Kultura21.cz

Knih o holocaustu není zrovna málo. A rozhodně je to dobře. O tom by se mělo vědět, mluvit, psát. Jednou z pozoruhodných knih s židovskou tématikou je V nebi je pusto Avroma Bendavida-Vala. Tento dokumentární román přibližuje osudy obyvatel židovského městečka a je to opravdu čtení, které vzbuzuje emoce. Publikaci vydalo nakladatelství Prostor, finančně ji podpořilo i ministerstvo kultury ČR a byla vydána za finanční podpory Nadace židovské obce v Praze.

„V nebi je pusto představuje dokonalou historii dokonalého místa. Zdá-li se vám mnohem vybájenější než můj román nebo než jakýkoliv román, který jste kdy četli, pak snad pro duchaplnost Trochenbrodu, krutost holokaustu a neochvějné pátrání Bendavida-Vala po osudech, jež dokáže věrně podat. Jeho přísně reportážní publikace občas připomíná sci-fi, občas magický realismus, občas thriller a neustále tragédii. Možná i vás budou nejvíce dojímat pasáže, které nejsou nijak smutné.“

úryvek z předmluvy Jonathana Safrana Foera, autora románu o Trochenbrodu s názvem Naprosto osvětleno

Anotace knihy:

Městečko Trochenbrod, v polštině Zof­jówka, se od většiny podobných míst ve východní Evropě lišilo pouze tím, že jeho obyvatelé byli až na výjimky Židé a mluvili jidiš. Tehdy jediné samostatné židovské městečko rostlo a vzkvétalo uprostřed lesa volyňského vojvodství. V září 1939, po sovětské invazi do Polska, byla Zofjówka začleněna do Ukrajinské sovětské socialistické republiky a přejmenována na Sofijovku. O dva roky později ji nacistické Německo anektovalo pod novým germanizovaným názvem Trochenbrod. Její obyvatelé byli povražděni, domy srovnány se zemí a všechny zbylé stopy odstraněny po návratu sovětské moci. Tam, kde kdysi stály ulice, tržiště, synagogy, parky a hřbitovy, zůstala jen tráva.

Nacisti ani komunisti však nedokázali zničit ducha místa, jež nadále žilo v příbězích a legendách o malém kousku nebe, ukrytém hluboko v lese. K jeho nesmrtelnosti přispěla dokumentární próza Avroma Bendavida-Vala V nebi je pusto (2010).

Americký ekonom Bendavid-Val, syn jednoho z přeživších obyvatel Trochenbrodu, řadu let pátral v historii zmizelého města a shromažďoval informace o životě svého lidu, o jeho zvycích a kultuře. Výsledkem je podmanivý obraz štetlu od založení na začátku 19. století přes jeho zkázu až do dnešních dnů, kdy existuje už jen jako vzpomínka.

Kniha vychází s dojemnou a krásně napsanou předmluvou Jonathana Safrana Foera, jenž k nevelkému a rozmanitému souboru knih věnovaných Trochenbrodu přispěl románem Naprosto osvětleno (2002).

O autorovi:

Avrom Bendavid-Val (*1942), washingtonský rodák, pracoval více než čtyřicet let jako odborník na hospodářský rozvoj a ochranu životního prostředí v Americe a v chudých zemích. Během své kariéry cestoval a pracoval v mnoha oblastech Afriky, Asie, východní a střední Evropy a Blízkého východu a vydal ve svém oboru několik knih. Když v roce 1997 pracoval v Polsku, navštívil místo vyhlazeného města Trochenbrod, odkud pocházel jeho otec i další židovští předkové. Na základě této zkušenosti se stal vášnivým badatelem ve stotřicetileté historii města, aby posléze napsal dokumentární prózu V nebi je pusto. Objevování ztraceného města Trochenbrodu.

Hodnocení knihy:

Knížka má duši. Upoutá už velice pěkná obálka přibližující starobylou atmosféru. Nechybí množství dobových fotografií, dokumentů a map. Předmluva Jonathana Safrana Foera je nádherná a dojemná. Publikace je velmi propracovaná, bohatá na informace a obrazový materiál, přehledná. Vzadu najdeme slovníček jidiš, historii Trochenbrodu chronologicky v datech, zdroje, poděkování a obrazovou přílohu. V úvodu zase báseň, věnování, úvod a jak vznikla kniha, předmluvu. Z knihy se dozvíte spoustu cenných informací z historie, jak lidé žili, zážitky, příběhy, vzpomínky rodiny autora. Přečíst si můžete životní osudy, i s daty, mnoha konkrétních lidí, kteří nebyli beze jména… Kniha je hezky dokumentárně zpracovaná a je to velmi cenné historické svědectví. Dozvíte se spoustu zajímavého, ale je jasné, že to opravdu není veselé čtení…

Ukázka z knihy:

Dokud bylo teplo, trávili jsme čas venku. V jednu chvíli se tatínek s ostatními rozhodli, že se přesuneme do mokřadů s hustým porostem, kde podle nich bylo nejbezpečnější místo. Postavili nad vodou plošinu z kmenů, kde jsme trávili všechen čas. Jenom v noci jsme vycházeli sehnat něco k jídlu - většinou já, protože u kluků by podle obřízky poznali, o koho se jedná, kdyby je chytili a sundali jim kalhoty. Já měla malou panenku a s tou jsem chodila hledat něco k snědku po dvorcích a sadech okolních vesnic. Abych trefila zpátky, tleskala jsem - to zní podobně jako noční zvuky lesních zvířat. Když jsem zatleskala, zatleskali i naši, a tak mě navedli k plošině i s tím málem, co jsem schrastila - pár jablek, kousek chleba, co jsem kde našla nebo dostala. Tak jsme žili, tím jsme se živili. Na pití jsme sbírali dešťovou vodu do rendlíku a někdy jsme dokonce pili i z močálů, když nebylo zbytí - měli jsme takovou žízeň, že jsme neměli na vybranou. A jen jsme tam seděli a neměli jsme co dělat.

Název: V nebi je pusto
Autor: Avrom Bendavid-Val
Překlad: Kateřina Klabanová
Počet stran: 256
Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2021
Hodnocení: 100 %

http://www.eprostor.com/cz/katalog-titulu/v-nebi-je-pusto.aspx?referrerID=42