Německy mluvené filmy dorazí do Prahy a Brna

Pondělí, 13 Říjen 2014 05:00 Jan Jaroš

pr 200 Mnohé filmů, které v české distribuci sotva spatříme, zprostředkovávají početné přehlídky - tak se pořádají přehlídky středoevropských kinematografií, snímků natočených ve francouzštině, španělštině, nyní též německy. Festival německy mluvených filmů zvaný Das Filmfest se letos koná v našich dvou největších městech - v Praze (od 15. do 19. října) a Brně (od 20. do 23. října).

Nabídka je mimořádně široká: zahrnuje příspěvky nejen z Německa, ale také Rakouska a Švycarska, a to jak hrané, tak dokumentární. Rozděleny jsou do několika sekcí, z nichž může zaujmout třeba Odhalení, odkazují nejen k nahotě tělesné, ale také duševní. Třeba taková Vlhká místa (u nás již uvedená), v mnohém snad šokující zálibou v ošklivostech a hnusech všeho druhu, portrétují sexuální nevázanost jedné mladé dívky, jíž se stane osudným zvyk holit si intimní partie. Doprovodné fotografie pocházejí z tohoto filmu. Důležitá je pak retrospektiva zasvěcená proslulému režiséru Michaela Hanekovi a jeho méně známým filmům - většinou zkoumají rozličné podoby násilí a jeho odraz v lidské psychice (Funny Games, Zámek).

Některé tituly se odehrávají v současnosti, chtějíce postihnout špinavé zákulisí finančnických špiček (jak je tomu v obžalobné výpovědi Čas kanibalů), hrozbu zfanatizovaného křesťanství (Křížová cesta) nebo mozaiku nejrůznějších úchylek a obsesí produkovaných moderní společností (Finsterworld). Přiřadit lze Macondo, dokumentárně laděný vhled do uprchlického sídliště.

pr 1

Ale za ještě významnější bych považoval díla usazená do minulosti. Vracejí se do bolestivých chvilek novodobé historie - například Akta Grüninger se vracejí k osudnému roku 1938, kdy Švýcarsko uzavřelo hranice před židovskými uprchlíky z nacisty obsazeného Rakouska. Naštěstí se našlo několik úředníků se svědomím, kteří se takovému nařízení vzepřeli. A zmínit lze rovněž Západ, který se odehrává v časech rozdělených Němecek - mladou ženu, která uteče do západní části, aby zapomněla na prožitá traumata, se snaží vytěžit tajná služba, aniž by s ní měla nejmenší slitování.

Ve vzdálenější minulosti se vypravilo několik životopisů, které přibližují často rozporné privátní osudy proslulých německých umělců - Heinricha von Kleista v Lásce šílené, Friedricha Schillera v Milovaných sestrách. V obou případech se jedná o pohledy zbavené tradiční uctivosti, velikání německé literatury jsou zpodobněni jako lidé citově rozkolísaní nebo dokonce výstřední, kteří bořili společenské konvence své doby. Velkolepou fresku, která ukazuje zbídačený venkov v první půli 19. století, je pak Druhý domov - Kronika touhy, dotýkající se mimo jiné emigrace do Ameriky. Utíkali lidé, kteří ztratili jakoukoli naději.

pr 2

Zbývá ještě upozornit na cyklus dokumentárních filmů, z nich dva souvisejí s českým prostředím. Brundibár pracuje se stejnojmennou dětskou operou, uvedenou během německé okupace v Terezíně - nynější děti se seznamují s někdejším odhodláním i hrdinstvím svých předchůdců, kteří jen málokdy přežili válečné běsnění. Druhý snímek nazvaný Vila Tugendhat se věnuje světové proslulé brněnské stavbě. Ovšem nalezneme i další zajímavé příspěvky - třeba Velkolepé muzeum nahlíží do zákulisí známé vídeňské umělecko-průmyslové instituce, která je také nucena vyrovnávat se s požadavky moderní doby.

Podrobnější informace: www.dasfilmfest.cz

Zdroj foto: Aerofilms