Tři bratři se vydali hledat nevěsty
Banner

Tři bratři se vydali hledat nevěsty

Tisk

Tri bratri 200Na počátku bylo i z televize známé jevištní pásmo pro děti, poskládané z hudebních variací na čtyři známé pohádky - o Šípkové Růžence, o Červené Karkulce, o Marušce s dvanácti měsíčky a o Budulínkovi. Hudbu složil Jaroslav Uhlíř, texty k písničkám přičinil Zdeněk Svěrák. Nyní se režisér Jan Svěrák - za scenáristické podpory svého otce Zdeňka - rozhodl přenést pohádky na filmové plátno. Tak vznikl snímek Tři bratři.

 

Autoři dumali, jak nejlépe by mohli propojit pohádkové příběhy, než si uvědomili, že ve třech z nich vystupuje dívčí hrdinka (byť Karkulka sotva může pomýšlet na vdávání) a že by tudíž postačilo doplnit tři nápadníky, kteří by se o ně ucházeli. Tak vznikla trojice bratrů, kteří se vydali do světa, aby se nejen polepšili a zbavili svých zlozvyků, ale především si našli nevěsty. Tím ovšem vypadla pohádka o Budulínkovi, která tuto oporu postrádala. Navíc byla připsána postava kronikáře a vypravěče v jedné osobě (Zdeněk Svěrák), který příběhy nejen provází a komentuje je, ale navíc oslovuje publikum, děti se na filmovém plátně dokonce objevují v siluetě, aby svými reakcemi, zejména ručkami zdviženými k hlasování, rozhodovaly o dalším průběhu děje.

Původní ztvárnění je dílem hravé, dílem naivistické svým výrazovým minimalismem, prodchnuto radostí z muzicírování za aktivní účasti dětského publika. Film původní rozměr převzal, avšak s rozhodnutím opatřit ji výpravností a triky. Odehrává se tudíž na vesnickém statku, na královském sídle, v lese i na zasněžené pustině, nechybí tam ani chatrč v mokřinách.

Tri bratri1

Pozornost upoutává trikovými záběry planých růží bleskurychle oplétajících zámecké budovy, případně jabloně rozkvétající i vzápětí poseté dozrálými plody uprostřed třesuté zimy. Ovšem loutka (vele)vlka ohrožujícího Karkulku je - i díky své chrchlavé mluvě a prodloužené zubaté tlamě podobné krokodýlí - spíše směšná než děsivá. Ostatně jedině v pohádce o Červené Karkulce zvířátka mluví lidským hlasem, nikde jinde.

Nepodařilo se jednotlivé příběhy spojit do jednotného syžetového toku. Každý se osamostatňuje do jakési minipovídky, občas prolínán rámující rovinou tří bratří. Ti nejprve postupují společně, ale v okamžiku, kdy pomýšlí na ženitbu, se jejich cesty rozcházejí, aniž by se jakkoli protnuly. Muzikálová poloha, do které se noří zejména "dívčí" příběhy, je však prostoduchá, nenápaditá. Ani Svěrákovy popěvky, ani Uhlířovy melodie je nedokáží s potřebnou dramatickou silou ozvláštnit. Syžetové opracování se veskrze pasivně přidržuje výchozího syžetového rozvržení (snad jedině zvrat, když rozříznutý a pak znovu sešitý vlk skončí jako hlídač rodinného krbu, trochu překvapí).

Protože jádro dění je velice zahuštěné, okrouhané na samotnou dřeň a navíc nesené toliko písničkami, režisér se pokouší vnášet atrakce odjinud. Vypomáhá si přepjatou hereckou modelací jednotlivých postav (jako kdyby se inspiroval troškovským pitvořením) a jejich rádoby komickým počínáním. Nic jiného nezbývá, když jednotliví protagonisté jsou rozkresleni jednorozměrně, podobni postavám z papundeklových televizních inscenací. Sázka na populární tváře jaksi selhala.


Vládne tu pouhá bezobsažná šarže. Vojtěch Dyk bez jakékoli osobitosti představuje zbrklého, ustavičně pospíchajícího Pepu, jenž několikrát upadne či se praští do hlavy, než získá Marušku (Sabina Rojková). Místy chroptivý Tomáš Klus ztělesnil nepozorného Jana, jenž ustavičně ztrácí či zapomíná důležité předměty, ale nakonec se přece jen proseká do zámku, aby polibkem probudil Růženku (Kateřina Kosová). Až maňáskově klátivý Zdeněk Piškula se ujal nerozhodného Matěje, jenž si vyhlédne Karkulku (Lucie M. Šťouračová), rozhodnut počkat, až dospěje.

