Kultura21.cz

Z desítek publikací, které Academia každý měsíc vydává, mě zaujaly dva tituly, které jsou sice rozdílné svým zacílením, avšak spojuje je schopnost čtenáře oslovit, a to jak zaujetím, tak svědomitostí autorů, vysokoškolských pedagogů. První se nazývá Osídlení Čech ve světle místních jmen a napsal ji Vladimír Šmilauer. Pod druhou, nazvanou Tělo, duše a jejich spasení, je podepsán Stanislav Komárek.

I.

Osídlení Čech ve světle místních jménem vychází znovu po více než půlstoletí, které uplynulo od prvního vydání. Při sledování procesu kolonizace českého území se názvy zakládaných sídlišť stávaly důležitými doklady, protože zpravidla se v nich tají jméno majitele nebo zakladatele.

Právě těchto případů se týkají nejstarší písemné záznamy, od jejichž sepsání nás může dělit i celé tisíciletí. Týkaly se hlavně převodů či darování. K těmto časům odkazují mezi jinými koncovky -ice (jako třeba Prachatice), -ov (typu Benešov), -im (např. Vlašim). Ovšem vyskytují se názvy i jinak tvořené, najmě skládané a odkazující k nějaké události (Hrdlořezy), dále též čerpající z nějaké přírodní lokality, ale rovněž z typu sídla (dvůr, dvorec, hradec...).

Šmilauer navázal na monumentální zakladatelský počin Antonína Profouse Místní jména v Čechách, posléze dosáhnuvší pěti svazků (Morava a Slezsko přibudou později, zpracovány již jinými badateli). Své pojednání rozdělil do tří oddílů: v prvním prozkoumal nejstarší doklady v Čechách časově dováděné zhruba do poloviny 13. století, poté následovala výprava do osídlení Českomoravské vrchoviny a poté se zaměřil na osady vzniklé až po roce 1600, kdy bylo možné využít podrobných soupisů jako berní ruly nebo tereziánského katastru, v posledku pak Palackého Popisu království Českého. Oceníme důsledně systematický, statisticky podložený přístup, zohledňující výskyt a tvar názvů v jednotlivých okresech - a tato pečlivost platí pro celou knihu.

II.

Stanislav Komárek poskládal svůj spisek Tělo, duše a jejich spasení (s podtitulem Kapitoly o moci, nemoci a psychosomatice) z řady esejů, v nichž se věnuje aktuálním problémům lidské existence, jak je nyní vnímána - ovšem s výpravami do minulosti a odlišného pojetí. V úvodních statích řeší protiklad (věčné) duše a (pomíjivého) těla. Načrtává přitom koncepty, které už ve starověku rozvíjeli řečtí a indičtí mudrci, zmiňuje Descarta i německý odkaz.

Určitě zaujmou úvahy o tom, kde se nacházejí hranice mezi patologickým a normálním, které jsou přitom pohyblivé a nejisté, přidat lze stránky věnované nemocím a jejich příčinám, koncepci nemocí coby trestu – a rovněž spáse těl nebo pečovatelskému státu. Komárek obhlíží i další aspekty lidské existence, a sice otázku moci. Zkoumá ji v širokém vějíři přírodního výskytu, třeba u kolektivně organizovaného hmyzu. Všímá si sociálních interakcí, dotýká se fungování společnosti jako svého druhu organismu.

Zajisté atraktivní částí celé knihy jsou pasáže věnované smrti. Komárek tu probírá vnímání fyzického zániku v přírodě (existuje-li vůbec takové vnímání), ale přirozeně se soustředí hlavně na lidstvo. Ovšem také si všímá takových zvláštností, jako je fascinace smrtí v některých kulturách (včetně německé). A co se týká titulového spasení těla a duše, lze se jen dohadovat, zda Komárek je hodlá spasit nebo spást...

Každopádně tuto podnětnou četbu lze doporučit jako vhodnou průpravu k návštěvě řady výstav, kterou pražské Národní muzeum zasvětilo právě fenoménu smrti - a už jednotlivá pojmenování jsou svou hravou morbiditou přitažlivá: Smrtelné slasti, Smrt kmotřička, Rituály smrti, Onen svět.

Vladimír Šmilauer: Osídlení Čech ve světle místních jmen.
Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2015. 477 stran.
Hodnocení: 100%

Stanislav Komárek: Tělo, duše a jejich spasení aneb Kapitoly o moci, nemoci a psychosomatice.
Hodnocení: 100%

Foto: Academia

www.academia.cz