Každoročně se v Plzni konávají sympózia věnovaná nejrůznějším aspektům české společnosti v 19. století v širokém časovém rozptylu od obrozeneckých dob až k předvečeru první světové války - probírají se zejména otázky uměnovědné, literární, ale také sociální, náboženské apod.
Každoročně bývají tyto texty shrnuty do zajímavých sborníků, jejichž počet přesáhl již tři desítky - o předchozím jsme psali ZDE http://www.kultura21.cz/historie/11603-academia-utisk-charita-vylouceni-zdenek-hojda-marta-ottlova-roman-prahl
Nejnověji vydaný svazek se nazývá NEVIDITELNÁ LOAJALITA? a jak praví podtitul, věnuje se střetávání Rakušanů, Němců a Čechů v české kultuře v 19. století.
Je chvályhodné, že se organizátoři sympózia neomezili jen na tuzemské příspěvky, ale oslovili rovněž odborníky z přilehlého zahraničí. Jsou tak zařazeny pohledy z rakouské, německé i polské strany, neboť někdejší rakousko-uherské mocnářství sjednocovalo různojazyčné národy. Avšak nepovažuji za šťastné rozhodnutí, že německy psané příspěvky jsou otištěny jen v původním znění - ne každý čtenář vládne právě tímto jazykem, neboť přirozeně bilingvní společnost se už dávno rozpadla.
Kniha je rozdělena do pěti oddílů, které obsahují třicet statí, zabývajících se jak obecnými záležitostmi, tak dílčími jednotlivostmi, zpravidla některou konkrétní osobností. Hned v úvodním zamyšlení jednoho z editorů Václava Petrboka si přečteme výklad pojmu "loajalita" - je to dobrovolná věrnost či oddanost vůči určité osobě (například panovníku) nebo organizacím, najmě státním; lze tedy uvažovat o vědomé (sebe)identifikaci s určitými poměry či rozpoložením sil.
V habsburském mocnářství existovala mnohavrstevná pnutí, která se odrážela hlavně v národnostní a jazykové oblasti, ostatně je dobře známo, že čeští Němci se obtížně vyrovnávali se vznikem samostatného Československa a s jeho existencí se vlastně nikdy nesmířili. Kniha se naopak snaží dokládat, že pod tímto často konfliktním zevnějškem se skrývala často skrytá loajalita vůči řekněme celku.
První oddíl nazvaný Hranice a loajalita se pokouší zvolené téma nahlížet ze zobecňujícího nadhledu. Druhý oddíl pojmenovaný Loajální občané, instituce a stát rozebírá nejrůznější podoby (předpokládané) loajality nejen k domácím autoritám včetně císaře, ale dotýká se třeba také vztahu českých Němců ke kultu kancléře Bismarcka v nedávno sjednoceném Německu. A řeší se tu rovněž – na pozadí první světové války - smyšlení o židech (komunikujících pravda častěji německy než česky) coby také v umění nečeském živlu.
Třetí oddíl zkoumá koncepty vizuálních kulturních loajalit, často symbolických, kam spadá např. psaní dedikací, tedy věnování, jak si třeba můžeme ověřit u Boženy Němcové, nebo stavění pomníků zasloužilým jedincům. U českých Němců to byly "všeněmecké" pomníky, jen občas souznějící i s českým prostředím (jako v případě obecně uznávaného básníka Friedricha Schillera).
Čtvrtá část zahrnuje nejvíce statí a není se čemu divit: vždyť se dotýká jazykové roviny jako určujícího fenoménu, a to včetně překladů. Loajalita ovládá literární dění, nad nímž ostatně bděla cenzura - a pro leckoho bude jistě překvapení, že "nejčeštější" hudební skladatel Bedřich Smetana velice bídně ovládal český pravopis i slovní zásobu, neboť v mládí byl - dle vlastního vyjádření - germanisován.
Přes Smetanu jako bychom se přenesli k závěrečnému oddílu Loajalita skupinová a individuální. Tam nalezneme další náčrty životních osudů, profesních kariér osobností dodnes vnímaných jako rozporuplné. Týká se to jak kdysi váženého, později však k zapomenutí odsouzeného historika W.W.Tomka, neboť se prý příliš a vypočítavě skláněl před habsburskou mocí, či prý arogantního a mstivého arcibiskupa Kohna (přesně takto jej vypodobnila dávná televizní inscenace Políčko), posléze odvolaného ze svého úřadu – na snímku.
Předložený věnec studií si přirozeně neklade za cíl poskytnout vyčerpávající průzkum zvolených témat, spíše se jedná o první náčrty, o jakýsi vhled do studované problematiky. Autoři mnohdy snášejí pouhé střípky, kterými ovšem zaplňují rozměrnější mozaiku, která v lecčems koriguje většinově sdílené předsudky a mýty. Při bedlivějším pohledu na dávno odváté časy snadno postřehneme, že situace v mnohonárodnostní monarchii byla mnohem složitější a vyžaduje daleko jemnější posuzování, než se běžně činí.
Václav Petrbok, Taťána Petrasová a Pavla Machalíková (eds.): Neviditelná loajalita? Rakušané, Němci, Češi v české kultuře 19. století.
Vydala Academia, Praha 2016. 356 stran.
Hodnocení: 100 %
Foto: kniha, www.antikvariatnerudova.cz , http://casopis.scena.cz
http://www.academia.cz/neviditelna-loajalita.html
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Přinášíme vám rozhovor s režisérkou a producentkou, majitelkou filmové produkce FENOMART a také Ukrajinkou dlouhodobě žijící v Česku Mgr. Oksanou Moiseniuk. Patří do týmu spolku Můžeš Mluvit Česky, o kterém nám řekla více.
Historie Řádu bratří kazatelů, jako žebravého řádu, sahá do roku 1215, kdy byl založen španělským knězem Domingem de Guzmánem, později označován svatým Dominikem. Tento řád původně neměl žádný majetek a ani jeho členové nebyli vázáni ...
Laskonky. Představení na námět spisovatelky Báry Nesvadbové zařadilo do svého programu pražské Divadlo Na Maninách. Premiéra se uskutečnila v pátek 30. listopadu.
Představte si svět, kde Mona Lisa není jen obraz, ale vstupenka k přežití. Afterburn je přesně ten druh postapokalyptického akčního sci-fi, který divákům nedá vydechnout – drsný, hlučný, a přitom napěchovaný nápady. V českých kinech od 18. září!...