Kultura21.cz

Nakladatelství Argo vydalo dvě unikátní středověké písemnosti, které spojuje skutečnost, že neznáme autora. Jeho jméno se na dostupných rukopisech prostě nedochovalo. Před několika měsíci se ke čtenářům dostal Deník pařížského měšťana, zachycující v osobních záznamech dění v první půli 15. století. Je cenný svým vhledem do života jiných vrstev než panovnických nebo církevních. Nyní následuje KRONIKA TEMPLÁŘE Z TYRU.

Původní podoba Kroniky je mnohem rozsáhlejší – první dvě části totiž kompilují historické události bezmála celého Středozemí, teprve ta třetí, jejíž český překlad nyní vychází, nabízí pisatelovy osobní postřehy z časů, kdy se muslimům podařilo vytlačit křižáky z posledních území, která měli ještě obsazená. Svědectví jsou o to cennější, že se mnohdy jedná o ojedinělý popis tehdejších událostí, zejména pádu poslední křižácké výspy Akkonu (nyní v Izraeli) roku 1291. Pro západní svět tak skončily naděje o ovládnutí Svaté země.

Totožnost Templáře z Tyru nikdo nezná

Pisatelovu identitu odhadují badatelé na základě různých náznaků, které nacházíme rozeseté v jeho textu. Pravděpodobně pocházel z Kypru, kde se narodil kolem poloviny 13. století do šlechtické rodiny, jak lze usuzovat z toho, že sloužil jako páže vysoce urozené dámě, provdané do (dnes libanonského) Tyru. Později byl jeho život spjat právě s Akkonem. Zjevně se účastnil krutých bojů s muslimy (když padlo toto dobře opevněné město, vítězové povraždili snad všechno přeživší obyvatelstvo), pak se opět vrátil na Kypr. Jeho sepětí s templářským řádem, i když v jeho řadách bojoval, je sporné, protože masivní zatýkání jeho členů se jej vůbec nedotklo – dokonce své pojednání uzavírá právě zmínkou o procesu s nimi a nezdá se, že by s nimi výrazněji soucítil.

Pád Akkonu

Kronikář dosti protokolárně, někdy nepřesně, jindy s dobrou obeznámeností načrtává široké panoráma dobového dění – začíná událostmi, které se odehrály ještě před jeho narozením, třeba hned na počátku o půtkách mezi Janovem a Pisou, zmiňuje vladaře světské i církevní, komentuje mocenské půtky snad po celé jižní Evropě a dokonce se poohlíží po Arménii, později se soustředí na Kypr a samozřejmě na blízkovýchodní lokality, zvláště Akkon. Informován je však také o činech na muslimské straně.

České vydání je pečlivé

Kronika Templáře z Tyru je rozdělena do 466 číslovaných odstavců, které provází více než sedm set vysvětlujících poznámek. Jsou potřebné, protože přibližují zdejšímu čtenáři sotva známá místa, události a postavy s nimi spojené. Celou knihu uvozuje zasvěcená studie Mikuláše Netíka o tajemném kronikáři, jeho životních osudech, vznikání jeho životního díla, ale také o dobovém dějinném kontextu. Knihu přeložila Helena Beguivinová a snažila se nejlépe postihnout a dodržet suchý, lakonický styl originálu.

Katapult

Na knize jsou cenné mapky s vyznačenými místy, o nichž pojednává; čtenář tak získá lepší představu o jejich rozložení. Přiložená jsou rovněž genealogické schémata tehdejších jeruzalémských, kyperských a nádavkem i arménských králů. Zalistovat si můžeme i v rejstříku jmen a míst, která se v textu vyskytují. V knize nalezneme na čtyřicet černobílých obrázků, ať již přinášejí přetisky z dávných rukopisů (třeba vyobrazení obléhacích strojů - beranidla, katapultu apod – určitě přitáhnou pozornost) nebo dokládají dnešní vzhled dávných staveb, často pevností.

Kronika Templáře z Tyru. Soumrak křižáckého Středozemí/Les gestes des Chiprois
Předmluvu sepsal a poznámky sestavil Mikuláš Netík
Přeložila Helena Beguivinová
Vydalo Argo, Praha 2024. 250 stran

Hodnocení 100 %

Foto: kniha