Tri bratri2


Otec tří bratrů, v němž poznáme Oldřicha Kaisera, si zase s oblibou a praskavě prolamuje prsty. Dobrotivý, ale strašlivě zapomětlivý král Davida Matáska se pak ocitá za hranou významově zcela vyprázdněné karikatury. A konečně musím zmínit více směšnou a popletenou než zákeřně hrozivou čarodějnici Jiřího Lábuse, ze všeho nejvíce připomínající Babu Jagu z Mrazíka. Vůbec nesouzní se zlomyslným, naštvaným zlem, které si nelze udobřit.


Tři bratři, nasnímaní dosti bezpříznakově Vladimírem Smutným, se tak řadí mezi slabší české pohádky. Každopádně náleží mezi nejméně zdařené Svěrákovy projekty, a to jak scenáristickým podkladem, tak po inscenační i vypravěčské stránce. Volně řazené výjevy postrádající gradaci se únavně a těžkopádně sunou od jednoho zauzlení k druhému, aniž by docílily sebemenšího odlehčení - slaboduchá komika plyne výhradně ze šklebného uchopení postav a jejich počínání. Jako kdybychom sledovali televizní zpěvánky (a tanečky), zasazené do unyle načrtnutých pseudoreálných pohádkových kulis.

Tři bratři
Česká republika/Dánsko, 2014; 99 minut
Námět a scénář: Zdeněk Svěrák
Režie: Jan Svěrák
Kamera: Vladimír Smutný
Hudba: Jaroslav Uhlíř, Michal Novinski
Střih: Alois Fišárek
Kostýmy: Simona Rybáková
Choreografie: Jana Hanušová, Niclas Bendixen
Hrají: Vojtěch Dyk (Pepa), Tomáš Klus (Jan), Zdeněk Piškula (Matěj), Oldřich Kaiser (otec), Jiří Lábus (čarodějnice), Kateřina Kosová (Růženka), Lucie Maria Šťouračová (Karkulka), Ivana Chýlková (macecha), David Matásek (král), Zuzana Norisová (královna), Gabriela Míčová, Alena Doláková, Bolek Polívka
Premiéra 14. srpna 2014
Distributor: Bioscop

Hodnocení: 30%

Foto: www.3bratri.cz
www.bioscop.cz
Foto: copyright  BIOGRAF JAN SVĚRÁK


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

„Nejradši se učím texty zásadně v lese, doma to ani neumím,“ říká herec Jan Hönig

jan honig200Randle Patrick McMurphy se s ničím moc nepárá. Je to chlap, který za všech okolností říká, co si myslí. Má kladný vztah k ženám, alkoholu, hazardu... To je charakteristika postavy, která hraje prim v inscenaci Přelet nad kukaččiným hnízdem a kterou...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Z archivu...

Čtěte také...

Poláková a Příkazký vyrazí obytňákem k moři. Do kin dojedou v dubnu

prazdniny s brouckem200Bára Poláková a Lukáš Příkazký vyjedou na letní dovolenou k moři obytňákem v nové filmové komedii Prázdniny s Broučkem režiséra Jiřího Matouška. Nečekané dědictví jim přihraje do cesty starý karavan, jemuž se odjakživa říká Br...


Literatura

Röhrig tarot patří k těm, nad kterými žasnete

Rohrig 200Röhrig tarot spatřuje světlo knihkupeckých světel už potřetí a není divu. Patří totiž k něčemu, co nelze tak dobře přirovnat k tarotové klasice. On totiž nepříjemně a pichlavě vybočuje. A to z něj dělá dílo, nad kterým budete snad do konce života h...

Divadlo

Hezky německy?

200divPřed několika dny skončil 18. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Je tedy čas probrat se dojmy a pokusit se o shrnutí. Můj nejsilnější pocit je podobný hořké pachuti na jazyku – nějak mi to prostě nesedlo. Jsou takové divadelní festiva...

Film

Japonský režisér Kaneto Šindó slaví rovnou stovku

altNenalezneme na světě mnoho režisérů, kteří by i ve stu letech stále natáčeli. Kromě čilého Portugalce Manoela de Oliveiry, jenž navzdory 104 rokům má rozpracovány hned dva projekty, je to světoznámý japonský filmař Kaneto Šindó - v jap...