Když Barbora Špotáková přebírala zlatou medaili na letošním Mistrovství Evropy, tak na její počest se hrála česká hymna, kterou česky a procítěně zpíval britský herec a komik Michael Fenton Stevens. Zpívání hymen různých států v jejich jazyce, je jeho koníček. Některé hymny jsou modlitbami národů, ať to byla ta na zachování habsburské monarchie, ruského cara či anglické královny. Ta naše je úplně jiná.
Píseň slepého houslisty Mareše, kterou napsal Josef Kajetán Tyl s hudbou Františka Škroupa, byla uvedena v předvánoční době v roce 1834 ve hře Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, fraška se žádných úspěchů nedočkala. Po jedné repríze pomalu upadala do zapomenutí, ale píseň Kde domov můj si začala žít svůj vlastní život. Získala si mezi lidem velkou oblibu a brzy se zařadila mezi vlastenecké písně. S českými emigranty se dostala i do zámoří. Byla překládána do cizích jazyků a také měla stovky parafrází. Nebyla to žádná bojovná píseň, ještě v revolučním roce 1848 se spíše zpívalo Hej, Slované. Dokonce byla po roce 1848 dána na „index“ a za její uvedení následoval trest. Lidé však při této písni smekali, později i vstávali. Češi hymnu potřebovali a Jan Neruda požádal Bedřicha Smetanu, aby jí složil. Ten to odmítl se slovy „…až doposud píseň Kde domov můj, jest hymnou českého lidu, nechmež ji zpívati tak dlouho, pokud našemu lidu jiná do srdce nevnikne“.
Rozhodující dobou pro přijetí písně jako národní hymny byla v dobách I. světové války, kdy jí zpívali vojáci na frontě. V roce 1917 uvedlo Vinohradské divadlo Fidlovačku s velkým úspěchem a počet repríz se vyšplhal až na sedmdesátku. Píseň se slepým Marešem zpívalo celé divadlo. Zpívala se i 28. října 1918 při vyhlášení republiky a jak uvádí Slavomil Hubálek, známý psycholog ve své knize „Zpovědník vrahů“ jeho babička vždy při hymně stála i když jí slyšela jen z rádia. Ale toho památného 28. října při zaznění hymny na Václavském náměstí v Praze, nejen ona, ale všichni kolem klečeli a přísahali.
Se vznikem Československa se přidává slovenská část „Nad Tatrou se blýská“. Znovu vystává názor ke změně hymny. I T.G.Masaryk byl změněně nakloněn a řekl: „Máme dnes hymny dvě, a bylo by lépe, když bychom měli jen jednu, která by se hodila všem, bez rozdílu národností“. Žádná nová verze se však neujala. V roce 1933 byly vyhlášeny oficielní překlady do němčiny a maďarštiny. Během protektorátu se přidávala německá, od padesátých let sovětská. V roce 1990 byla hymna Kde domov můj zakotvena jako státní symbol do ústavy.
A co řekl o naší hymně Brit Stevens, kterého jsme mohli slyšet jí zpívat? „Zjistil jsem, že je to nádherná píseň. Líbí se mi, že je to hymna, ve které se vypráví o hledání vlasti a ne o tom, jak všechny ostatní porazíte a podříznete jim krky. Tahle hymna je o hledání domova a o jeho přírodních krásách“.
Proto pomáhá lidem už 180 let.
Prameny: Státní hymna ČR v proměnách doby Gabriel Gössel
ISPORT.cz 15.8.2014
Foto: Wikipedie
| < Předchozí | Další > |
|---|
I když v minulém roce slavila kulatiny a padesát let na scéně, také jí vyšlo retrospektivní dvojalbum a v televizi měl premiéru dokument, pořád má co dělat. Ale taková je už Petra Janů a ani letos se nic zásadního nezměnilo. Pořád ji to baví ...
Na českých památkách se dokončují rozsáhlé stavební a restaurátorské práce hrazené z evropských peněz, které umožnil Integrovaný operační program (IOP) 5.1 „Národní podpora využití potenciálu kulturního dědictví
Divadlo Na zábradlí se po deseti letech loučí s úspěšnou inscenací Korespondence V+W v režii Jana Mikuláška. Ve spolupráci s filmovou distribuční společností Aerofilms bude vyprodanou derniéru 27. června zároveň živě přenášet do kinosálů ...
Jaksi jsme si již zvykli, že se, čas od času, dostane do kin snímek, jenž byl natočen v letech minulých technologií, která již nevyhovuje požadavkům náročného diváka. Tak se vesele do kin vrací remaky úspěšných snímků ve 3D. Je to i případ...