímo mě přitahují.
Petr: V divadle Polárka jsem si jich užil dost, takže je to jedno.
Saša: Strašně moc! Já kvůli tomu nespím!
Roman: Ne. To je výzva. S tím se počítá. Je to fajn, když přijdou zákeřnosti, protože to je znak toho, že publikum má zájem.
Marcela: Nebojím. Ze všeho se jde vylhat.
Máte někdy chuť „zabít“ moderátora? :)
Michal: Ne. Ne! Nemám proč...
Petr: Ne, protože bych neměl odkud brát peníze.
Saša: Ne...
Roman: Jo. V momentě, kdy je necitlivý k etudě.
Marcela: Jo.
Kde jsou hranice show? Někdy mám dojem, že nikde :) Je něco, kdy si řeknete „tohle snad ne!“?
Ladislav: Vždycky se snažíme o určitou míru kultivovanosti a inteligentí humor. Případné ostřejší slovo by mělo být jenom kořením nikoli základem toho, o co se pokoušíme.
Už z prvního Vašeho představení ve Zlíně si pamatujeme slovo gibon, které se objevuje ve více skečích. Můžete to nějak objasnit?
Ladislav: Gibon je vlastně takové alter ego Romana Blumaiera, a zároveň něco jako maskot KOMEDIOMATu. Sledujte další indicie, časem se dozvíte víc :-)
Neuvažujete o zapojení Sašova pejska Atoma do hry?
Ladislav: Díky za tip! Nevylučuji, že se Atom zapojí...
Plány
Jaké máte ambice do budoucna?
Ladislav: Rádi bychom rozjeli v Brně kromě stávajících představení také verzi KOMEDIOMATu s přídomkem „studio“, což by mělo být v kavárně Falk pravidelně každý měsíc. Tam bychom si rádi v komornějších prostorech a podmínkách zkoušeli různé nové způsoby. Také bychom tam mohli dát prostor novým hercům, aby se s těmi stávajícími sehráli. Moc se na to těším, protože komorní prostor by měl umožnit větší kontaktnost, uvolnění pravidel a jakoby větší moment hry oproti velkému představení, ve kterém již musíte jít tak trochu na jistotu, protože je tam hodně platících lidí, kteří mají tudíž větší očekávání.
Od května take připravujeme rozjezd pravidelných měsíčních představení pod názvem COMEDY OPEN, ve kterých bychom rádi dali prostor novým lidem, kteří by měli zájem se zúčastnit třeba pak i improvizačních představení. Čímž se dostávám k tomu, že kdyby někdo takový zájem měl, ať se nám určitě ozve. Nemusí se to týkat pouze improvizace. Mohou to být i dobří vypravěči, kteří během tří minut dokážou pobavit sál. Ale třeba i hudebníci, možná i kouzelníci či eskamotéři. V tomto ohledu nemám kritéria vymezená. Jediné kritérium je, že musí být minimálně potenciál, aby to fungovalo. My – naproti tomu – se pokusíme přilákat diváky, kteří by vytvořili dobrou atmosféru, aby měli nováčci snazší situaci a aby dostali prostor a šanci rozvinout to, co v nich je.
Čeká nás také spolupráce s rádiem – to bude velká kreativní výzva. Pro náš kanál na Streamu chystáme novou kolekci videí a můžu prozradit, že se s kamerou vydáme do ulic Brna.
Plánujete do zastávek své show přidat i další města?
Ladislav: V březnu vyráží KOMEDIOMAT poprvé do Ostravy, o dalších městech ale zatím neuvažujeme. Chceme se t soustředit na Moravu a hlavně na Brno.
Jak se taková různorodá a zároveň kompaktní skupinka jako vy dala dohromady?
Ladislav Cmíral: Improvizace mě zajímá již řadu let a poslední zhruba čtyři roky jsem nechápal, proč po ní neskočí některá z televizí, když to tak výborně funguje na Slovensku a když se v televizní zábavě nové tváře a postupy objevují jen sporadicky. Podstatným impulzem pro konktrétnější snahu bylo setkání s Romanem Blumaierem, Sašou Stankovem, Jirkou Knihou a Marcelou Máchovou a jejich výjimečným talentem a zkušenostmi. Po určitých peripetiích nás doplnil Petr Panzenberger a jako KOMEDIOMAT jsme od té doby odehráli přibližně 30 představení…
Jaké jsou mezi členy vztahy? Mám pocit, že musíte být skvělými kamarády.
