Co jste možná nevěděli o prosinci, zimním slunovratu a adventu

stromP Naše redaktorka Maja Kadlečíková nám opět připravila poutavý článek o historických zajímavostech týkajících se prosincových tradic. Odkud pochází název měsíce prosince a co všechno víme o zimním slunovratu?

Odkud pochází název měsíce prosince?

December je dvanáctý, tedy poslední měsíc roku. V gregoriánském kalendáři má 31 dní. V římském kalendáři byl december 10. měsíc – což naznačuje jeho název, protože decem je latinsky deset. V roce 153 při reformě Římané přidali do kalendáře na začátek dva měsíce, leden a únor, čímž se číselná logika názvů narušila. Každopádně december se nezamlouval římskému císaři Commodovi. Ten jej pojmenoval Exsuperatorius, což lze z latiny volně přeložit jako překročení k dalšímu astronomickému období či kalendářnímu roku. Krkolomné pojmenování odešlo s odchodem císaře na onon svět a zůstal jen december. Ve staroněmeckém jazyce se december jmenuje Julmond. Pojmenování je podle svátku Julfest, tedy germánské oslavy zimního slunovratu. Staroněmecký Julmond později ovlivnilo křesťanství. Stal se z něj Christmonat neboli křesťanský měsíc, slavily se Vánoce nebo Heilmond. Volně přeloženo měsíc světla byl připomínkou křesťanské víry: světlo Kristus přinesl.

A co slovanský název měsíce? December byl znám jako studeň či dodnes aktuální český název prosinec. Český název je však spíše církevní než slovanský. Mají ho na svědomí církevní hodnostáři, ti měsíc považovali za čas modliteb. Název prosinec je z výrazu prosit čili modlit se. Se Slovany má jen málo společného. Ti sice měli před svými bohy respekt a patřila jim úcta, ale v dnešním slova smyslu se nemodlili. Život Slovanů určovala svoboda a magie přírody, ve kterou věřili.

Za povšimnutí stojí také název prasinec. Známý je z období Juraje Fándlyho, slovenského spisovatele, národního buditele. Prasinec však s českým prosincem jen podobně zní a zde podobnost končí. Nesouvisí totiž s modlením, ale s prasaty.

strom 2

Strom byl u Slovanů a Germánů symbol života a plodnosti. V době zimního slunovratu stál před jejich obydlím, aby odehnal zlé duchy. Také ho věšeli uvnitř na strop, později zdobili sušeným ovocem, ořechy. Vánoční koule ze skla si dal patentovat v roce 1889 Francouz Pierre Dupon. Jiné foukané skleněné ozdoby různých tvarů spatřily světlo světa až začátkem 20. století.
Foto © Maja Kadlečíková

Co víme o zimním slunovratu?

21. nebo 22. 12. je zimní slunovrat. V roce 2023 je to 22. prosinec. To znamená, že ne kalendářní, ale astronomická zimní sezóna skončí 20. března 2024. Ale nepředbíhejte a vraťme se k zimnímu slunovratu. Co to znamená? V tento den je na severní polokouli nejkrásnější den roku a noc je nejdelší. A co jižní polokoule? Tipujete správně, tam to mají naopak.

S obdobím zimního slunovratu se u Slovanů také pojí název kračun či kračuň. Původně šlo o označení pohanského slavení zimního slunovratu. Po příchodu křesťanství se stal z kračuna název Vánoc. Na východním Slovensku se dodnes připravuje obřadní chléb či koláč, kračun. Slovanský kračun je stejně nejstarší název Vánoc. Na jižním Slovensku se ačkoli zřídka, ale přece, používá kračun dodnes. Zajímavostí je, že maďarsky jsou karácsony Vánoce.

Slovanské slavení zimního slunovratu je známo již ze sinajské euchologie z 10. století jako kolada, respektive koleda. Sinajské euchologium patří k nejstarším dochovaným staroslovenským spisům, je psáno v hlaholice. Píše se v něm o těch, kteří jako pohané první lednový den slaví koledu. Zimní slunovrat, to byla oslava slunce a boha, přičemž ten se jako dárce života pojí právě se sluncem. Nikdo koledníky neodmítl. Věřilo se, že samotná jejich přítomnost posvěcuje prostor a šanci, že rok bude plodný a bohatý. S příchodem křesťanství se do koledních písní dostal pánbůh, Ježíš Kristus, původní myšlenka, požehnání, zůstala zachována.

