Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Dosavadní souhrnné dějiny české (československé) literatury pojednávaly období druhé světové války jednak jako čas útlaku a přizpůsobování, jednak skrze projevy odporu, soustředily se převážně na podobu tehdy vycházející literatury. Teprve nedávno vydané DĚJINY ČESKÉ LITERATURY V PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA zohledňují celé složité předivo událostí a poměrů, vládnoucích v letech 1939-1945. Oceníme i množství citací jak z dobového tisku, tak z archivních fondů, případně z pozdějších odborných prací či vzpomínkových publikací. Součástí knihy je četný obrazový materiál, reprodukce fotografií, přetisky dobových archiválií i knižních obálek.

Vedoucí mnohačlenného autorského kolektivu Pavel Janoušek hned v úvodním slově prozrazuje, jak nahlíží na onu tragickou dobu, když zdůrazní současný náhled považující nacismus a komunismus za dvě strany téže mince: „Nacistickou a komunistickou politickou moc spojovalo to, že obě usilovaly o zásadní hodnotovou přeměnu světa a tlačily (…) veřejnost k tomu, aby nastolovaný politický systém, akceptovala jako pozitivum, jež jednoznačně vymezuje cestu, po níž je „nám“ dáno kráčet za šťastnou budoucností.“ Jenže tím pádem poněkud uniká, jak tehdejší situaci vnímali – nebo mohli vnímat – lidé v ní žijící, v jakých dilematech se ocitali zejména veřejně činní jedinci (umělci, politici, pedagogové apod.), jak se vyrovnávali s tlakem svědomí - pokud ovšem nějaké měli. Nacistická ideologie považovala komunismus (bolševismus) za jednoho ze svých největších nepřátel, čímž mu zjednávala přijatelnost pro valnou část obyvatelstva. Jednoduše řečeno: průzkum tehdejších mentalit by mohl ledasco osvětlit. Jen v některých okamžicích, třeba v připomínce protektorátních i poválečných osudů literárního glosátora Františka Sekaniny, nahlédneme pod navenek bohorovný příkrov jasných pravd.

Jak si podmanit český národ

Než autoři přejdou k posuzování literární produkce, načrtnou politické a kulturní souvislosti, v nichž literatura fungovala. Přiblíží nejrůznější dílčí aspekty (popíší třeba vynucený zájezd českých kulturních pracovníků do Německa a Holandska v roce 1940, ale nikoli již další: takových „poznávacích výprav“ mělo být celkem dvanáct), zmíní pověsti a fámy, dotknou se tehdejších anekdot. Zahrnou též propagandistické akce (protikomunistické i protižidovské, směrované proti jejich prolnutí v židobolševismu), které měly vyjadřovat souznění s nacistickými idejemi, ať již to byly výstavy nebo svatováclavský kult včetně vyznamenání zvaného Svatováclavská orlice. Rozlišují dvě fáze protektorátního vývoje: první nazvou adaptační, která dovolila záhy pronásledovaným umělcům ještě tvořit (Julius Fučík, Karel Hašler, E. F. Burian, Vladislav Vančura…), druhou represivní – ta se začíná odvíjet od nástupu Reinharda Heydricha a vyznačuje se tím, že vražednicky ničí už pouhý náznak jakéhokoli nesouhlasu, neřkuli odporu.

Šťastnou cestu (1943)

Více než sedmisetstránkového dílo si vytyčilo, že nepomine žádnou z myslitelných oblastí, které s literaturou souvisejí, takže nalezneme oddíly věnované ilegální neboli „podzemní“ (třeba koncentráčnické) tvorbě, literatuře v exilu, ale také německé složce literárního života včetně divadelního provozu. (Ostatně německému divadlu v Praze byla již dříve věnována samostatná kniha Až k hořkému konci.) Přehledně je zpracována kapitola věnovaná myšlení o literatuře, ať již se tak dělo na novinové úrovni nebo v rámci literární vědy, kdy důležité byly podněty přinášené zejména strukturalismem.

Poté Janouškův autorský roj probírá nejen poezii a prózu, ale také drama (každé divadelní představení přece vychází z nějaké psané předlohy). A začleňuje další mnohdy pomíjené literární druhy – v pojednání o faktografické literatuře, která leckdy rozvíjela i myšlenky poplatné nacistické ideologii, nalezneme třeba zamyšlení nad statěmi čelného kolaboranta Emanuela Moravce, dovíme se, že literatura pro děti a mládež měla rozvíjet hlavně linii pohádek, ale také četbu vhodnou pro malé i dospívající čtenáře, nejlépe takovou, která by ji usměrňovala žádoucím směrem. Také populární literatura (kam patří třeba kovbojky, detektivky, fantastika, ale zejména sentimentální čtivo ustálené vzorci „červené knihovny“) se dočkala stručného obhlédnutí.

Jak se natáčely (nebo nenatáčely) české filmy

Kniha se dotýká rovněž slovesné tvorbě v rozhlase a rozebírá dramatizace literárních či dramatických předloh, zkoumá původní rozhlasové hry i politické skeče (jeden z nich se po válce stal osudným Vlastovi Burianovi). Poslední kapitola se týká filmové tvorby – tedy spíše produkčních podmínek, za nichž vznikala. Vypočítává její důležité rysy: orientaci na klasické české romány, oslavu venkova i krás české Prahy. Snad mohl být ještě doplněn důraz na fyzickou práci, která měla zaručit zrod „nového člověka“. Podrobněji je tu rozebrána geneze dvou tehdy (a vlastně dodnes) ceněných filmů, pietní Čápovy Babičky a Vávrova „neorealistického“ snímku Šťastnou cestu.

Babička (1940)

Jen nechápu, proč do výčtu nerealizovaných, případně nedokončených projektů nebyla zahrnuta také pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký, u níž vadily možné jinotaje, nemluvě o řadě roztočených děl, která zastihl konec války – a práce na nich byly navždy zastaveny. Také bych vytkl, že se zcela vytratila dokumentární tvorba, která byla vůči nacistickému režimu daleko vstřícnější nežli filmy hrané, příkladný je v tomto ohledu celovečerní střihový dokument Kolesa dějin, dokončený v posledních dnech války, takže do kin se již nikdy nedostal. Proklamuje, že český národ by měl být německé říši vděčný za to, že jej uchránila před válečným zmarem, a proto by měl český dělník pracovat se stejným nasazením, s jakým německý voják za něho bojuje proti židobolševické zkáze i anglo-americké plutokracii.

Všestranný vhled do literárního, divadelního i filmového dění v době nacistické okupace je poutavý, staví na občasném vytažení nějaké podružnosti či jednotlivosti, aby byl skrze ni ukázán mechanismus nacistické nadvlády, pronikající do všech oblastí (nejen) kultury. Ale uvědomíme si také, nakolik pouhý půlrok existence takzvané druhé republiky, klenoucí se mezi přijetím mnichovské dohody a vstupem německých vojsk, připravil vhodné podhoubí pro protektorátní zásahy.

Pavel Janoušek a kolektiv: Dějiny české literatury v PROTEKTORÁTU Čechy a Morava
Vydalo nakladatelství Academia ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Praha 2022, 733 stran

Hodnocení: 90 %

Foto: kniha www.academia.cz/dejiny-ceske-literatury-v-protektoratu-cechy-a-morava--janousek-pavel--academia--2022