Ladislav: Na každém představení se vždycky rádi vidíme a troufám si říct, že jsme kamarádi. Na společné dovolené ale zatím nejezdíme...
Kde berete inspiraci ke hrám?
Ladislav: Určitě nás inspirují průkopníci žánru Whose Line Is It Anyway, to velmi doporučuji a pak taky show Fast And Losse. O slovenské Partičce už jsem mluvil... Každopádně se ale snažíme o vlastní originální verze a pojetí těch základních principů (kterých je ale bohužel poměrně omezené množství) a také stále více zařazujeme původní hry, které jinde neuvidíte.
Kterou hru mají jednotliví členové nejraději?
Saša Stankov: Neslyšícího herce, protože neslyším.
Petr Panzenberger: Věty v kapsách jsou prima. Když vyjdou.
Michal Dalecký: Posunutý dabing.
Roman Blumaier: Neslyšící herec.
Marcela Máchová: Nelze jmenovat jednu. Překlad, Ruce, Teleshopping, Živé kulisy...
Téměř všichni máte za sebou nějakou „divadelní“ školu - podělte se o nějaké zážitky či neotřelé předměty.
Michal: Dělal jsem zápočty ze sklapovačky, kotoulu letmo a salta.
Marcela: Vývojová neuropsychologie – Prof. MUDr. Vladimír Komárek, CSc. Chodili jsme na přednášky do Motola.
Saša: Studoval jsem s Romanem Blumaierem. A předměty? Třeba talíř. Nebo lokomotiva...
Roman: Studoval jsem se Sašou. JAMU v Brně. KSFT. Klaunskou scénickou a filmovou tvorbu. Nejdivnější byly autokurzy. Ctibor Turba nám dal prostor, abychom sami chodili zkoušet. Nikdo nechodil.
Kdo je vaším hereckým vzorem?
Marcela: Vzor nemám. Ale mám ráda Katrin Cartlidge.
Petr: Vlasta Burian.
Michal: Roman Blumaier.
Saša: To je těžký. Je jich hodně.
Roman: Já jich mám víc. V komediální rovině Julius Satinský.
Samotná představení
Nebojíte se moc diváckých „zákeřností“?
Michal: Ne, přímo mě přitahují.
Petr: V divadle Polárka jsem si jich užil dost, takže je to jedno.
Saša: Strašně moc! Já kvůli tomu nespím!
Roman: Ne. To je výzva. S tím se počítá. Je to fajn, když přijdou zákeřnosti, protože to je znak toho, že publikum má zájem.
Marcela: Nebojím. Ze všeho se jde vylhat.
Máte někdy chuť „zabít“ moderátora? :)
Michal: Ne. Ne! Nemám proč...
Petr: Ne, protože bych neměl odkud brát peníze.
Saša: Ne...
Roman: Jo. V momentě, kdy je necitlivý k etudě.
Marcela: Jo.
Kde jsou hranice show? Někdy mám dojem, že nikde :) Je něco, kdy si řeknete „tohle snad ne!“?
Ladislav: Vždycky se snažíme o určitou míru kultivovanosti a inteligentí humor. Případné ostřejší slovo by mělo být jenom kořením nikoli základem toho, o co se pokoušíme.
Už z prvního Vašeho představení ve Zlíně si pamatujeme slovo gibon, které se objevuje ve více skečích. Můžete to nějak objasnit?
Ladislav: Gibon je vlastně takové alter ego Romana Blumaiera, a zároveň něco jako maskot KOMEDIOMATu. Sledujte další indicie, časem se dozvíte víc :-)
Neuvažujete o zapojení Sašova pejska Atoma do hry?
Ladislav: Díky za tip! Nevylučuji, že se Atom zapojí...
Plány
Jaké máte ambice do budoucna?
