Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nakladatelství Epocha vydalo v nové ediční řadě Traumata války, která bude přinášet příběhy obětí, svědků a zločinců, knihu historika Vojtěcha Kyncla Stroje na smrt, s podtitulem Plynové vozy a nacistická technologie konečného řešení.

Prvé pokusy s hromadným usmrcením lidí za pomoci pojízdných plynových komor uskutečnili nacisté v roce 1939. Nejprve umírali duševně a mentálně postižení Němci a Rakušané, uprostřed války už byly vybíjeny celé tábory sovětských zajatců a civilistů. Plynové vozy se staly vrcholem mobility a efektivnosti nacistického vyhlazovacího systému. Statisíce lidí byly zavražděny v polském Chelmnu, běloruském Malém Trostinci či srbském Bělehradě, aniž by se jich musela dotknout ruka vrahova. Organizované smrti neunikly ani lidické děti, tisíce československých Židů nebo stovky pacientů psychiatrické léčebny v Dobřanech u Plzně.

Autor předkládá práci, která se jako jedna z prvních věnuje vynálezcům a technikům, kteří vyvíjeli vražedná zařízení, a těm, kteří je obsluhovali a řídili. Tato zařízení vznikla na objednávku velitelů operačních skupin na východě, kteří si stěžovali, že popravčí komanda trpí duševním a morálním tlakem těchto masových poprav a nejsou schopna je dlouhodobě vykonávat. Proto musela být nalezena, dle slov Augusta Beckera, tvůrce plynových vozů, „nová a lepší metoda zabíjení.“

Nacisté nejprve využívali maringotky, které byly několika přívody napojeny na tlakové lahve s technicky vyrobeným oxidem uhelnatým. Jako kamufláž měla maringotka obchodní nápis oblíbeného řetězce kaváren a obchodů KaisersKaffee, který běžně dovážel potraviny. Později začal být používán oxid uhelnatý, který byl produkován běžným spalovacím motorem a přiváděn do hermeticky uzavřené místnosti nebo do útrob speciálně vyprojektované nástavby nákladního vozu.

Kniha má celkem devět kapitol (Milosrdná smrt, Plynové vozy druhé generace, Plynové vozy třetí generace, Plynové vozy v Srbsku a Sovětském svazu, Vyhlazovací tábor v Chelmnu nad Nerem a revír 77, Vyhlazovací tábor v Malém Trostinci, Tábory „operace Reinhardt,“ Walter Rauff, Soudy), které se zabývají nejen vývojem a využíváním plynových vozů, ale i osobami pachatelů a jejich poválečnými soudy. Je smutné, že většina pachatelů zaslouženému trestu unikla.

Autor bohatě využívá archivní materiály, zejména vyšetřovací spisy poválečných soudů a uvádí autentické výpovědi pachatelů i svědků. Přináší i unikátní svědectví muže, židovského vězně, který musel plynový vůz obsluhovat a likvidovat mrtvá těla. Kniha rovněž obsahuje dokumentární fotografie a jako přílohy životopisy pachatelů a mapu nasazení plynových vozů v Evropě.

Stroje na smrt přinášejí unikátní svědectví o nacistické brutalitě a zvrácené tvořivosti technologů konečného řešení. Dle slov autora Vojtěcha Kyncla je „tato kniha odpovědí všem pochybovačům, a třebaže nezvrátí smýšlení fanatiků, dá do ruky intelektuální zbraň těm, kdo chtějí poznat krutou minulost a jsou ochotni bránit budoucnost.“

O autorovi:
PhDr. Vojtěch Kyncl (1983) je historikem éry nacionálního socialismu v Evropě a poválečného vyrovnání s nacistickou diktaturou. Působí jako vědecký pracovník v Historickém ústavu Akademie věd ČR, v. v. i. Přednáší na FF a FSV University Karlovy v Praze. Vojtěch Kyncl je žákem profesora dr. Norberta Freie (FF Univerzity Friedricha Schillera v Jeně), předního německého znalce novodobých dějin střední a západní Evropy. Je autorem těchto knih: Ležáky - Obyčejná vesnice, Silver A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády (2008), Bez výčitek… Genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha (2012).

Stroje na smrt. Plynové vozy a nacistická technologie konečného řešení
Autor: Vojtěch Kyncl
Žánr: literatura faktu
Vydáno: 2014
Stran: 304
Vydalo nakladatelství: Epocha
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: epocha.cz

www.epocha.cz/detailknihy.php?id=624