Kultura21.cz

Naši předkové nám zanechali spoustu zajímavých vzpomínek i věcí, které již dnes neslouží svému účelu. K některým máme citový vztah a považujeme je za rodinou památku. Čas od času jsme nuceni i těchto věcí se vzdát, ale než je definitivě vyhodíme, zkusme je nabídnout muzeu. Tam budou dále žít i s eventuelním příběhem a ukazovat potomkům, jak se tehdy žilo a tvořilo. V ústeckém muzeu měly v letošním horkém létě úspěšné přírůstky od občanů do svých sbírek.

Získaly loveckou pušku vyrobenou v Ústí nad Labem v roce 1850 puškařem Kranichem. Tato luxusní zbraň již dávno nesloužila svému účelu, byla považována za rodinnou památku, a jak se měnil život majitelů, tak i ona měnila místo svého pobytu. A za tu dobu cestovala od výrobce k novému majiteli, aby se zase do města svého zrození vrátila a přečkala válečnou dobu. Po roce 1945 musí se majitelé vystěhovat z města i z republiky, ale do úschovy ji bere příbuzný Čech. U něho pak zůstává do roku 1968, kdy nastává další odchod z republiky, syn původních majitelů se s ní stěhuje do Francie, později do Německa. A dnes starý pán, kterému v roce 1945 bylo devět let, se rozhodl vrátit pušku do města jejího vzniku. Teď už jen muzejníci čekají na příležitost jí představit veřejnosti.

K další získané věci se také váže příběh, ovšem musíme se vrátit do doby napoleonských válek a obsazení města Ústí nad Labem francouzskou armádou. Ta při svém ústupu po bitvě u Chlumce drancovala město a chystala se ho zapálit. K tomu nedošlo i zásluhou dragouna Friedricha Jordana, který to zaplatil svým životem. V roce 1868 mu byla odhalena pamětní deska a od té doby až do 2. světové války se vždy od ní konaly výroční slavnostní průvody. Při náletech v roce 1945 byl dům zasažen a později stržen, mramorová deska se považovala za nenávratně ztracenou. Pátek 13 bývá označován za den katastrof, ale právě ten den oznámil jeden ústečan nález kamenné desky na své zahradě. Byla to skutečně ona ztracená pamětní deska a pro muzejníky nebyla žádná velká záhada, jak se tam dostala.

V domě, který je dnes vzdušnou čarou pár metrů od muzea v roce 1946 žil první poválečný ředitel muzea a archívu Alfréd Piffl, který zachraňoval významné památky. Jeho odchodem v roce 1947 se na ni zapomnělo a v roce 1999 byla vyhotovena deska nová. Stav nalezené desky ze sliveckého mramoru z významné sochařské rodiny Platzerů z Prahy nebyl dobrý. Přesto byla restaurována v krátkém čase a mohla být slavnostně představena veřejnosti v době probíhajících chlumeckých slavností připomínající slavné vítězství nad Napoleonem.

Mariánská skála je výrazným prvkem centra města Ústí nad Labem. Tato znělcová skála čnící 120 metrů nad hladinou řeky odedávna přitahovala lidi. Je to místo vzácných minerálů, které muzeum nedávno vystavovalo (jen část ze 730 vzorků, mnohých unikátních a jedinečných), legend a příběhů o skřítcích tam žijících. V době obsazení Sudet měla na jejím vrcholu vyrůst nová vládní budova ve stylu řeckého paláce podle zachovaných plánů. A také tunel, který byl dlouhá léta opředen různými názory, co tam vlastně je – atomový kryt s nemocnicí?

Muzejníci o tunelu věděli, protože již v říjnu 1938 se tím nacisté veřejně v tisku pochlubili. Teprve nyní však získali od sběratele detailní plány z roku 1944. Stavba tunelu započala v roce 1939, válka to brzy přerušila, ale v roce 1944 se začalo pokračovat z důvodu předpokládaných náletů na město. Podle dochovaných nákresů měl tunel délku 620 metrů, s dvěma šesti metrovými tubusy s výškou 4,2 metrů. Měl sloužit na spojení centra města s Krásným Březnem, což v době záplav by bylo ideální řešení. Již v příštím roce se podzemí otevře veřejnosti 4x do roka jak slibuje provozovatel ústeckého podzemí René Růžíčka.

Více informací o všech těchto zajímavostech najdete na stránkách ústeckého muzea včetně dalších fotek.
www.muzeumusti.cz