Ladislav: Rádi bychom rozjeli v Brně kromě stávajících představení také verzi KOMEDIOMATu s přídomkem „studio“, což by mělo být v kavárně Falk pravidelně každý měsíc. Tam bychom si rádi v komornějších prostorech a podmínkách zkoušeli různé nové způsoby. Také bychom tam mohli dát prostor novým hercům, aby se s těmi stávajícími sehráli. Moc se na to těším, protože komorní prostor by měl umožnit větší kontaktnost, uvolnění pravidel a jakoby větší moment hry oproti velkému představení, ve kterém již musíte jít tak trochu na jistotu, protože je tam hodně platících lidí, kteří mají tudíž větší očekávání.
Od května take připravujeme rozjezd pravidelných měsíčních představení pod názvem COMEDY OPEN, ve kterých bychom rádi dali prostor novým lidem, kteří by měli zájem se zúčastnit třeba pak i improvizačních představení. Čímž se dostávám k tomu, že kdyby někdo takový zájem měl, ať se nám určitě ozve. Nemusí se to týkat pouze improvizace. Mohou to být i dobří vypravěči, kteří během tří minut dokážou pobavit sál. Ale třeba i hudebníci, možná i kouzelníci či eskamotéři. V tomto ohledu nemám kritéria vymezená. Jediné kritérium je, že musí být minimálně potenciál, aby to fungovalo. My – naproti tomu – se pokusíme přilákat diváky, kteří by vytvořili dobrou atmosféru, aby měli nováčci snazší situaci a aby dostali prostor a šanci rozvinout to, co v nich je.
Čeká nás také spolupráce s rádiem – to bude velká kreativní výzva. Pro náš kanál na Streamu chystáme novou kolekci videí a můžu prozradit, že se s kamerou vydáme do ulic Brna.
Plánujete do zastávek své show přidat i další města?
Ladislav: V březnu vyráží KOMEDIOMAT poprvé do Ostravy, o dalších městech ale zatím neuvažujeme. Chceme se t soustředit na Moravu a hlavně na Brno.
Nenapadlo vás někdo střihnout si společnou show s konkurenční Partičkou? Co si o ní vlastně myslíte, pokud to není tajné.
Ladislav: Při improvizaci je důležité, aby se herci znali a věděli, co od sebe mohou čekat - byli na sebe napojení. Jak by to tedy fungovalo s partičkou je otázka. Určitě bychom si ale jednou rádi zahráli třeba s Ondřejem Sokolem.
A co takhle televizní show? Nerada bych přišla o divadelní představení, ale vám by to jistě vyneslo popularitu..
Ladislav: Televizní pořad je rozhodně věc, o které uvažujeme dlouhodobě a tyto úvahy stály i na počátku celého KOMEDIOMATu. Každopádně by ale takový pořad neznamenal konec jevištního vystupování. Právě naopak!
Moc Vám děkuji za rozhovor a těším se na Vás 16. února ve Zlíně!
Moc Vám děkuji za rozhovor a těším se na Vás 16. února ve Zlíně!
| < Předchozí | Další > |
|---|
.jpg)
O partě improvizátorů Komediomat jste si mohli nedávno přečíst v našem rozhovoru. Nyní jsem se na ně opět vydala do Zlína, abych se uvolnila od stresu a nechala si nahnat do očí slzy smíchu.
Nový detektivní román norského spisovatele Jo Nesba byl uveden na stránky českých knihkupců 16. října. Již před uvedením byl zaznamenán pozoruhodný zájem o tuto knihu v elektronické podobě. Její tištěná verze není výjimkou a čtenáři ji...
Slavný příběh Rudyarda Kiplinga o lidském mláděti Mauglím, kterého vychovala džungle, se stal dobrým tahem a námětem pro muzikálovou verzi, kterou do hudební podoby přepracovali Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová.
Jeden svět “kouká” na nás všude. Reklamní plochy, internet, televize. Všude tam je nám připomínán ten svět sám pro sebe, dokumentární ostrov, na který máme možnost udělat si výlet. Široká nabídka pohledů do jádra všemožných problémů, denních realit...