Jak se Ježíše zmocnili filmaři

Jak se Ježíše zmocnili filmaři

200filmNa rozdíl od islámu, kde zákaz zpodobnění - nejen - proroka Mohameda dodnes zabraňuje vzniku filmů, které by se věnovaly jeho zakladatelské osobnosti (a zlobný, v Americe natočený pamflet Nevinnost muslimů vyvolal krvavé nepokoje), křesťanství takové zábrany nemělo, byť i v něm občas vzplály obrazoborecké sklony. Zejména katolická církev si záhy uvědomila, že film skýtá nedozírnou šanci na šíření její věrouky, a producenty zase lákal vcelku jistý zisk. O nejdůležitějších filmových podobách zakladatele křesťanství (ale také o dílech jeho odkazem inspirovaných) pojednává kniha W. Barnese Tatuma Ježiš vo filme.

 

 

Autor probírá celosvětovou historii kristovských životopisů s důrazem na anglo-americkou sféru, pevninskou Evropou se zabývá ojediněle a její východní oblasti už pomíjí úplně. Přesto ví, že jedno z prvních filmových zpodobnění Kristových osudů vzniklo už na sklonku 19. století v českých Hořicích, ovšem byl to, stejně jako v několika dalších případech, toliko záznam plenérového představení pašijí, které nachystali venkovští ochotníci. Škoda jen, že tímto údajem zřejmě další Tatumovy znalosti o dění v Česku, na Slovensku, nemluvě o Rusku či Balkánu končí.

film

Kniha, psaná popularizačně a bez zbytečných vědátorských obezliček, je rozčleněna do samostatných kapitol přibližujících jednotlivé snímky, které Tatum považuje na důležité. Dodržuje totéž členění každého takovéhoto "hesla": nejprve ve stručnosti vysvětlí společenské i výrobní okolnosti, za nichž dotyčné dílo vznikalo, zabývá se jeho podobou, zkoumá pojetí Ježíše i událostí s ním souvisejících. Poté následuje shrnutí ohlasů, ať již převažovaly kladné nebo odmítavé postoje. Ne každý "kristovský" film byl přijat s porozuměním, některá pobuřující díla byla totiž zatracována a odmítána.

Koncepce knihy se opírá o dvě linie přístupu, které zpodobnění Ježíše provázejí od počátku kinematografie po dnešek. Jednu linii označuje Tatum za "harmonizující" a zařazuje do ní zejména ty tituly, které se neodklánějí od tradičního výkladu evangelií, potažmo Nového zákona. Druhá linie, kterou vnímá jako "alternativní", mu splývá s jakýmikoli syžetovými či tvarovými posuny, které se pokoušejí Ježíše či jeho odkaz nějak nově interpretovat, které v něm nacházejí dosud nevídané významy.

film1

První linii zaplňují zpravidla výpravné velkofilmy, které od dob němé éry svědomitě ilustrují biblická líčení - od DeMillova nabubřelého Krále králů (1927) přes Zeffirelliho pietního Ježíše Nazaretského (1977) až ke Gibsonovu sadistickému Umučení Krista (2004). Proti tomu staví díla, která Ježíšovy osudy různě aktualizují, případně na ně toliko odkazují. Tuto linii mu tvoří filmy jako Griffithova Intolerance (1916), Pasoliniho levicová vize Evangelium sv. Matouše (1964), rozpačitě přijímaná Jewisonova rocková opera Jesus Christ Superstar (1973) nebo skandální Scorseseho pokus domýšlet Ježíšovo duševní rozpoložení ve vyhrocených okamžicích, jak to předkládá Poslední pokušení Krista (1988).

