Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V pátek 17. dubna byly slavnostně ukončeny Regionální ozvěny mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest a tím i celý 22. ročník této oslavy filmu. U této příležitosti byl promítán také Oscarem ověnčený film s názvem Pořád jsem já.

Moderátorkou slavnostního večera byla Jolana Voldánová oděná v honosné černé róbě. Nejprve si na pódium pozvala ředitele Febiofestu Kamila Spáčila, který pochválil hlavně herce a tvůrce, kteří letos na festival přijeli: „Umělci byli fantastičtí – komunikativní a bezvadní. Je smutné, že už to končí, ale za 11 měsíců začíná nový ročník, tak snad se vše podaří.“

A o jaké umělce šlo? O ty, kteří získali cenu Kristián za přínos světové kinematografii, jmenovitě herečka Kim Novak, režiséři Jean-Jacques Annaud a John Madden, herci Alan Rickman a Jeroen Krabbé. Jejich díla si mohli návštěvníci připomenout díky krátké projekci, která byla promítána jen ve Zlíně.

Promluvila také ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, která nejprve zdůraznila, že nestihla slavnostní zahájení festivalu kvůli korupční kauze a je ráda, že může být na zakončení. Navíc předala pozdrav od svého kolegy ministra kultury Daniela Hermana s tím, že společně doufají v záštitu festivalu i pro další rok. Následoval krátký projev radního pro kulturu, církve, památkovou péči a cestovní ruch Zlínského kraje Ladislava Kryštofa: „Dnes máme ve Zlíně svátek. Zlín je vnímaný jako město, kde se tvořily krásné filmy. Chtělo by tomu pomoci – ateliéry tu jsou a kéž budete jednoho dne moci říci ´pamatujeme dobu, kdy se ve Zlíně netočily filmy´“. Na to se ihned ozvala paní Šlechtová: „Není to náhoda, že jsem zrovna tady ve Zlíně. Chci vidět ty potřeby. Jsem ráda, že tu můžu být a vy mi to vše ukážete.“ Tím nechala návštěvníky v napětí a mohlo se přejít k projekci filmu.

Tím bylo drama režisérů Richarda Glatzera a Washe Westmorelanda s názvem Pořád jsem to já (Still Allice) pojednávající o Alzheimerově chorobě. Tou onemocněla Alice (Julianne Moore), padesátiletá světově uznávaná lingvistka. Jednalo se o unikátní příklad onemocnění v tak mladém věku. Vše začalo zapomínáním slov a dezorientací a pokračovalo nepředstavitelnou změnou osobnosti a především běžného života. Alice je nejen učitelkou, ale především manželkou a matkou tří dospělých dětí. Ve filmu je ukázána jejich neutuchající podpora a láska.

Film Pořád jsem to já není rozhodně nenáročným filmem, ke kterému byste si v pátek večer sedli doma s popcornem a pivem. Jde o drama, které je nabité emocemi. Několikrát se zasmějete, ale větší většinu času budete svírat v rukou kapesník a myslet na vaše blízké. Nemoc je zde ztvárněna opravdu věrohodně, až z toho mrazí, ale přesto film nepůsobí prvoplánově nebo nuceně.

Velkou zásluhu na kvalitě filmu má jeho hlavní hvězda – Julianne Moore, která za tuto roli získala Oscara, Zlatý glóbus a také ceny BAFTA (Filmová cena britské akademie). Nutno uznat, že naprosto zaslouženě, protože její výkon byl neskutečný. Nebo spíše skutečný a to hrozně moc. Bylo až neuvěřitelné sledovat její mimiku a chování, skvěle znatelná byla také její proměna v průběhu času.

Pořád jsem to já je velmi silný film, který není jen o nemoci, ale je především o významu rodiny a hlavně o lásce.

Pořád jsem to já (Still Alice)
Žánr: Drama
USA, 2014,
Stopáž: 100 min
Režie: Richard Glatzer, Wash Westmoreland
Předloha: Lisa Genova (kniha)
Scénář: Richard Glatzer, Wash Westmoreland
Kamera: Denis Lenoir
Hudba: Ilan Eshkeri
Hrají: Julianne Moore, Alec Baldwin, Kristen Stewart, Kate Bosworth, Shane McRae, Stephen Kunken, Seth Gilliam, Hunter Parrish, Victoria Cartagena, Erin Darke

Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: MFF Praha – Febiofest