Od slunce je už na skok k rituálnímu pálení velkých ohňů. Rovněž menších, anebo alespoň svíček. Ať bylo světlo ohně jakékoli, svítilo a hřálo v zimní noční čas až do svítání. U ohně se bdělo až do rána. Slované podle území, kde žili, pouštěli z kopce ohnivé kolo. Nebo do něj také vkládali posvátné poleno. To, co z něj zbylo, bylo za posvátné považováno také. Ohně zářily a sálaly teplo i přes den, tehdy se přes ně na znak očisty skákalo.

svicky

Světlo: Je symbol naděje, čistoty a odjakživa prostředek k zahnání zlých duchů.
Foto © Maja Kadlečíková

Ochrana před zlými silami

Slované a nejen oni věřili, že v době zimního slunovratu se hranice mezi světem živých a mrtvých otevře. To znamená, že duše zesnulých se mohou dostat na svět a setrvat v něm nějaký čas. Slované si vzpomínkou uctili zesnulé předky, například zvykem prostřít stůl nejen živým, ale také zesnulým příbuzným.

Také se pokoušeli uchránit před nedobrými silami - zosobnili si je jako čerty, vlkodlaky a podobně. Jak? Tím, že živí si nasadili masku, aby je zesnulé duše, co se ocitly opět na světě nepoznaly. Rovněž se věřilo, že na takové zbloudilce účinkuje česnek. Odhání je veselá bujarost a zábava – i jako důkaz, že se jich nikdo nebojí.

Adventní období a půst

Advent, z latinského adventus, neboli příchod, znamená příchod Pána. Je to doba, kdy se křesťanský svět připravuje na oslavu narození Ježíše Krista, Vánoce. Podle tradice začíná nešporami v předvečer první adventní neděle. V roce 2023 je to 3. prosince – a s ní začíná i nový církevní rok.

Od poloviny 4. století byl advent postní období. Nejprve byl půst jen tři dny v týdnu, později každý den kromě soboty a neděle. Během vánočního adventu nebyla žádná veselost a oslavy povoleny. Oficiální příkaz půstu katolická církev zrušila v roce 1917.

A co adventní věnec? První adventní věnec v historii dal v hamburské modlitebně v roce 1839 pověsit protestantský teolog Johann Hinrich Wichern.

Zvyk počítání dní do Vánoc je rovněž z protestantského prostředí, a to 19. století. Byl to zprvu běžný kalendář se dny, nic výjimečného. Adventní kalendář s otevíracími dvířky se objevil v Německu až začátkem 20. století. Byl určen zejména dětem – a je tomu tak dodnes. Od liturgického adventního kalendáře se liší tím, že dny jsou od 1. do 24. prosince.

Hornické lucerny za oknem

Chybí ještě něco? Samozřejmě, adventní svícen. Tradiční svícen má tvar půloblouku. V době adventu září v každém okně. Mohou za to horníci. V temném zimním čase znamenaly takového svícny úpěnlivou touhu horníků po slunečním světle. Do štol pod zemí bylo nezbytné sestoupit i během zimy, adventu, Vánoc. Jinak by nebylo tepla, a tím ani života.

Horníci odcházeli ráno za tmy a vraceli se opět potmě v noci. Původně každé světlo svícnu vyjadřovalo hornickou lucernu, kterou s sebou přinesli z dolu. Pokud bylo luceren za oknem tolik, kolik horníků z jednoho domu pracovalo v dole, všichni se bezpečně vrátili domů. Později když svítila na obloukovém svícnu všechna světla, nikdo, co ráno do dolu odešel, nechyběl. Hornické svícny se z oblastí dolů postupně jako symbol světla pro všechny rozšířily do celé Evropy.

A určitě jste zvědaví kde se vzalo samotné slovo Vánoce, že? Je to svatá noc. Přesněji, slovo Vánoce je ze starogermánštiny a u nás se objevilo až ve 12. století. Německá podoba je Weinachten. A to je původně wiehe Nacht, neboli svatá noc. Pokud vás napadla stejnojmenná vánoční píseň, proč si ji nezazpívat?

hvezda

Poinsettia: Poinsettia nebo česky pryšec nejkrásnější je známá jako vánoční hvězda a kvete na Vánoce. Pozor, je jedovatá! Sice jen mírně, může však podráždit.

Kniha Bodkulienka
https://marencin.sk/704/Bodkulienka
Kniha Život ide ako má
https://marencin.sk/938/Zivot_ide_ako_ma
Kniha Modré diaľky
https://marencin.sk/1104/Modre_dialky
Kniha Poetika Foto - Grafie
http://www.eshop.librix.eu/Poetika-foto-grafie-d763.htm