Spadají mu sem ovšem i filmy, které se sice odehrávají na úsvitu křesťanství, avšak samotného Ježíše zpodobňují jako okrajovou postavu, kterou dokonce nemusíme ani spatřit (dvě verze Ben Hura, několik adaptací Quo vadis, skvostná montypythonovská parodie Život Briana (1979), která se ovšem nevysmívá Ježíšovi, nýbrž rodícím se církevním strukturám, uctívačské posedlosti, fanatismu a nesnášenlivosti v nich panujícím. Završil ji pověstný song ukřižovaných, kteří sborově pějí, že život je nutné brát z té lepší strany). Neméně důležitým počinem je Arcandův Ježíš z Montrealu (1989), strhující podobenství, jehož protagonistou je různými podřadnými zakázkami uštvaný herec, představitel Krista v chystaném pašijovém představení. Osudy herce i postavy se v závěru jakoby protnou…

V závěrečném dodatku pak Tatum připomíná, že postava Ježíše, křesťanství a víra inspirovaly bezpočet umělců, filmaře v to počítaje. Ve stručnosti zmiňuje pověstné "boží mlčení" v Bergmanových komorních dramatech z počátku 60. let, Buňuelovy buřičské tragikomedie, americké snímky Frajer Luke (1967) a Spartakus (1960). A odraz nachází v celé plejádě dalších filmů (Hrozny hněvu, Rudý odznak odvahy, Přelet nad kukaččím hnízdem, Babettina hostina, Zelená míle...).

Jak jsem již uvedl, je škoda, že Tatum upozaďuje či zcela pomíjí evropský kontext. Jistěže by sem spadalo Dassinovo podobenství Ten, který musí zemřít (1957), Šepiťkové válečný příběh Vzestup (1976), jehož ruský název Voschožděnije by bylo asi přesnější překládat jako Nanebevzetí, nemluvě o Tarkovského Andreji Rublevovi (1966) nebo Lunginově Ostrovu (2006).

A přidat lze českou položku Den sedmý, osmá noc (1969) nebo řadu slovenských děl ze 60. let (hrané snímky Polnočná omša, Organ, Tri dcéry, dokument Omša; z pozdější televizní tvorby např. Ježišova matka nebo nejnověji česko-slovenský komponovaný pořad Hovoří Bůh česky/slovensky? z cyklu Celnice). Vydavateli jinak pečlivě přichystaného svazku bych vyčítal jedině to, že nepřipojil ještě svůj dovětek, který by mapoval to, co Tatum pominul, tedy středoevropský prostor a Rusko, případně východ jako takový.

film2

W.Barnes Tatum: Ježiš vo filme.
Přeložil Richard Cedzo.
Odborná a redakční úprava: Martin Plch.
Vydalo nakladatelství Európa, Bratislava 2013. 352 stran.
Hodnocení: 80 %

Foto: Európa, Česká televize, www.criterionconfessions.com, www.vimeo.com


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Banner

Rozhovor

Martin Procházka: „Kluci z Dymytry jsou strašně pohodoví“

martin prochazka 200Jaké je jezdit celou tour s Dymytry a dělat jim neoficiálního fotografa? Jak se k tomu může člověk dostat? To vše a mnohem víc nám pověděl Martin Procházka, který má vášeň a cit pro focení i rockovou muziku jednoduše v genech. Po...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Twilight sága: Rozbřesk – 2. část: Dívejme se do očí zpříma

twilight saga rozbreskVe čtvrtek 15. listopadu 2012 byl uveden do 11 českých multikin nový americký film Twilight sága: Rozbřesk (2. část). V této (druhé) závěrečné části světoznámé upírské ságy (prý) už naposl...


Literatura

Náměsíčná Florence a její hrůzyplný příběh

Florence a  Giles albmedia 200Dvanáctiletá Florence vyrůstá se svým bratrem Gilesem v odlehlém chátrajícím sídle. Jsou siroty, jejich výchovu hradí strýček, kterého však nikdy neviděli. Znají ho jen z portrétu na chodbě. Maminka Florence...

Divadlo

Světáci: Nesmrtelná česká komedie s písničkami

Svetaci 200„Tak třikrát whiskey s ledem, ať trošku popojedem, a dámám Hennessy...“ To je tak, když si poctiví venkovští fasádníci, kteří přijeli pracovat na obnově hlavního města, chtějí trošku vyhodit z kopýtka. „Když Praha za noci zazáří neonem, není m...

Film

Knick - doktoři bez hranic

knick 200Newyorská nemocnice Knickerbocker, v níž se desetidílný seriál Knick - Doktoři bez hranic odehrává, skutečně existovala (na rohu 131. ulice a Convent Street) už od dob občanské války, svému účelu sloužila do 60. let m...