Zlín Film festival, sekce Noční horizonty: Pluto
Banner

Zlín Film festival, sekce Noční horizonty: Pluto

Tisk

pluto200Díky zlínskému filmovému festivalu a jeho sekci Noční horizonty se na plátna zlínských kin dostanou snímky, které se běžně do české distribuce nedostávají. Divácký vkus v kombinaci s rentabilitou provozu kin jsou neúprosnými kritérii, jež bohužel mnohokrát zabouchnou dveře zajímavým snímkům, nebo méně věhlasným národním kinematografiím. Český divák ta prakticky nemá možnost poznat „exotické“ národní kinematografie, jíž tak jihokorejská bezesporu je. Právě až z jižní části Korejského poloostrova na zlínské filmové plátno docestoval film Pluto.

O tom, že národy Dálného východu jsou orientovány na výkon a úspěch, není pochyb. Tato honba za dosažením prvního místa je evidentní už na střední škole. Talentová třída pro deset nejlepších studentů pomyslnou první příčku představuje. O udržení v ní se svádí lítý boj, mnohdy překračující z obrazné roviny do roviny reálné. Na střední školu nastupuje nováček June, student, který kromě studijních předpokladů a touhy uspět nic jiného nemá. Velmi záhy zjišťuje, že kromě studijních předpokladů, je jednou z možných vstupenek do elitní třídy tučné konto rodičů, díky němuž si lze zaplatit doučování. Junova zatvrzelost, s níž se snaží zbavit nálepky outsidera a otloukánka, plus hackerské sklony spolužačky mu pomohou se dostat do talentové třídy a posléze i do tajného spolku elitářů. Spolku, který si nejen pomocí poznámkovým sešitům s vypracovanými otázkami testů pomáhá k lepším studijním výsledkům, ale i spolku, jehož členové se neštítí terorizovat, užívat násilí a dokonce zabít. Role pěšáka v násilnické mašinérii společenství nakonec Juna přetransformuje do role vraha-mstitele.

Tajná studentská společenství, jejich rituály i kostlivci ve společné skříni jsou nevyčerpatelnou studnicí námětů, úhlů pohledu a způsobů uchopení tématu. A tak se na mysl nejednomu divákovi dere otázka, proč všichni ti filmoví tvůrci jedou víceméně podle jednoho schématu a nesnaží se o originalitu. Jako vejce vejci se podobají scénáře shrnuté do několika bodů – otloukánek přichází na scénu, otloukánek bojuje s elitáři, elitáři berou otloukánka mezi sebe, otloukánek prohlédne nečistou hru elitářů, z otloukánka se stává mstitel či spíše vykonavatel spravedlnosti. I scénárista filmu Pluto jel podle této šablony. Možná se domníval, že když se pokusí diváka zmást a z původního zdánlivého padoucha udělá oběť, tak že film vyzvedl z masy podobných. Ale není tomu tak, v případě Pluta rozhodně ne. Schéma u příběhu, kdy se rozplétají složité mezilidské vztahy, navíc okořeněné vraždou a neférovým chováním, není nic nového pod sluncem. Po důkladném výlovu filmového archivního rybníka se v síti ocitne několik téměř stejných příběhů. Snad jen elitářskost založená na studijních výsledcích odlišuje od podobných filmů, kde je příslušnost ke kastě elitních založena převážně na financích či konexích.

Flashbacky a jejich prolínání s reálným časem udržují diváka ve střehu, nedovolují mu polevit v pozornosti, protože změny mezi přítomností a minulostí probíhají náhle a bez varování. Ale v podstatě kameraman nepředvedl nic výjimečného, několik záběrů dolů ze střechy do uzavřeného dvora školní budovy, snad mělo dodat filmu nějaký náboj, stejně tak jako pohled do koruny stromů. Snad snaha o poetičnost nebo pokus o umělecký přesah, ale vyzněly do ztracena a působily jako výkřik do tmy. Velmi zdařilou kulisou se stala školní budova, její strohost, odcizené prostředí, které rozhodně nepřeje přátelství a vřelým vztahům, svádí jen k pilné práci. Ta svou roli sehrála na výbornou, dokonce překonala živé herce, jejichž výkony vzbudily přinejmenším rozpaky.

pluto1

Pokud se návštěvník festivalu rozhodne zhlédnout film z destinace, která je pro něj velkou filmovou neznámou, je plný očekávání. Možná má přehnaná očekávání, možná neopodstatněně dopředu zatracuje, každopádně je však zvědavý. Nejinak tomu bylo i v mém případě a v případě filmu Pluto. A zjištění? I tam daleko na Východě dokážou natočit filmy takřka geniální, ale i filmy průměrné či podprůměrné. Pluto patří k tomu slabšímu průměru. Nějaký čas mi v hlavě zůstane, bohužel však ne pro své kvality, ale jako „ten film z Jižní Koreje“.

Název filmu/název filmu v originále: Pluto/ Myungwangsung 명왕성
Žánr: thriller
Původ: Jižní Korea
Režie: SHIN Su-won
Scénář: SHIN Su-won
Kamera: Ji Un Yun
Hudba: Jae-ah Ryu
Střih: Do-hyun Lee
Produkce: June Film, SH Film
Hrají: Lee David 이다윗
Seong Joon 성준
Kim Kkobbi 김꽃비
Jo Seong-ha 조성하
Seon Joo-ah 선주아

Stopáž: 114 min.
Česká premiéra: 30. 5. 2013
Hodnocení: 40 %

pluto2

Zdroj foto: www.hollywoodreporter.com, www.hancinema.net


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Kateřina Foltánková: Strašně ráda zkouším nové věci

Foltánková 3Pokud vás baví psaní a věnujete se literární tvorbě, je pravděpodobné, že znáte web Literární alchymie. Jeho autorkou je absolventka mediálních studií a žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě Kateřina Foltánková. Na webu u...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Raubíř Ralf aneb když padouch začne toužit po uznání!?

taubir ralf disnesyWalt Disney Pictures v posledních dnech uvedl v kinech dlouho avizovaný, originální a vychvalovaný videoherní animák Raubíř Ralf, a soudíme-li podle premiérových tržeb ve výši 49 milionů dolarů, leg...


Výtvarné umění

Přední koncertní fotografka Barka Fabiánová bude vystavovat v Hradci Králové

Silence of Sound 200Zahájení výstavy koncertních fotografií s názvem Silence of Sound přední české koncertní fotografky Barky Fabiánové doprovodí 18. června v Galerii Artičok koncert skupiny Madera.

...

Divadlo

Jak se u nás hrálo a zpívalo

Jak se u nás hrálo a zpívaloNakladatelství KANT přichází s dvěma zajímavými publikacemi, které se věnují různým podobám divadla, ať již jsou to proměny (převážně veseloherního) herectví zachycené v Komediantech na české scéně nebo vývoj "zábavn...

Film

Čekám až mi umře pes, abych se mohla zastřelit

ČekámSvérázná Olive Kitteridgeová vás rozesměje i rozpláče ve skvělém románu Elisabeth Stroutové, která za byla za tento svůj počin oceněná Pulitzerovou cenou. Olive Kitteridgeová byla také zfilmována pod taktovkou známé režisérky ...